Úvodní strana >> Městská část >> Historie>> Letopisecká setkání
Počátkem roku 2012 vznikla na radnici ve Kbelích myšlenka pozvat pamětníky Kbel na společné setkání a z jejich vyprávění doplnit chybějící místa v naší kbelské historii. Záměrem radnice bylo zpracovat další rozšířenou a aktualizovanou publikaci o Kbelích, a protože se ztratila první Pamětní kniha (historie Kbel popisovaná od I. sv. války až do roku 1955), byla toto jediná možnost, jak částečný opis dochované kroniky doplnit. První setkání s pamětníky se setkalo s velkým ohlasem, do místní knihovny ve Kbelích přišlo velké množství osob. Rozhodli jsme se proto v setkáních pokračovat, neboť rodáci a pamětníci Kbel byli plní rozmanitých informací, které by bylo škoda nezaznamenat. Jsme zřejmě jedinou obcí – radnicí – v republice, která pořádá pravidelná tzv. Letopisecká setkání s pamětníky své obce a zaznamenává jejich vyprávění a poznatky.

Rádi bychom se podělili se všemi, koho zajímá historie místa, kde žije, o zajímavá vyprávění či informace vyčtené z kronik či historických knih. Z tohoto důvodu byly vytvořeny speciální webové stránky o historii Kbel, kde kromě celé řady fotografií získaných od občanů Kbel, můžete nahlédnout i do jednotlivých zápisů pořízených z letopiseckých setkání. Zápisy jsou řazeny dle roků a na začátku každého roku jsou pro lepší orientaci ve zkratce uvedena témata jednotlivých setkání.

Organizací Letopiseckých setkání a vytvořením zápisů byla pověřena Ivana Engelová, jež byla v roce 2012 jmenovaná kronikářkou Kbel.

Děkujeme všem, kteří svými vzpomínkami, ale i zapůjčením fotografií nebo dokumentů, pomohli doplnit historii Kbel. Materiálů se sešlo hodně a snažili jsme se vše pro lepší přehlednost popsat. Pokud zjistíte nějakou nesrovnalost nebo budete mít další zajímavé fotografie a informace, obraťte se na kronikářku Kbel Ivanu Engelovou, na e-mail: kbely.kronika@kbely.mepnet.cz  nebo osobně na ÚMČ Praha 19 každou středu od 8 – 11 hodin a od 15 – 18 hodin.

2016 - LETOPISECKÁ SETKÁNÍ......39 - 48
Letopisecká setkání v roce 2016
Téma:
č. 39 – Kbely a sport – první část (první sportovní kluby, basketbal, fotbal)
č. 40 – Kbely a sport – druhá část (atletika, pozemní hokej a stolní tenis)
č. 41 – Kbely a sport – třetí část (box, turistika, orientační běh, cyklistika, současné spolky)
č. 42 – Studna Barborka a kapličky Svaté cesty
č. 43 – 50 let působení Klubu seniorů ve Kbelích
č. 44 – Tradice kronikářství v obcích, kronikáři ve Kbelích
č. 45 – Doprava ve Kbelí z historie po současnost
č. 46 – Klubu seniorů a Svaz tělesně postižených, zdravotnictví až po současnost
č. 47 – Komunikace a inženýrské sítě z historie do současnosti
č. 48 – Zvyky a tradice o vánocích

39. Letopisecké setkání 4. 1 .2016
Na prvním lednovém setkání v novém roce jsme měli téma „Kbely a sport“ – první část. Na setkání se přišel podívat host pan Jenčík, který je známý sportovní redaktor a publicista. Povídal hlavně o fotbale, basketbale, ale i o dalších sportech, které se ve Kbelích provozovaly a některé se hrají do současnosti. Do vyprávění a vzpomínání se zapojili skoro všichni přítomní. Ale vezmeme to pěkně od začátku.
Co vůbec znamená slovo SPORT. Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od slova disport. To znamená obveselení, rozptýlení, útěk od práce a povinností k zábavě. V dnešní době je pojmem sport označována pohybová fyzická aktivita provozována podle určitých pravidel a zvyklostí. Původ sportu je podle historiků vysvětlován následovně. Prvním ze zdrojů, ze kterých se sport vyvinul, byla potřeba výcviku armád, která vyústila v nejrůznější hry a soutěže zaměřené na bojové dovednosti a fyzickou zdatnost. Druhým zdrojem jsou rituální aktivity, kdy byla určitá forma soutěže prováděna jako součást obětního rituálu. Do první kategorie patří řecké olympijské soutěže a do druhé mayské obřadní míčové hry.
Ve Kbelích patří mezi nejstarší tělovýchovné spolky Tělocvičná jednota Sokol Kbely a Dělnická tělocvičná jednota DTJ. O spolku DTJ se mnoho zpráv nedochovalo. Podařilo se mi zjistit, že se sešlo několik mládenců, kteří po pochodovém cvičení kaštanovou alejí mezi Kbely a Vinoří se dohodli, že se sejdou další neděli v hostinci u Karbusů, opatřili si stanovy DTJ a tím začala jejich činnost ve Kbelích v roce 1912. Scházeli se na cvičení 2x týdně a již v roce 1913 byla pořádána dětská slavnost. Po dostavbě Lidového domu v roce 1928 chodili cvičit do sálu LD. To vše až do okupace v roce 1939, kdy byly všechny spolky zakázány. Po válce se již DTJ ve Kbelích neobnovilo.
Jako protiváhou DTJ byla ve Kbelích také v roce 1912 založena Tělocvičná jednota Sokol  Kbely. Valná hromada spolku proběhla 18. srpna roku 1912 v hostinci U Suldovských a zúčastnilo se jí 21 zakládajících členů. Valná hromada zvolila prvního starostu spolku pana Antonína Svobodu. Sokolové se scházeli na cvičení po různých hostincích např. U Suldovských, U Mornsteinů nebo U Karbusů.  Nejprve cvičili pouze muži. Když byl založen i ženský odbor, začalo se uvažovat o stavbě tělocvičny. Dne 17. dubna 1927 byl položen základní kámen a již 4. září téhož roku byla Sokolovna slavnostně otevřena. Nejprve se cvičila jen prostná cvičení, po dostavbě tělocvičny se přidalo i nářadí. Sokolové také hráli divadlo, pořádali různé přednášky a měli i svoji knihovnu. V polovině 30. let minulého století se v sále sokolovny hrálo i kino. Rovněž po okupaci byl i Sokol zakázán. Po skončení války se opět zahájilo cvičení. Po roce 1948 došlo ke sloučení tělovýchovy a řídícím orgánem se stal Státní výbor pro TVS. To se ukázalo jako nevyhovující a tak byl v roce 1957 ustaven Československý svaz tělesné výchovy a sportu (ČSTVS), pod který spadaly všechny druhy sportu u nás. Existoval do roku 1990, kdy se některé sporty osamostatnily. Ve Kbelích se od roku 1948 cvičilo pod Tělovýchovnou jednotou Spartak Pal Kbely. Pod tuto jednotu patřily oddíly košíkové, volejbalu, lehké atletiky, turistiky a orientačního běhu, tenis, šachy, cyklistika, fotbal, pozemní hokej a základní a rekreační tělesná výchova.
Při setkáních budeme probírat každý sport samostatně. Dokončím povídání o oddílu Základní a rekreační tělesné výchovy. V tomto oddíle cvičily muži, ženy a děti prostná cvičení a i na nářadí. Od roku 1882 se pořádali Slety, které se pravidelně opakovaly po šesti letech. První Slet byl na Střeleckém ostrově. Cvičilo se bez hudby, povely se dávaly úderem tyče. Osmý Slet v roce 1926 se konal již na stadionu na Strahově. Stadion se řadí mezi největší stadiony světa. Má rozlohu zhruba 10 fotbalových hřišť a kapacita je asi 200 tisíc diváků. Dnes se na stadionu necvičí, konají se zde koncerty a stadion chátrá. Je zapsán na seznamu památek. Poslední Slet před válkou byl v roce 1938, po válce se konal v roce 1948. Pak to byly od roku 1955, vždy po pěti letech, Spartakiády. Poslední byla v roce 1990, ale to již na Rošického stadionu. Jak na Sletech, tak i Spartakiádách kbelští cvičenci, hlavně ženy a děti, vždy cvičily.  Od roku 1994 se pořádají opět Slety, ale těch se nyní již kbelští cvičenci nezúčastňují. Před válkou se v Sokolovně konaly sokolské akademie. V 70. a 80. letech minulého století se tato tradice obnovila. Cvičily hlavně děti, kdy cvičitelky pro děti skladby vybraly, cvičení připravily a s dětmi nacvičily. Mnohdy i ušily oblečení. Akademie byly veřejné a cvičily tam mladší žákyně, starší žákyně a dorostenky i děti z MŠ. V současné době v oddíle Všestrannosti cvičí mladší děti, ženy a ženy zdravotní tělocvik, akademie se již nekonají.
Dalším sportovním oddílem pod Sokolem je basketbal nebo také košíková. V dostupných materiálech se uvádí, že předchůdci této hry Olmékové z Mexika hráli již v 10. století před naším letopočtem hru zvanou pak-tak-pok a Aztékové hráli tzv. tlachtli. Když se hráčům podařilo trefit do kamenného kruhu, diváci dávali v plen část svého oblečení. Historie basketbalu se datuje do roku 1891, kdy jeden z 18 studentů, kteří vyzkoušeli novou hru, vymyšlenou jejich profesorem, se trefil míčem na fotbal do jednoho ze dvou košů na broskve, které visely na zábradlí balkonu tělocvičny sportovní školy Křesťanské asociace mladých mužů (anglická zkratka YMCA) ve státě Massachusetts. Hra se postupně šířila do dalších států a do Evropy se dostala kolem roku 1890. České veřejnosti poprvé představil basketbal učitel tělocviku Jaroslav Karásek v budově gymnázia ve Vysokém Mýtě v roce 1897.
Začátky basketbalu ve Kbelích se datují do roku 1942 a první zápas byl sehrán v roce 1944. Za fotbalovým hřištěm AFK Kbely se postavily kurty na odbíjenou a pod nimi hřiště na košíkovou. Bylo pískové a na každém konci byly dřevěné sloupy a přímo na nich byly přitlučené prkenné desky s obručemi, do kterých se házel míč. Na tomto hřišti se 15. června sehrálo první přátelské utkání s firemním družstvem Philips (později Tesla).  Družstvo bylo zkušenější a naši prohráli v poměru 64:9. Mezi naše první hráče patřili: Korynta, Bartoška, Fukal, Bouzek, Růžička, Maršík, V. Šedivý a Pobuda. Později se k nim přidali ještě Knedlhans, Zd. Šedivý, Zapadlo, Kuliš, Kupka, Ondříček a Kobyle. Od dubna roku 1951 hráli basketbalisté pod názvem Spartak Kbely Pal a od roku 1953 se stávají členy Středočeského basketbalového svazu. Krátce zde působil i ženský tým pod vedením paní Máši Vaněčkové a Přemysla Vrby. Prvním mezinárodním zápasem v kbelské tělocvičně byl zápas s čínskými studenty a Kbely vyhrály poměrem 69:56. V šedesátých a sedmdesátých letech hrály Kbely v pražských soutěžích. Basketbal měl sedm družstev a postoupili svými výkony do 2. Národní ligy a později i do 1. Národní ligy. Dobře se umísťovali i dorostenci. V té době hráli: Škorpil, Zálužanský, Viktorín Ludvík, Viktorín Jiří, Bendl, Klaus (pozdější prezident), Kubeš, Hanousek, Chlost, Deutscher, Zelenka, Klíma, Nečesaný, Mrha, Štěpán, Šedivý, Knopp a Vencl. Ve Kbelích se hrála dlouhá léta i dorostenecká liga. Zde patří poděkování panu Zdeňku Šedivému, který se dorostu velmi věnoval. V sedmdesátých letech byli mladší dorostenci úspěšní a v soutěžích se umísťovali na předních místech. Ve spolupráci s podnikem Pal se podařilo Spartaku Kbely vybudovat ve Světlé nad Sázavou letní tábor pro soustředění mládeže. Tento tábor se využívá dodnes. V osmdesátých letech mělo družstvo mládeže přes 130 hráčů a hrálo v několika mistrovských soutěžích. Muži i dorostenci v těchto letech sehráli i několik zápasů v NSR. Rovněž devadesátá léta byla úspěšná. K 50. výročí vzniku basketbalu ve Kbelích se v roce 1994 sešlo v Sokolovně mnoho bývalých hráčů i hostů. Slavnost pokračovala slavnostním večerem v Lidovém domě. V novém tisíciletí docházelo k přechodu některých hráčů ze třídy A do B. Starší dorost skončil v přeboru v sezoně 2002/2003 na třetím místě a mladší dorost se stal v témže roce Přeborníkem Prahy. Basketbal v současné době hrají družstva mužů, kadeti, žáci, oddíly Mini. Malé děti trénuje Zdeněk Šedivý ml.
Počátky fotbalu nejsou dost dobře dohledatelné. Traduje se, že roku 1887 přivezl fyziolog profesor Hering ze svých cest anglického asistenta a ten zasvěcoval studenty na Albertově do této hry. Z doložených dokumentů můžeme vyčíst, že první fotbalové kluby vznikaly na území Čech v tehdejším Rakousku – Uhersku již ke konci 19. století. Nejstarším českým klubem je SK Slavia Praha, založená roku 1892. O rok později roku 1893 vzniká AC Sparta Praha. Koncem roku 1905 existuje na českém území 100 fotbalových klubů.
Založení klubu AFK Kbely se datuje ke dni 7. března 1921. AFK znamená atleticko – fotbalový klub. Ale dějiny kbelského fotbalu začínají daleko dříve, již v roce 1911. První fotbalový plácek byl vlevo od silnice do Vinoře, a protože silnice byla lemovaná kaštanovou alejí, říkalo se hřiště V alejíčkách. Po založení klubu v roce 1921 si fotbalisté zvolili svůj výbor, v jehož čele stál Antonín Kletečka a místopředsedou byl Josef Javornický. Další fotbalové hřiště bylo také v místech před dnešním Lidovým domem. Již v roce 1923 byl klub přihlášen do mistrovské soutěže IV. třídy Středočeské župy fotbalové. V roce 1934 měl klub již 140 členů.  Hrálo se na hřišti vedle hostince U Trantů. V roce 1942 bylo vybudováno sportovní hřiště v místech, kde je dnes. To bylo již v pořadí čtvrté fotbalové hřiště. Fotbal byl součástí Sokola. Ve Kbelích se fotbalu dařilo. Mezi nejslavnější hráče se řadí především Arnošt Pazdera, Ladislav Zálužanský a Jiří Samec. V roce 2000 byla slavnostně otevřena travnatá hrací plocha s umělým zavlažováním a postavena nová tribuna. Dlouhou dobu byl předsedou oddílu Václav Sajfrt. Po jeho smrti se fotbalové hřiště přejmenovalo na Stadion Václava Sajfrta. V současné době je předsedou Spolku Spartak Kbely Michal Odvárka. Fotbal se osamostatnil a není již pod Sokolem Kbely. Hrají a trénují muži, starší žáci, mladší žáci, starší přípravka, mladší přípravka a předpřípravka. V letošním roce bude slavit kbelský fotbal 95 let od svého založení.
Za vzpomínky a vyprávění všem účastníkům Letopiseckého setkání moc děkuji, a pokud doma někdo najdete fotografie nebo diplomy týkající se sportu ve Kbelích, prosíme o jejich zapůjčení. O sportu ve Kbelích budeme pokračovat při dalších Letopiseckých setkání.

40. Letopisecké setkání 2. 3. 2016
Dnes jsme se sešli již po čtyřicáté. První Letopisecké setkání se konalo 2. března 2012 a stále je na co vzpomínat a kbelskou historii doplňovat.
Tak jako minulé setkání, tak i tentokrát jsme se věnovali sportu ve Kbelích. A to atletice, pozemnímu hokeji a stolnímu tenisu. I toto setkání bylo velmi zajímavé a podnětné ze strany pamětníků, za což jim velmi děkuji.
Atletika má původ ve starém Řecku. Zahrnuje různé pohybové činnosti, jako jsou běh, chůze, skok daleký, vysoký a široký. Slovo atletika je z řeckého slova athleon. Atletika byla hlavní náplní olympijských her. Začátky atletiky v Evropě jsou spjaté s Anglií. Již v 17. století se zde konaly závody v běhu. V Čechách je první dochovaná zmínka o „atletice“ z dob korunovace Václava II. dne 2. června 1297. Na svou korunovaci sezval spoustu hostů. Víno teklo podzemním potrubím mezi Uhelným a Ovocným trhem a dalo se nabírat jako z řeky. Jednou z radovánek byly hry – závody, kde hosté běhali tryskem nazí, aby ukázali, jak jsou zdatní. To se může považovat za první závod v běhu na území Českého království. Takto je zaznamenána korunovace ve Zbraslavské kronice. Kronika vyšla knižně a mám jí doma a opravdu je závod při korunovaci takto popsán. Později se Češi bavili házením touše nebo disku o peníze. Provádění atletiky bylo doporučováno zejména ze zdravotních důvodů. Např. lékař Ferdinanda I. v 16. století vydal „Pegiment zdraví“, kde se píše, že tělesná cvičení jako skákati, choditi a běhati po schodech rychle vzhůru a dolů jsou zdravá. Lékař Rudolfa I. zase píše, že běh je zdravý, rozehřeje břicho a vypustí všechny větry v něm uzavřené. Vznikem Sokola v roce 1862 je atletika pěstována jako tělocvik pestrý.
Ve Kbelích se atletika stala jedním z oddílu Sokola. Vznikla jako doplňkový sport někdy ve 30. letech 20. století jako doplněk sokolské všestrannosti. Nejvíce se pěstoval sprint, vrh nebo hod a skok. Atletika jako samostatný oddíl vznikla v roce 1943. Tehdy parta kluků ve věku čtrnácti až šestnácti let utvořila oddíl s názvem LAC Kbely (zkratka LAC znamená lehký atletický klub). A protože za německé okupace nesměly vznikat české spolky a kluby, vznikl tento klub protiprávně. Když chtěli jako členové vystoupit na veřejných soutěžích, startovali jako členové SO Maraňon Praha, kdy SO byla sportovní osada. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit další jména zakládajících členů, mimo Zdeňka a Václava Šedivých a Karla Bartošky. Ve třicátých letech byla lehká atletika popelkou – ryze amatérská. Každý, kdo měl o ní zájem, musel si potřeby kupovat z vlastních prostředků. Atleti po válce získávali nové zkušenosti a od roku 1957 se družstvo mužů zařadilo trvale do soutěží krajského přeboru. Mezi nejlepší sportovce té doby patřili Karel Roubal, Štěpán Škorpil, Zdeněk Šedivý, Jiří Brdlík, Josef Průcha, Jiří Mulač, Karel Vágner a Václav Šedivý. Předsedou oddílu lehké atletiky byl až do své smrti pan Zdeněk Šedivý. Nyní vedou oddíl Jan Šedivý a Ondřej Šedivý. Dále ze vzpomínek kbeláků uvádím, že se měl stavět atletický stadion na okraji Kbel v době, kdy tam byla ještě cihelna, dnes je tam stavební podnik Knauf.  Kolem 60. let minulého století se chodilo závodit a trénovat na stadion do Čakovic a do Houštky. V roce 1965 se ve Kbelích uskutečnil běh na 1000 m Závod Mladé fronty. Běželo se od Sokolovny k závorám na Vinoř, Nymburskou a Hornopočernickou zpět k Sokolovně. I v současné době dosahují kbelští atleti dobrých výsledků. Zúčastňují se soutěže MPD Praha, což je Městský přebor družstev mužů. Závodí se v hodu koulí a diskem, trojskok, běh, skok do výšky, skok o tyči, hod oštěpem a kladivem. Oddíl má ze závodů mnoho pohárů.  Mezi nejlepší závodníky v současné době patří Ondřej Šedivý, Martin Korenčík, Martin Bureš, Zdeněk Blažej, Michal Korenčík, Zdeněk Šedivý ml. a Jan Šedivý. 
Pozemní hokej patří k nejstarším sportovním odvětvím. Zprávy o hře dvou družstev, které se snažily zahnutými holemi prohnat míč brankou, jsou staré více než 3000 let. Zprávy jsou zachovány v hrdinských perských básních. Z Persie se šířila hra např. do Tibetu, Japonska a Indie. Nejznámějším dokladem o původu hry je antický reliéf objevený v roce 1922 jako součást Themistokleovy zdi u Athén. Pozemní hokej podobný našemu se začal hrát v polovině 19. století na anglických školách. U nás byl Český hokejový svaz založen v roce 1908. Oddíl pozemního hokeje ve Kbelích je rovněž jedním z oddílu Sokola. Již před válkou někdy v letech 1932 – 35 se ve Kbelích hrál pozemní hokej. Při jeho založení byl pan Baloun. Pak se nějaký čas nehrál a až v roce 1963 se založil nový oddíl a hraje se nepřetržitě dodnes. Mezi zakládající členy patří opět pan Jaroslav Baloun, dále Vladimír Šlechta a Jan Mára. Již od počátku lákal mnoho zájemců. Hraje se převážně venku, v zimě v tělocvičně. Soutěží se zúčastňují družstva mladších a starších žáků, dorostenci a muži. Muži hráli až do roku 2000 nejvyšší celostátní soutěž – extraligu. K největším úspěchům patří 2. místo v celostátní lize v roce 1988 (první byla Bratislava). V témže roce, tj. 1988 jeli hráči na 14 dní na zájezd do Anglie, kde se utkali s mistry Anglie a Indy a do závěrečného utkání byli vybráni dva hráči ze Kbel. Další vítězství si muži připsali na zápase v Holandsku. Dobrých výsledků dosahovali i dorostenci, kteří se stali mistry ČSSR v halovém hokeji a v roce 2006 na mistrovství republiky se stali mistry ČR v pozemním hokeji. Také žáci byli úspěšní. V roce 2003 získali 1. místo v halovém hokeji a 3. místo v pozemním hokeji. Starší i mladší žáci se stali v roce 2006 mistry ČR v halovém hokeji. Hokej se začal hrát na přírodním, později na umělém trávníku na hřišti Spartak Kbely. Později byl povrch také vodní. V roce 2007 došlo k rekonstrukci hřiště Spartak Kbely, které bylo již nevyhovující, za finančního přispění Magistrátu hl. m. Prahy a Úřadu městské části Praha 19 se odstranil vodní povrch a vybudoval se nový moderní pískový. V roce 2008 se na nové ploše hřiště již opět hrálo. V současné době má pozemní hokej týmy: senioři-seniorky, starší žáci, mladší žáci, přípravka a benjamínci. Předsedou oddílu je Václav Podskalský, organizačním pracovníkem Jiří Kačmařík a šéf trenérem je Dušan Hrazdíra.
Z dostupných pramenů je známo, že již před dvěma tisíci lety se hrála v Japonsku hra, k níž se používaly míčky, pálky a stůl. Také z nápisu v jeskyni v Číně je vidět, že se tenis v prapůvodní podobě hrál i tam. Stolní tenis nebo také ping-pong se vyvinul ze společenské hry, která byla kolem roku 1880 přivezena právě z Číny do Anglie. Na počátku 20. století se rychle šířila do Evropy i Ameriky. V roce 1926 byla založena Mezinárodní federace stolního tenisu. Za počátek zlaté éry československého stolního tenisu je považován rok 1932, kdy družstvo mužů v čele se Stanislavem Kolářem přivezlo zlatou medaili z mistrovství světa. Ve Kbelích je oddíl stolního tenisu součástí Sokola Kbely. Hrávalo se již před válkou v hostinci Na růžku (dnes Bar L) a také v hostinci U Halíků. V roce 1954 vedl oddíl pan Oldřich Sivrnádl a pan Kaftan. Mezi úspěšné hráče patří Pazdera, Zelinka, Kyral, Kaftan, Škorpil, Nezkusil a Paurová. Později se hrálo v Sokolovně na ochozech sálu. Hráli muži, ženy a žáci. A právě žákům se kolem roku 1960 ve hře dařilo a zúčastňovali se úspěšně různých soutěží. Mezníkem pro oddíl tenisu byl rok 1967, kdy mužstvo A přestoupilo v kvalifikaci do soutěže středočeského kraje. Připojením Kbel ku Praze v roce 1968 a změnou herního řádu, odchází řada hráčů hrát do Satalic. Teprve po 10 letech se oddíl stabilizuje a kbelští stolní tenisté se postupně dostávají do čela 1. třídy pražského přeboru. V období let 1978 – 1995 patří k nejúspěšnějším. V soutěžích hraje až pět družstev mužů, žen a mládeže. V současné době má oddíl stolního tenisu 24 členů, z toho 19 hrajících, a zúčastňují se dlouhodobě soutěže ČAST – oblast Praha (ČAST je Česká asociace stolního tenisu). Hráči trénují v Sokolovně na upraveném bývalém jevišti. Předsedou klubu stolního tenisu je paní Eva Bartoňová, místopředseda je Vladimír Svoboda a pokladníkem Karel Vrba.
Pokud bude mít někdo ze čtenářů fotografický nebo jiný materiál nebo i doplnění týkající se sportu ve Kbelích, budu ráda za půjčení i za informaci.

41. Letopisecké setkání 7. 3. 2016
Do třetice jsme se při tomto setkání věnovali sportu ve Kbelích a dostali jsme se až do současnosti.
Pamětníci si vzpomněli, že se ve Kbelích provozoval již před válkou i box, až asi do roku 1960. Mezi známé boxery patřili pánové Vondra, Polda, Pomahač nebo Chramosta. Boxovalo se v Lidovém domě, Sokolovně nebo v hostinci Na růžku (nyní Bar L).
Ve Kbelích byl i početný oddíl turistiky a orientačního běhu, jehož zakladateli byli Miroslav Škorpil a Václav Šedivý. Myšlenkový počátek pěší turistiky můžeme najít již v období renesance, např. v dílech Rabelaise, Locka či Komenského, kteří usilovali o zavádění tělesných cvičení v přírodě do škol a vyzdvihovali význam pobytu v přírodě pro přirozený vývoj člověka. Putování bylo zprvu zálibou šlechticů a umělců. Jedním z prvních slavných turistů v Čechách byl Karel Hynek Mácha. Horlivým turistou byl i Josef Kajetán Tyl, který pořádal výlety za památkami. Oficiální historie české turistiky se začala psát 11. června 1888, kdy byl založen Klub českých turistů, který existuje dodnes.
Oblíbeným sportem je i cyklistika. Kbelští cyklisté byli sdruženi pod Cyklo – klubem Sokol Kbely, nyní je to Kbely cycling team z. s. Předsedou oddílu je Miroslav Svoboda, který se stal v roce 2013 mistrem Evropy na závodech v Grazu a byl úspěšný i v letošním roce na závodech na Kanárských ostrovech. Cyklisté obsazují dvě soutěže, které pořádá jednak Unie Amatérských Cyklistů (UAC), závody horských kol a Český svaz cyklistiky, závody silničních kol v rámci závodů Masters. Každým rokem se cyklisté zúčastňují závodů MTB Praha. Zkratka MTB je z anglického názvu mountain bike, což je horské kolo. Závod Pražský MTB pohár Kbely se jede 15. května 2016 v Lesoparku Letňany. Závod horských kol „Letňansko-kbelský pahorek“ se jel poprvé v roce 2012.
Známý je i silniční běžecký závod „Palestra Kbelská desítka“. Od pana Ladislava Řápka jsem se dozvěděla, že poprvé se běh uskutečnil v roce 1987 pod názvem Kbelská desítka a zúčastnilo se ho 99 běžců. Je to celorepublikový silniční běžecký závod, který se tradičně běží vždy první březnovou sobotu. U zrodu stáli bratři Ladislav a Václav Řápkové a organizačně pomáhal pan Radek Zelenka. Kbelská desítka byla součástí orientačního běhu oddílu nejprve Spartaku Kbely, později Sokola Kbely. Orientační běh vedl pan Šedivý. Vzhledem k tomu, že nebyly peníze na pořádání běhu a naskytla se možnost domluvit se s Vysokou školou tělesné výchovy a sportu Palestra, která sídlí ve Kbelích od roku 2003, závod mohl pokračovat. Škola Palestra převzala organizaci závodu v roce 2003 od bratří Řápků. Studenti vysoké školy závod připravují a organizují v rámci své odborné a studijní praxe. Podle školy se závod nazývá Palestra Kbelská 10. Běhá se 10 km a závod je rozdělen na věkové kategorie. Od roku 2010 je přidána kategorie pro děti. V letošním roce se konal již 30. ročník běhu, kterého se zúčastnilo na 2000 závodníků.
Ve Kbelích působí Sportovní klub, který sdružuje oddíly fotbalu, malé kopané, cyklistiky, šachů, volejbalu a florbalu.
V roce 2011 vydala MČ Praha 19 společně s Kulturním a rodinným centrem CoByDup brožurku s krásným názvem Ve Kbelích jsme doma, kde najdete přehled volnočasových aktivit pro děti. Dočteme se, že je u nás 12 dětských hřišť, 1 víceúčelové hřiště a 1 tenisové hřiště. V Letňanském lesoparku se může provozovat pěší turistika, jezdit na kolečkových bruslích i na kolech.
V Centrálním parku poblíž tunelu jsou umístěny cvičební stroje, kde si může každý v kteroukoliv dobu zacvičit. Rovněž v Domě seniorů na Mladoboleslavské ulici jsou umístěny cvičební stroje.
Do povídání o sportu musíme zařadit také FIT TIME s.r.o., který sídlí ze strany zdravotního střediska. Provozuje Aerobic centrum, kde se cvičí pilates, bosu, zumba a jumping. Dále rehabilitační masáže a fitness, kde je zařazen cyklistický program pro fitness centra. V dopoledních hodinách mohou rodiče využít i hlídání dětí v prostorách fitcentra.
Malou tělocvičnu u Lidového domu využívá sportovní oddíl SPEJBL GYM pro bojové sporty pod vedením Ondřeje Hutníka. Ten se stal v roce 2012 v pražské Lucerně na Silvestra mistrem Evropy v Thai boxu ve váze do 95 kg.
Od roku 2012 zde působí také klub motorkářů, kteří si říkají Kbelský divočáci.
Sportovní kroužky má i základní škola a Nízkoprahové centrum aktivit MČ Praha 19.  
Pamětníci byli požádáni o pomoc při výběru sportovců pro novou akci Kbelský sportovec roku 2015. Zúčastnění se dohodli na mnoha jménech ze všech oblastí sportu provozovaných ve Kbelích, jak do síně slávy, tak na návrhy na medaile a pro předávání medailí. Rovněž všichni doporučili udělit pamětní medaili se zněním – Za vzornou reprezentaci sportu ve Kbelích – a k medaili přidávat Pamětní list. Všem moc děkujeme.

42. Letopisecké setkání 4. 4. 2016
(mimo zápis: Dubnové setkání se konalo 4. dubna, kdy má svátek Ivana. Shodou okolností se obě organizátorky letopiseckých setkání jmenují Ivany (kronikářka Ivana Engelová a zaměstnankyně úřadu Ivana Zámyslická) a byly velice mile potěšeny maličkostmi věnovanými některými účastníky setkání (kytičky a sladkosti) k jejich svátku.)
Na tomto setkání jsme měli velice zajímavé téma - studna Barborka a kapličky Svaté cesty.
Pro nové obyvatele Kbel musím uvést pár slov na vysvětlenou. Nad rybníkem, kde nyní stojí nové bytové domy a je kopec, kde děti v zimě sáňkují, stával kdysi pivovar. Nechal ho postavit hrabě Černín v roce 1758 a pivo se v něm vařilo až do roku 1923. Pak zde byla několik let stáčírna piva, potom začal pivovar chátrat a v roce 1965 byl zbořen. Zůstal zde jen dvůr se stodolami, které se bouraly před stavbou nových domů. Pivovar byl zásobován vodou ze studny, které se začalo říkat Barborka, podle posledního sládka pivovaru, který se jmenoval Barborka. Jak jste si všichni jistě všimli, pod velkým stromem nad rybníkem se odkryla část země, kde se našla voda v obezděném prostoru, který je 6 m hluboký. Domníváme se, že by to mohla být právě zmíněná studna. Pamětníci se ale nedohodli, zda jde o studnu, nebo jen nádrž na vodu, protože pro zásobování pivovaru by to byla studna s malou zásobou vody. Studna prý byla trochu výše pod kopcem. Paní Bc. Blanka Pokorná, vedoucí Odboru životního prostředí, dopravy a místního hospodářství zajistila staré mapy na Českém úřadu zeměměřičském a katastrálním, ze kterých bychom mohli po jejich prostudování poznat, kde studna stávala. Mapy budou z různých let. Máme také zápis z hydrologického průzkumu z roku 1954 o stavu vody ve 3 studních u rybníka, který se prováděl pro možné zásobování vodou z těchto studní pro nová sídliště, která se v té době měla stavět. Mezi studnami byla i Barborka, ale není tam popsané její přesné umístění.
Další nevyjasněnou věcí je kaplička u sochy sv. Vojtěcha v dolní části Vrchlabské ulice. Na některých starých mapách je zakreslena právě v místech kde stojí socha a na některých mapách není. Zatím se nám nepodařilo zjistit, jak se dříve na mapách značily sochy a jak kapličky. Dříve se mapy jen kreslily. Kapličky nechali postavit jezuité v letech 1674 – 1679, jako tzv. Svatou cestu. Ve Kbelích mělo stávat osm kapliček ze čtyřiceti čtyř. V současnosti stojí dvě. Jedna je v poli těsně za Kaufem a druhou najdeme na parkovišti Muzea letectví a kosmonautiky. Hledáme ještě další staré mapy, které by nám pomohly k upřesnění umístění kapličky. Pamětníci si dnes již s jistotou nevzpomínají, zda kaplička u sochy sv. Vojtěch stávala. Kdo ze čtenářů by měl k jakékoliv kapličce nějaké informace či fotografie, budeme rádi za jejich poskytnutí.
Připomněli jsme si také, jaké máme kulturní památky ve Kbelích, které jsou zapsané na seznamu památek v Památkovém katalogu. Je to socha sv. Vojtěcha zapsaná v roce 1954, socha Rozum a Cit od sochaře Ladislava Šalouna, umístěná v parčíku u rybníka a zapsaná v roce 1958. Dále Maják na letišti, zapsaný v roce 2004 a naposledy v roce 2011 bylo zapsáno do seznamu pět hangárů v areálu Aero Kbely.
V letošním roce budeme mít i několik významných výročí:
rok 188l - založen Sbor dobrovolných hasičů, 135 let
rok 1921 - založen Atletický fotbalový klub, 95 let
rok 1961 - byla otevřena experimentální škola v Albrechtické ulici, 55 let
rok 1966 - založen Klub důchodců, 50 let.
Chtěla bych požádat pamětníky, zda si někdo nepamatuje, kde by mohla být studna Barborka a zda u sochy sv. Vojtěcha stávala kaplička. Moc by nám pomohlo, kdyby  měl někdo fotografie z těchto míst. Děkujeme.

43. Letopisecké setkání 2. 5.  2016
Celé setkání se neslo v duchu 50 let působení Klubu seniorů ve Kbelích. Seznámila jsem přítomné s výpisem z druhé kbelské kroniky, které zaznamenal kronikář pan Karel Votava.
Klub důchodců byl v naší obci ustaven v roce 1966. První předsedkyní klubu byla zvolena paní Černá. Schůzky byly málo navštěvovány, sešlo se třeba jen 15 důchodců. Klubová místnost byla vedle kaple, kde jsou dnes místnosti pro malé děti, Klub Mašinka. Zařízena byla skromně, důchodci si museli sami topit. Úřad vybavil klubovnu televizorem. Nová místnost pro kbelské důchodce byla otevřena v listopadu roku 1973 v prvním patře požární zbrojnice vedle Lidového domu. V tu dobu byli ve výboru paní Černá, Martínková, Juklová, pan Filip Oldřich, Filip Jaroslav a pan Kvasnička. Důchodci jezdili již v této době na rekreace, které byly také dotovány z prostředků úřadu. Jezdilo se především do Vítkovic – rekreační zařízení Leteckých opraven Kbely a na Milíře – rekreační zařízení Palu Kbely. V září roku 1974 důchodci byli na rekreaci také v Jizerských horách v Bratříkově u Jablonce nad Nisou a v roce 1976 rovněž v září na rekreaci v Budíně na Sázavě, kam jelo 70 důchodců. Zájezdy pro seniory zajišťovala paní Jaroslava Janečková, zaměstnankyně úřadu.
Ze Zpravodaje z roku 1976 (Zpravodaj vycházel jako periodikum, jako nyní vychází Kbelák) uvádím pro zajímavost zprávu napsanou tehdejší předsedkyní Klubu důchodců paní Černou. V letech 1973 – 1976 bylo oslaveno 46 životních jubileí, bylo uspořádáno 13 zájezdů, jichž se zúčastnilo 535 důchodců. Bylo navštíveno 6 divadelních představení za účasti 210 důchodců. V klubu bylo uspořádáno 16 akcí. Důchodci také sbírali starý papír a odpracovali 182 brigádnických hodin.
Z dalších materiálů se mi podařilo zjistit následující.
V roce 1981 byl zvolen nový výbor, předsedou se stal pan Keyř. V roce 1982 byl zvolen předsedou pan Vyčichlo. Činnost byla plánována vždy na půl roku dopředu. Klub byl velmi činorodý. Konaly se různé zájezdy, besedy, zábavy. Byla uspořádána výstavka prací žen, které v klubu pletly a vyšívaly. Aktivní organizátorkou byla paní Leiblová. Pro její nemoc musel být zvolen nový výbor a předsedou se stal pan Karkán. I tento výbor byl velmi aktivní a organizoval různé činnosti.
Klub důchodců se přejmenoval po roce 1989 na Klub seniorů. Současnou předsedkyní je paní Zdenka Ježková. Klub seniorů se schází v místnosti Domu seniorů v Mladoboleslavské ul. č. 20, který byl přebudován ze staré obecné školy. 
Něco z historie obecné školy. Škola byla dostavěna a vysvěcena v srpnu roku 1892 a vyučovat se začalo v září téhož roku. V roce 1905 se škola přistavěla a v té podobě zůstala až do další rekonstrukce. Ve třídách se topilo v kamnech. Po 1. světové válce byla v přízemí budovy umístěna velká deska se jmény padlých v této válce ze Kbel.  Později byla deska přemístěna na kbelský hřbitov, který byl postaven a vysvěcen v roce 1949. Po skončení výuky v roce 1986 byla škola několik let prázdná.  V roce 1990 v budově sídlily kanceláře úřadu. O budovu měly zájem i různé společnosti. Ale MČ Praha 19 rozhodla zrekonstruovat budovu na Dům s pečovatelskou službou – Dům seniorů a upravit i zahradu, která k budově patřila. Současný Dům seniorů v Borovnické ulici čp. 475 byl již nedostačující, a proto byl další dům velmi potřebný. Po rekonstrukci byla budova předána kbelským seniorům. Je zde 29 garsonek a 7 dvougarsonek, společenská místnost pro akce Klubu seniorů a Svazu tělesně postižených. V domě působí i Farní charita Neratovice, která zajišťuje pečovatelské i zdravotní služby pro všechny kbelské občany.
Paní Ježková, předsedkyně Klubu seniorů, seznámila přítomné ve stručnosti o současném dění klubu. Nyní má Klub seniorů přes 100 členů. Pořádají různé výlety, pobytové zájezdy, besedy a jiné kulturní akce.  Ale o tom všem až na oslavě k 50. výročí působení Klubu seniorů ve Kbelích, kterou pořádá Klub v září tohoto roku.
A ještě něco o Svazu tělesně postižených, který v současné době vede paní Anna Zborníková.
Svaz tělesně postižených, dříve Svaz invalidů, působí v republice od roku 1952, kdy se konal 7. června 1952 v Praze ustavující sjezd. V roce 1990 se rozhodlo o zrušení Svazu invalidů, který sdružoval zdravotně postižené osoby bez ohledu na jejich postižení. Ustavení Svazu tělesně postižených (STP) se konalo 8. května 1990 a vznikly jednotlivé svazy podle postižení.
-              Svaz neslyšících a nedoslýchavých
-              Svaz postižených civilními chorobami
-              Sjednocená organizace nevidomých
-              Svaz tělesně postižených
 Zatím se mi nepodařilo zjistit, od kdy působil ve Kbelích Svaz invalidů. Pokud by někdo věděl o jeho konání, tak mi to prosím sdělte. Děkuji.
Kbelský klub Svazu tělesně postižených je stejně aktivní jako Klub seniorů, pravidelně se schází ve společenské místnosti Domova seniorů, pořádají společné výlety, navštěvují divadla, jezdí též na týdenní rekreace.
Úřad MČ Praha 19 podporuje oba kluby v jejich činnosti, každoročně nemalou finanční částkou přispívá na jejich výlety a zájezdy.

44. Letopisecké setkání 6. 6. 2016
Na předprázdninovém setkání jsme měli téma: tradice kronikářství v obcích, kronikáři ve Kbelích, různé zajímavosti a hlavně ukázka starých fotografií Kbel, které se nám podařilo získat od kbelských občanů a za to jim patří veliké poděkování.
Slovo „kronika“ pochází z řečtiny, kde „chronos“ značí čas.
„Předávat něco tak cenného jako jsou vzpomínky na domov a vše, co s ním souviselo, to je také jeden z důvodů, proč psát kroniku. Místo kde žijeme, je náš domov, ale teprve tehdy, když ho důvěrně známe. Je to naše dědictví, naše bohatství, které si předáváme z generace na generaci.“ Tento citát se mi moc líbí a napsal jej kolektiv autorek v knize – Jak vést kroniku obcí a měst.
Vydejme se na krátkou pouť ke kořenům všeho kronikářství. Vynecháme antickou éru a vstoupíme rovnou do evropského středověku. Na počátku stály velmi jednoduché záznamy o jednotlivých událostech. Postupem času vznikaly již i první kroniky, ve kterých se zaznamenávaly popisy událostí a vyprávění. Kroniky získávaly na oblibě a brzy se prosadily jako druh literatury.
 V českých zemích byla celá řada kronikářů. Každému se jistě vybaví jméno Kosmas, děkan pražské kapituly, který žil v letech 1045 – 1125. Jeho Kronika česká byla psaná latinsky.  První kronikář píšící česky a hned ve verších byl Dalimil a jeho Dalimilova kronika. Vzrůstem gramotnosti získávaly záznamy i různou podobu. V sídlech šlechty ve městech i na venkově vznikaly záznamy rodinného rázu, ale také různé podrobné paměti, vedle dopisů také deníkové poznámky a popisy událostí. Z městských pamětí jsou zvláště známé tzv. Paměti Mikuláše Dačického z Heslova.
Reformy prováděné v druhé polovině 18. století v našich zemích jako byla povinná školní docházka, zrušení nevolnictví, mapování území státu, zavedení trvale platných příjmení, číslování domů, vedly ke vzrůstu počtu pamětních zápisů. Proto se tím začala zabývat také úřední místa. Hrabě Karel Chotek (1783 – 1868) jako nejvyšší český purkrabí, bylo to označení nejvýše postaveného úředníka v Čechách, po vzoru bavorského nařízení o vedení kronik se zasloužil o vydání Dekretu prezidia gubernia ze dne 31. srpna 1835, který ukládá s účinnosti od 1. ledna 1836 založení a vedení pamětních knih ve všech městech, městysech, trhových obcí a v  jednotlivých farních úřadech.
A jak to bylo ve Kbelích? Kbely měly celkem tři kroniky.
První Pamětní kniha byla založena v roce 1918. Prvním kronikářem byl pan učitel Karel Kupka. Popisoval období do roku 1932. Dalším kronikářem byl rovněž kbelský učitel pan Josef Zvánovec. Ten měl kronikářskou práci ztíženou, protože na počátku 2. světové války se musely všechny kroniky odevzdat a byly uloženy v archivech. Teprve po skončení války v roce 1946 se kroniky vyzvedávaly z archivů. Pan Zvánovec dopisoval období od roku 1933 a psal kroniku do roku 1955. Tato první kronika se v roce 2006 ztratila.
V druhé kronice se popisuje období od roku 1955 do roku 2009. V té době byly kronikáři pan Antonín Krampera, Ivana Engelová, Zbyněk Česák, Karel Votava a Leoš Biskup. V letech 2007 – 2012 neměly Kbely žádného kronikáře. Poté v roce 2012 jsem byla ustavena jako kronikářka Kbel.
Třetí kronika začíná prvním zápisem z roku 2010, který jsem retrospektivně dopisovala. Všechny kroniky jsou psané ručně. Do kronik se nesmí lepit fotografie, proto shromažďujeme historický materiál jako přílohu k jednotlivým ročním zápisům.
Svoje kroniky si psal kdysi Sokol a Lidový dům. Existuje i šest kronik bývalé Pionýrské organizace. Kroniky má i škola. Původní tři školní kroniky jsou uloženy ve Státním archivu v Přemyšlení.  První je z roku 1890 a je psaná do roku 1922, další je Pamětní kniha obecné školy z roku 1922 psaná do roku 1935 a třetí Pamětní kniha měšťanské školy popisuje roky 1932 – 1940. Dalších pět kronik má Základní škola Kbely. Jsou psané do roku 1992.  Kroniku a alba fotografií má Mateřská škola Letců. Kroniku si zakládá i Klub seniorů. Svojí kroniku má Dobrovolné sdružení hasičů ve Kbelích.  Kroniku si píší i oddíly Junáků a Skautů.
Hostem na setkání byla paní učitelka ze základní školy Kateřina Škořepová, z oddílu Junák Kbely, která požádala přítomné o pomoc při určení tří lip - Lípy svobody, které byly vysázeny skauty v roce 1968 ve Kbelích u příležitosti 50. výročí vzniku Československé republiky. Jednu lípu vysadili skauti ze střediska Maják na zahradě kbelského zdravotního střediska. Tu podle fotografií bezpečně poznali. Další byly vysázeny u Lidového domu a na Novákově náměstí v sídlišti. U těch se zatím neví, které to byly. Pokud si někdo ze čtenářů vzpomene, které stromy to jsou, tak nám to prosím sdělte.
Nakonec si všichni přítomní se zájmem na obrazovkách prohlédli fotografie starých Kbel a také školní fotografie, které nám zapůjčili občané a mohli jsme je postupně naskenovat.  Ještě jednou všem moc děkujeme, protože se nám tím rozšířil archiv kbelských fotografií.

45. Letopisecké setkání 5. 9. 2016
Tématem setkání byla „Doprava ve Kbelích z historie do současnosti“. Téma bylo rozsáhlé a velmi zajímavé.   
Historie dopravy v Praze je patrně stejně stará jako její osídlení. Lidé se pohybovali především pěšky, některé překážky jako řeky museli zdolávat sami. Proto můžeme považovat za nejstarší typ jakési hromadné dopravy dopravu lodní ve formě přívozu. „Suchozemská“ doprava byla organizována mnohem později. V 16. století existoval v Praze cech formanů, kteří zajišťovali především nákladní, ale i osobní dopravu. Formanům konkurovali statkáři, sedláci a různí řemeslníci, kteří vlastnili koně. Tak se dělo i ve Kbelích, kdy statkáři používali koně nejen pro práci na polích, ale i pro rozvoz potravin a pro svoji přepravu. Koně měli např. v pivovaře a pak ve stáčírně piva v Hornopočernické ulici čp. 141, kde rozváželi sudy s pivem. Koně byli i jako dopravní prostředek na dráze, tzv. koněspřežná dráha, než jí nahradily lokomotivy. V Praze existovala i koněspřežná tramvaj tzv. koňka v letech 1875-1905. Poslední koňka jela přes Karlův most 12. května 1905.
Železnice
Ve Kbelích koněspřežná dráha nejezdila. Začala se budovat železnice. Železnice je kolejový dopravní systém pro přepravu osob a zboží. Počátkem dějin železnice v dnešním smyslu byl rok 1804, když britský vynálezce Richard Trevithick uvedl do provozu první parní lokomotivu. Přes Kbely vede trať, která má stále název Česká severní dráha. V roce 1872 projel přes Kbely první vlak na trati Praha – Neratovice. První stanicí za Prahou byly Vysočany, dále Satalice a Čakovice. Tam byla zbudovaná i nádraží. Ve Kbelích byla první vlaková zastávka až v roce 1932, přestože se o ni od roku 1923 usilovalo. Do té doby chodili lidé na vlak do Satalic. Zastávka byla u přejezdu na Mladoboleslavské ulici po pravé straně směrem na Vinoř. Teprve v roce 1943 se na zastávce postavila malá čekárna. Dráhy však v roce 1943 zřídily na této trati výhybkoviště kolejí (směrem na Čakovice v místech nad dnešním tunelem) a požadovaly vystavení nové větší čekárny se zastávkou vlaků. Malá čekárna byla zbourána a nová nádražní budova byla vystavena a zprovozněna ještě v roce 1943. Na odjezdy vlaků dohlížel výpravčí. V budově se prodávaly jízdenky a v zimním období se v čekárně i topilo v kamnech. Takto byla v provozu do roku 1978.  Potom se kupovaly jízdenky přímo ve vlaku. Pak byla čekárna několik let zavřená. Budova byla v roce 2014 zbourána a na jejím místě se staví bytový dům. Na trati 070 nejprve jezdily parní lokomotivy. U přejezdu směrem na Vinoř stával tzv. vechtrovský domek (zbourán v roce 2014) pro zaměstnance dráhy, který kolem napojeným na závory stahoval a vytahoval závory ručně. Zároveň se stahovaly a vytahovaly závory na přejezdu do Satalic. V současné době se tak děje automaticky. Dvoukolejka byla zrušena v roce 1967. Pamětníci ještě doplnili, že v další budce mezi nádražím a vechtrovským domkem se ovládaly semafory, které stávaly u výhybkoviště a před přejezdem do Satalic. U satalických závor byl i bezpečnostní domek, kde se dohlíželo na bezpečné stahování závor.  Ve vechtrovském domku bydlela dlouhá léta rodina Pihávkových, která obsluhovala závory. Ze vzpomínek pamětníků uvádím, že v roce 1972 natáčel svůj klip na kbelském nádraží pan Karel Gott. Na obalu desky je pan Gott v čekárně u kamen. V současné době jezdí na trati motorové vlaky. Spoj S 3 jezdí z Vršovic do Mladé Boleslavi nebo Turnova. Většinou má dva vagony. Druhý spoj S 34 má trať kratší. Jede z Masarykova nádraží do Čakovic a má jeden vagon. Na tomto spoji platí jízdenky Pražské integrované dopravy a Open karty. V současné době je u zastávky malý dřevěný přístřešek a stanice je na znamení.
Autobusy
Rozšířeným dopravním prostředkem jsou autobusy. Do Kbel začal jezdit pražský autobus v roce 1927. Autobusy se značily písmeny, do Kbel jezdila linka „F“. Autobus typu Škoda 505 byl pro 16 sedících a 16 stojících cestujících a jízdné bylo závislé na ujeté vzdálenosti. V době mobilizace byly v Praze některé linky zrušeny pro nedostatek pohonných hmot. V roce 1942 byla linka z Kbel zkrácena na Krocínku a byla jedinou linkou, která neměla návaznost na tramvaj, a cestující chodili do Vysočan na tramvaj pěšky. Linka do Kbel jezdila do 5. června 1944. Až do konce války bylo možné cestovat do Prahy vlakem a omezeně státním autobusem z Brandýsa nad Labem. Autobusová linka byla obnovena až v březnu 1946 a jezdila do Kbel z Vysočan přes Nový Hloubětín. V listopadu 1948 byla linka zkrácena o úsek Vysočany (zdroj, Historie pražských autobusů). Konečná autobusu „F“ byla nejprve u letiště. Teprve od roku 1932 zajížděl autobus do Kbel. Zastávka byla nejdříve na křižovatce Mladoboleslavská (nyní před obchodem pro zvířata), později ve spodní části ulice Vrchlabská. Od 1. ledna 1952 byla u autobusů písmena nahrazena čísly. Do Kbel jezdil autobus s číslem 119 až do roku 1965, kdy byl nahrazen linkou 110. Určitou dobu měl autobus konečnou stanici i v ulici Hůlkova. Tato linka jezdila do roku 1973. Autobus měl zastávku u konečné tramvaje č. 15 a 19 v Hloubětíně. Dnes je tam světelná křižovatka ulic Kbelská a Kolbenova. Od roku 1974 jezdil do Kbel autobus č. 185 s konečnou stanicí ve Kbelích u Leteckých opraven. Druhá konečná stanice byla nejprve v sídlišti Hloubětín, pak Nový Hloubětín, OÚNZ Vysočany, Českomoravská. V současné době linka 185 má konečnou mimo špičku ve Kbelích v ulici Bakovská a konečné stanice metra C v Letňanech. Ve špičce jezdí z Palmovky přes Kbely do Vinoře na zastávku Vinořský hřbitov. Od roku 1975 jezdí přes Kbely autobus číslo 201. Nejprve měl trať z Bohnic do Nového Hloubětína, jeden čas končil v ulici Hůlkova, poslední roky jezdil na trase Kbely-Bakovská do stanice Nádraží Holešovice. Od 15. října 2016, při změně jízdních řádů, jezdí linka 201 ze stanice Nádraží Holešovice do stanice Černý Most. Dalším autobusem je číslo 202, který měl trať Černý Most a Poliklinika Mazurská. Nyní po změně jezdí ze stanice Poliklinika Mazurská do Nádraží Kbely. Linka číslo 259 z Vinoře do stanice Letňany metro C je od roku 2014 zrušena. Linka 269 jezdí z Uhříněvsi k Obchodnímu centru Čakovice. Další linka autobusu číslo 302 jezdí z Palmovky do Přezletic. Státní autobus nahradila linka číslo 375, která jezdí z Brandýsa n/L – Stará Boleslav na Českomoravskou k metru B. Autobus 378 má trať Letňany metro C a Jenštejn. Přes Kbely jezdily ještě autobusy číslo 262 z Čakovic do Klánovic a číslo 263 z Čakovic do Běchovic, výzkumných ústavů. Tyto linky byly zrušeny. Poslední linkou, která byla v roce 2015 zavedena, je číslo 159 a jezdila z nádraží Kbely do Čakovic. Po již uvedené změně je tato linka zrušená a je nahrazena linkou 202.
Automobily
Dalším dopravním prostředkem, a v dnešní době velmi rozšířeným, je automobil. K tomu patří také řidičský průkaz. První byl vydán již v roce 1888 vynálezci automobilu Karlu Benzovi. Skutečné řidičské průkazy byly zavedeny v roce 1903 v Prusku. V Rakousku – Uhersku se zavedly v roce 1910. První řidičské zkoušky vyhlásil 14. srpna roku 1893 policejní prezident Louis Lépine v Paříži. V současné době jsou vydávány řidičské průkazy Evropské unie po absolvování autoškoly a složení zkoušky. Rozvojem automobilismu se stanovovaly různá pravidla a také značky. Nejstarší značky jsou z doby přepravy koňmi. Nejstaršími příkazovými značkami na českém území jsou tzv. Brzdové kameny. Byl to čtyřboký pilíř s vyobrazením rukojeti smykové kočárové brzdy, který naznačoval místa, kde měl vozka začít brzdit. V roce 1868 byl použit primitivní mechanický semafor v Londýně a rovněž v Londýně bylo zavedeno dopravní značení podobné dnešnímu. V Československu bylo v roce 1935 zavedeno prvních pět druhů výstražných značek. V Praze byl provoz na rušných křižovatkách řízen od roku 1919 strážníkem. První semafor vyrobený v ČKD byl nainstalován v Praze v roce 1927 na křižovatce ulic Hybernská-Dlážděná-Havlíčkova. Kdy a jaké značky byly poprvé umístěny ve Kbelích se mi zatím nepodařilo zjisti. Rovněž tak, kdo vlastnil ve Kbelích první automobil. V kronice se jen dočteme, že ve Kbelích působil taxikář Havel a automobily osobní, ale hlavně nákladní, sloužily v rodinách jako výrobní prostředek, tj. hlavně na přepravu zboží. Teprve později se stal důležitým přepravním prostředkem pro lidi. Vím jen, že i když nebylo moc aut, byly ve Kbelích za první republiky tři benzinové pumpy. Jedna byla na rohu ulic Mladoboleslavská – Žacléřská, druhá byla na konci Kbel po obou stranách silnice směrem na Prahu přibližně v místech, kde se odbočuje k metru C (tam byla ještě několik let po válce) a třetí pumpa byla na Mladoboleslavské ulici směrem na Vinoř u nynějšího Motorestu. Taxislužbu provozovaly také v 60. letech minulého století i Komunální služby Kbely.
Jízdní kola
V roce 1817 vynalezl Němec Karel Drais tzv. Draisu, která fungovala na principu dnešního dětského odrážedla. To byl začátek vynálezu kola. V roce 1861 změnil Francouz Pierre Michause pohon z odrážení na šlapání přes jednorychlostní pevnou kliku na předním kole. V roce 1870 přichází inovace v podobě vysokého předního kola. V roce 1889 bylo kolo již podobné dnešnímu. Dříve jízda na kole byla bezpečná, protože nejezdilo moc aut. Také ve Kbelích se jezdilo hodně na kole. Jak děti, tak dospělí. Lidé většinou pracovali v místě bydliště a do práce jezdili na kolech. U podniku Pal Kbely i Leteckých opraven byly u brány umístěny stojany na kola, kam si je zaměstnanci odkládali, když přijeli do práce. Za války, když nejezdil autobus až do Kbel, byla na Mladoboleslavské ulici v místech dnešního odbočení ke stanici metra C Letňany úschovna kol, kterou vlastnila rodina Boháčova. Pak lidé pokračovali pěšky na Krocínku. V současné době se většinou kolo bere jako součást sportovního vyžití. Pro větší bezpečnost se dělají cyklostezky. Na území Kbel je vybudováno několik rozsáhlých cyklostezek: Polaneckého a Toužimská, chodník podél kasáren, lesopark Letňany, Centrální park Kbely, propojení s Vinoří a Satalicemi, další vede do Hloubětína. Stezky se pravidelně udržují. Děti musí mít při jízdě na kole na hlavách helmy, dospělí podle vlastního uvážení. Povinností všech, je dodržování pravidel silničního provozu.
Letadla
K dopravním prostředkům a v současné době velmi rozšířeným patří i letadla. Hovoříme i o letadlech, protože to se týká také Kbel. V roce 1918 byl vybrán prostor na kraji Kbel, kde byla rovina a to bylo vhodné pro letadla. Ještě do konce roku 1918 stálo na prostoru několik provizorních budov. Původně to bylo letiště vojenské, později se smíšeným provozem. V roce 1920 byla zahájena ve Kbelích výstavba civilní části letiště. První civilní letadlo přistálo ve Kbelích 20. srpna 1920. Civilní provoz byl zahájen dne 15. října 1920 na trati Paříž – Štrasburk – Praha. Po dostavbě letiště v Ruzyni 15. dubna 1937 se civilní provoz přestěhoval tam a kbelské letiště zůstalo jen vojenské. V letech 1928 – 1931 byly právě ve Kbelích položeny organizační základy dalších leteckých pluků čs. Vojenského letectva. Za války bylo letiště obsazeno německou armádou. Poválečný vývoj letiště je spojen zejména s rozvojem letecké dopravy a v 60. a 70. letech dochází postupně k obměně letadlového parku a je tu i letka vrtulníků. V současné době je na letišti umístěna 24. základna dopravního letectva T. G. Masaryka, pod kterou spadá i letka ministerstva obrany, která letadly Airbus A 319 CJ zajišťuje přepravu ústavních činitelů. Dále zajišťuje přepravu osob a nákladu vojenskými a transportními letouny CASA C-295M a vrtulníky pro potřeby Armády ČR na území České republiky i do zahraničí. Zabezpečuje také úkoly letecké záchranné služby.
Motocykly
K dopravním prostředkům, které patří také do Kbel, jsou motorky. Úplně první velocipéd byl vyroben v roce 1867-68 ve Francii. Byl parní. Benzinový byl vyroben v roce 1885. První český motocykl vyrobili pánové Václav Klement a Václav Laurin v roce 1899. Během první světové války se výroba zastavila. Ve druhé světové válce se motocykly používaly hlavně v armádě. Civilní výroba byla obnovena až po skončení války. V současné době se motocykl používá hlavně pro vlastní přepravu. Pamětníci si jistě pamatují na zmrzlináře pana Eduarda Růžka, zvaného Edáček. Ten vlastnil motocykl Manet, a protože byl malé postavy, se svým motocyklem běžně podjížděl stažené závory.
Kdysi se uvažovalo o dalších spojích do Kbel, jako je trolejbus a později i metro. K tomu však nedošlo. Nikdy zde však nemohla být tramvajová doprava, protože Kbely leží na kopci.
Všem přítomným děkujeme za jejich vzpomínky k doplnění tématu o dopravě a zveme další příznivce na Letopisecká setkání.
Upozorňujeme čtenáře, že si mohou přečíst zápisy z jednotlivých Letopiseckých setkání nově na webových stránkách MČ Praha 19 - „Historie“.

46. Letopisecké setkání 3. 10. 2016
Na tomto setkání jsme dokončili povídání o Klubu seniorů a Svazu tělesně postižených. Věnovali jsme se také zdravotnictví ve Kbelích z historie do současnosti.
Kdy byl založen Klub důchodců (dnes Klub seniorů) jsme hovořili na 43. setkání v květnu. Bylo to roku 1960. Za pomoci občanů se nám podařilo dát dohromady další jména lidí, kteří byli ve výboru klubu.
Rok 1973 – předsedkyně - Marie Černá, místopředseda - Alois Kvasnička, tajemnice - Hana Martinková, knihovnice – Josefa Granátová a Jana Martincová, hospodář – Jan Karkán, údržba – Pavlína Baladová.
Rok 1981 – předseda – Emil Keyř, místopředseda – František Štafl, jednatel – Jindřich Štěrbáček, kulturní referent – Božena Leiblová, pokladník – Jaroslav Vyčichl, hospodářka – Věra Eklová, knihovnice – Marie Ložková.
Pobytové zájezdy pro důchodce zajišťovala v té době paní Jaroslava Janečková, zaměstnankyně MNV Kbely. Dále jsme dali dohromady až členy výboru od roku 2004. Proto prosím čtenáře, zda si někdo nevzpomene na jména členů výboru v dalších letech.
Rok 2003 – 2004 - předsedkyně – Libuše Pazdýrková, členky výboru – Želázková, Janečková, Doležalová
Rok 2004 – 2014 - předsedkyně - Věra Fojtíková, členky výboru – Marie Vlachová, Marie Stuchlíková, Marie Janečková.
Od roku 2014 vykonávala funkci předsedkyně Klubu důchodců paní Ježková. V současné době má klub přes 100 členů. Klub nezapomíná na své členy, kteří slaví v určitých letech svá kulatá životní jubilea. Blahopřát se začíná od 80 let. Od 90 let se přeje členům každý rok. Všichni dostanou blahopřání a malý dárek. V příštím roce, tj. roku 2017, bude 90 let jedenácti důchodcům klubu.
Podařilo se mi také zjistit, že Svaz invalidů (dnes Svaz tělesně postižených) byl založen ve Kbelích roku 1981 a první předsedkyní byla paní Jaroslava Holíková. Svaz měl asi 60 členů. Z jednoho členského průkazu jsem zjistila, že kbelská organizace patřila pod Svaz invalidů ve Vysočanech, protože byl opatřen razítkem Svaz invalidů Obvodní výbor, Praha 9, U skládky 4. Byl vydaný 1. 2. 1990, kdy začalo členství v organizaci. Na další straně bylo již razítko Svazu invalidů Praha 9 – Kbely.  Současná předsedkyně STP paní Zborníková zjistila, že kbelský svaz byl také součástí Svazu invalidů v Klánovicích.
Povídání o zdravotnictví ve Kbelích bylo také velmi zajímavé. Již za 1. republiky působil ve Kbelích jeden lékař – MUDr. Husa. Svou první ordinaci měl ve svém domě dnes na Hornopočernické ulici čp. 369. Druhým lékařem po druhé světové válce byl MUDr. Čistín, který byl vojenským lékařem. Ordinaci měl v domě na Mladoboleslavské ulici čp. 565 nad nynější lékárnou. Oba lékaři byli pro děti i dospělé. Bohužel se mi nepodařilo zjistit jejich křestní jména. Z výpisu z první kroniky jsem také našla, že v roce 1938 byla v obci zřízena poradna pro matky a kojence v čp. 58 za nájem 60,- Kč měsíčně. O zřízení požádala pracovní komise žen. Dále se již nikde nepíše, kdo poradnu vedl a do kdy existovala. V 50. a 60. letech minulého století byly ordinace praktických lékařů v domě na Mladoboleslavské ulici čp. 565. Obvod č. měl MUDr. Josef Krhounek a obvod č. 2 MUDr. Došek (nepamatuje si někdo jeho křestní jméno?). Do roku 1965 bylo dětské a ženské oddělení a rehabilitace v domě, co je nyní cukrárna Avanti na Mladoboleslavské ulici čp. 475. Dětskou lékařkou byla po mnoho let MUDr. Hedvika Vobořilová. Kbely měly také zubaře. Po válce bylo zubní oddělení ve Vrchlabské ulici čp. 35 (dnes je tam zlatnictví), kde ordinoval MUDr. Brož a druhým zubařem byl MUDr. Šaněk, který měl ordinaci v Rokytnické ulici (neznáme jejich křestní jména). Rovněž v čp. 565 byl zubní lékař a opět se mi nepodařilo zjistit jméno.
V roce 1965 bylo otevřeno nové zdravotní středisko v Železnobrodské ulici čp. 764.
Přízemí:
Praktické lékařky pro dospělé - MUDr. Jiřina Anýžová, zdravotní sestra – Minaříková; MUDr. Emílie Vávrová.
Dětská lékařka - MUDr. Hedvika Vobořilová, zdravotní sestry – Helena Granátová, Vlasta Melvaldová
První patro:
Zubní ordinace – jméno lékaře či lékařky neznáme – zdravotní sestra Marie Filipová
Gynekologie – MUDr. Oktábcová
Rehabilitace – Blanka Minaříková
Ze strany v ulici Bakovské byly v přízemí garáže pro sanitky a v prvním patře zubní laboratoře.
Lékárny:
První lékárna byla v nynější Vrchlabské ulici v čp. 26, kde byl lékárníkem Mgr. Pospíšil asi do roku 1943. Další lékárna byla na Mladoboleslavské ulici v čp. 565, kde byli rovněž lékaři. Lékárníkem byl asi v 50. letech minulého století Mgr. Hradec. V současné době mají Kbely dvě lékárny. Jedna zůstala na Mladoboleslavské ulici čp. 565, nazývá se Lékárna ROYALE, s. r. o. a další je v nové zástavbě nad rybníkem v ulici Tauferova čp. 1041 Lékárna Kbely.
Lékařská pohotovost.:
Za 1. republiky, když ve Kbelích ordinoval MUDr. Husa, lidé si došli pro něho sami domu. Později měla telefon paní Doubková, která bydlela v domku vedle MNV (dnes již nestojí) a ta přivolala lékaře, který přijel sanitkou, pravděpodobně z Vysočan. Kde byla pohotovost v roce 1981.
Pro dospělé:
Praha 9 – Čakovice, Dr. Maroldyho čp. 460
Praha 9 – Prosek, Novoborská čp. 374
Praha 9 – Vysočany, Sokolovská čp. 304
Pro děti:
Praha 9 – Prosek, Veltruská čp. 558
Praha 9 – Vysočany, Sokolovská čp. 304
Zubní:
Praha 1, Vladislavova 22
Lékaři v roce 1978:
Praktické lékařky pro dospělé:
Obvod Kbely 1 – MUDr. Emílie Vávrová
Obvod Kbely 2 – MUDr. Jiřina Anýžová
Oddělení pro děti a dorost - MUDr. Hedvika Vobořilová
Gynekologie - MUDr. Rosecká
Rehabilitace - MUDr. Hanuš
Zubní - MUDr. Doležalová
Zdravotní středisko v současnosti (2016) stále na adrese Železnobrodská čp. 764.
Přízemí:
Praktické lékařky pro dospělé
MUDr. Jiřina Anýžová, zdravotní sestra Rita Veseláková
MUDr. Emílie Vávrová (do konce roku 2016), zdravotní sestra Jarka Zborníková
Praktický lékař pro děti a dorost
MediClinic - MUDr. Jana Vacková, zdravotní sestra Helena Radová. V současné době Dr. Vackovou zastupuje MUDr. Jana Benediktová.
Všeobecný praktický lékař pro dospělé (vchod do ordinace z Bakovské ulice)
MUDr. Petr Bouzek, MUDr. Yvonné Kolanová, zdravotní sestry pro oba lékaře - Sůrová a Rybínová.
První patro:
Ordinace ORL (ušní, nosní, krční) - MUDr. Robert Jatel
Privátní stomatologická ordinace KATORGA, s.r.o. - MUDr. Roman Zhguta, zdravotní sestra Helena Hradilová
Gynekologie a porodnictví GYNBRA, s.r.o. - MUDr. Jaroslav Brabenec, porodní asistentka Ivana Brabencová
Rehabilitace – RaF spol. s r.o. (rehabilitace a fyzioterapie) nově za skleněnou přepážkou na chodbě od roku 2016.
MUDr. Zuzana Neumannová, rehabilitační sestry, Jana Švambergová a Bc, Dis. Kateřina Moravcová.
Z Bakovské ulice jsou další ordinace:
Kožní – MUDr. Věra Derflová
Oční  Vido Kbely - MUDr. Tomáš Vido
Optika Kbely – Bc. Jitka Runčíková
Další optika Ing. Dagmar Potůčková je na Semilské ulici čp. 112.
Od roku 2008 byly zavedeny regulační poplatky u lékařů.
-          Poplatek za vyšetření 30,- Kč byl zrušen k 1. 1. 2015
-          Poplatek za lékařskou pohotovost je 90,- Kč
-          Poplatek 60,- Kč se vybíral za každý den pobytu v nemocnici, od 1. 1. 2014 byl zrušen
-          Poplatek 30,- Kč za výdej léků byl zrušen k 1. 1. 2015
Prosím čtenáře, pokud někdo zná jména lékařů nebo zdravotních sester nebo může ještě něco ke zdravotnictví doplnit, napište mi na e-mail Kbely.Kronika@kbely.mepnet.cz nebo se zastavte na úřadě, kde jsem každou středu. Moc děkuji.
Ivana Engelová, kronikářka Kbel

47. Letopisecké setkání 7.11.2016
Na dnešním setkání jsme probírali komunikace a inženýrské sítě z historie do současnosti.
Jako první téma jsme měli silnice a chodníky. Nejstaršími ulicemi ve Kbelích je současná Vrchlabská a Mladoboleslavská. Silnice i chodníky byly všude prašné a blátivé. Nejdříve byly vydlážděny právě ty nejstarší ulice. Na silnicích byly někde větší a někde menší kostky. Teprve v roce 1924 se dehtovala jako první silnice ta, která šla kolem letiště, jak se uvádí v kronice.  Od roku 1960 se začalo postupně s asfaltováním silnic ve všech kbelských čtvrtích. Chodníky se dláždily později než silnice. U některých rodinných domků byly dlaždice, které si majitelé sami zakoupili a položili. Ve válce při bombardování bylo ve Kbelích hodně chodníků a silnic zničeno. Na poničené chodníky dostali majitelé domů materiál – kostky a sami si museli chodníky opravit. Vyasfaltovaly se jen hlavní silnice. V roce 1998 se přešlo na novou koncepci komunikací. Někde se zrušily chodníky, vznikaly klidové zóny, pokládala se zámková dlažba a tvořila se zelená pásma. Zámková dlažba je na silnicích i chodnících. Pouze hlavní frekventované silnice jsou asfaltové.
K silnicím a chodníkům patří také osvětlení. Již v roce 1894 se na jednání zastupitelstva ve Kbelích projednávalo zřízení 8 petrolejových lamp. Teprve v roce 1923 bylo zavedeno elektrické osvětlení na letiště i pro Kbely. Kbely měly v tomto roce 13 veřejných světel a v roce 1924 dalších 11. Postupně se zaváděly další lampy, aby byly osvětleny všechny ulice. V roce 1932 bylo postaveno 5 elektrických světel kolem vlakové zastávky poblíž přejezdu do Vinoře. Po roce 1945 bylo veřejné osvětlení znovu zřízeno, protože za protektorátu byly měděné dráty odevzdány na válečné účely. Byly nahrazeny hliníkovými, které při bombardování obce byly přetrhány, a obec tonula ve tmě, jak je uvedeno v kronice. V roce 1957 byl osvětlen chodník kolem kasáren.  V roce 1966 se začaly vyměňovat dřevěné sloupy za betonové. V dalších letech se začaly pokládat kabely do země a stavěly se transformační stanice. V roce 1979 byly provedeny rozsáhlé údržbové práce na veřejném osvětlení.
První kanalizace ve Kbelích byla pouze na splaškovou vodu, která v roce 1914 vedla cementovým potrubím pouze v ulici Vrchlabská. Další podobná kanalizace vedla ulicí Mladoboleslavskou. Kolem silnic byly příkopy, kterými odtékala dešťová voda. Příkopy byly i podél silnic ve čtvrtích rodinných domků. Majitelé měli u domů žumpy, které se musely vyvážet. V kronice z roku 1940 je také zápis „Firmě Nekvasil zadána kanalizace (myslí se tím splašková dešťová voda) úseku státní silnice od zahrady pana Suldovského a pana Šíny až do nového kanálu při okresní silnici satalické za 14.614,40 Kč“. Hloubková kanalizace se prvně kopala ve Kbelích v roce 1953 při stavbě prvního sídliště na Mladoboleslavské ulici. S kanalizací souvisí i čistírna. Byla zbudována v poli mezi Kbely a Vinoří, která je v současné době nedostačující. V jednotlivých čtvrtích se kanalizace zaváděla postupně od roku 1960 u letiště a byla dokončena v roce 1999 ve čtvrti v Uličkách.
Lidé měli u domků vlastní studny nebo byly také studny obecní. V roce 1911 byla vykopána studna u hráze rybníka na konci Vrchlabské ulice a byla určena na kropení silnice. Další veřejná studna byla na křižovatce na Mladoboleslavské ulici před obchodem pana Růžka, která se nazývala líná pumpa, kde se scházeli nezaměstnaní. V roce 1972 začalo napojení Kbel na pražskou vodovodní síť. Kbely jsou zásobovány vodou ze Želivky. Jiné části Prahy z Káraného a některé pražské části jsou zásobovány vodou z obou sítí. Rozvodné sítě byly ve Kbelích dokončeny v roce 1988. Do té doby měli obyvatelé Kbel vodu z vlastní studny a do sídliště a na letiště se přiváděla voda potrubím z Prahy k majáku, který sloužil zároveň i jako vodárna, a samospádem tekla voda potrubím do Kbel. V současné době stojí Rozvodna vody na kraji Kbel na Mladoboleslavské ulici proti odbočce k metru Letňany.
Plynofikace začala ve Kbelích v roce 1997 a postupně byl plyn zaveden do všech čtvrtí. Do té doby se všude topilo v kamnech nebo kotlích na tuhá paliva. I v sídlištích byly kotelny. V prvním sídlišti byla jedna a ve 2. sídlišti byly tři. Topilo se hnědým nebo černým uhlím, briketami, koksem a dřevem. Popel, který se z kamen vybíral, se musel také odvážet. Sypal se do nádob nebo vykopaných jam. Popel se odvážel ještě v 50. letech minulého století povozem taženým koňmi. Známým popelářem byl pan Čeněk. Popelářské vozy se začaly u nás zavádět v 70. letech minulého století. Popelářské vozy systému KUKA se vyráběly v Brandýských strojírnách a slévárnách v Brandýse nad Labem pod označením LIAZ BOBR.   Popelnice byly na všechen odpad. Teprve v současných letech se začalo s tříděním odpadu. Jsou kontejnery na sklo, papír, textil, elektro. Začaly se také provozovat sběrné dvory. Také Kbely mají od 1. dubna 2015 sběrný dvůr na konci ulice Jilemnické.
A nakonec ještě jeden výpis z kroniky: „ Dne 19. září roku 1933 vznesla místní organizace domkařů na obci následující požadavky: zřízení rumiště a mrchoviště, zákaz vylévání splašků do ulic, osvětlení Letňanské ulice, zřízení tržiště u zastávky, oplocení parcel a zřízení chodníků kolem nich, propůjčit pozemek chovatelům drůbeže a opatřit vývěsné tabule“.

48. Letopisecké setkání 5. 12. 2016
Poslední setkání v letošním roce se neslo v duchu adventního času. Přítomné vítaly příjemné vánoční písně a vánočně vyzdobená zasedací místnost radnice. Příznivce Letopiseckých setkání přišla pozdravit paní místostarostka Ivana Šestáková a tajemník JUDr. Josef Nykles a popřáli všem krásné vánoce a hodně zdraví v novém roce.
Připomněli jsme si různé zvyky a tradice převážně křesťanské a nejen vánoční. Povídání jsme začali podzimem, kdy ve Kbelích slavíme posvícení vždy první sobotu po svátku svaté Ludmily (16. září). Nikde jsem však nenašla, proč to tak je. Svatá Ludmila byla zavražděna 15. září 921 a lidé jí začali uctívat jako mučednici. Jen pro zajímavost uvádím, že v roce 1981 byla otevřena tumba s pozůstatky sv. Ludmily, kde byly nalezeny různé textilie a snad i závoj, kterým byla zardoušena. Již Kosmova kronika se zmiňuje, že i závoj byl spolu s ostatky přenesen do Prahy z Tetína, kde Ludmila žila.
Dalším podzimním svátkem je 28. září, kdy se slaví sv. Václav. Podle legend se narodil kolem roku 907 a byl vychováván na Budči. Roku 935 ho nechal jeho vlastní bratr Boleslav ve Staré Boleslavi zavraždit.
Prvního listopadu je svátek Všech svatých a druhého listopadu památka zesnulých, lidově Dušičky. Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých, kdy Keltové oslavovali konec roku z 31. října na 1. listopadu. Věřilo se, že může dojít k setkávání živých s mrtvými. Tradice zapalovat svíčky pochází od Keltů i Slovanů. S nástupem křesťanství u nás se slaví Dušičky, kdy se vzpomíná na zesnulé. Lidé zdobí hroby květinami a věnci.
Jedenáctého listopadu se narodil kolem roku 316 sv. Martin v římské provincii Panonie a byl přijat za ochránce křesťanství ve Francii. U nás se konaly na sv. Martina posvícenské hody. Tradice svatomartinského vína je spjatá s dobou císaře Josefa II. V tomto období bylo zvykem připíjet na den sv. Martina prvním novým vínem, a to především z důvodu ukončení vinařské sezóny a přípravy na další. Svatomartinská vína jsou ryze českou tradicí. Jejich ochutnávka by se měla konat vždy 11. 11. v jedenáct hodin a jedenáct minut. Také tři vinárny ve Kbelích tuto tradici dodržují. A proč také svatomartinská husa? Jedna z legend vypráví, že když měl být sv. Martin jmenován biskupem, ukryl se do husince. Husy ho prozradily, a proto skončily na pekáči. Jiná legenda praví, že husy svým kejháním přerušovaly Martinovo kázání a za trest skončily také na pekáči. Také je známá jedna pranostika, že Martin přijel na bílém koni.
A pomalu se dostáváme k času adventnímu. Advent znamená doslova „příchod“ a byl dobou očekávání příchodu Mesiáše na svět. Přípravná doba na vánoce zahrnovala prvé čtyři neděle církevního roku. Byla dobou postní, zákazu zábav, tance a zpěvu. Konaly se také četné lidové obřady a zvyky, které postní zásady porušovaly. Advent začíná první nedělí mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Tradičním symbolem je od 19. století adventní věnec, který má v různých zemích různou podobu. V České republice a v katolických zemích se zdobí čtyřmi svíčkami, z nichž jsou tři fialové nebo modré a jedna je růžová. Dříve se věnce zavěšovaly ke stropu. V současnosti se dávají na stůl. Každou adventní neděli se zapaluje jedna svíčka. První je svíce proroků, druhá betlémská, třetí pastýřská a čtvrtá je andělská. Někde se zapaluje ještě pátá bílá svíčka přímo na Štědrý den. Kruhový věnec představuje Boží věčnost a jednotu, vzkříšení a věčný život. Stále zelené rostliny jsou symbolem života. Toto se však v současnosti nedodržuje a na stole se objevují nejen věnce, ale i jinak zdobené svíčky a dekorace. Jednotlivé neděle se označují jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Krásným zvykem je rozsvěcování stromků na veřejném prostranství na první adventní neděli. Také ve Kbelích se v Centrálním parku rozsvěcuje krásný rostlý strom. Poprvé byl „Strom republiky“ postaven na brněnském Náměstí svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu událost, kdy s přáteli nalezli v zimě v roce 1919 v bílovickém lese prochladlé děvčátko. Tento zážitek ho zasáhl natolik, že se o vánocích 1924 rozhodl vztyčit na náměstí strom a pod ním uspořádat sbírku na pomoc všem opuštěným dětem. V dnešní době zejména děti od začátku prosince otevírají adventní kalendáře, kde mají na každý den nějakou sladkost až do 24. prosince. Další moderní tradicí je výzdoba domovů Vánoční hvězdou a spoustou dalších světelných ozdob.
Čtvrtého prosince je svátek Barbory. Na tento svátek se řežou větvičky třešní nebo višní a čeká se, až v teple doma rozkvetou. Říkávalo se, že když svobodné dívce rozkvete barborka, tak se do roka vdá. Také se věřilo, že kolikátý den větvička rozkvete, bude příští rok ten měsíc nejlepší. Osud sv. Barbory byl smutný. Narodila se počátkem třetího století v rodině bohatého kupce. Její otec byl nepřítel křesťanů. Když se dověděl, že jeho dcera je křesťankou, chtěl jí hned zabít. Dívce se však podařilo utéci, ale otec jí vypátral a nakonec jí sám setnul hlavu mečem. V předvečer svátku chodívaly po venkovských domech „Barborky“, ženy a děvčata zahalené do bílých prostěradel. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ale v druhé ruce měly metlu a hrozily zlobivým dětem. Svůj příchod ohlašovaly zvonkem nebo tlučením na okno.
Na 6. prosince připadá svátek sv. Mikuláše, který se narodil kolem roku 280 a zemřel právě 6. prosince roku 345 nebo 352. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství. Píše se, že po smrti rodičů rozdal část majetku chudým a dal se na duchovní víru. Legenda vypráví, že v té době se jeden muž dostal do velkých dluhů a zbývalo mu jediné - prodat své tři dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl sv. Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou peníze, jimiž otec splatil dluh, a ještě mu zbylo na věno pro dívky. V české tradici se mikulášská nadílka odbývá v předvečer světcova svátku, tedy 5. prosince. Nejprve ve středověku obcházely domácnosti mikulášské maškary a konaly se průvody, které doprovázely Mikuláše. Časem se doprovod sv. Mikuláše zredukoval na anděly a čerty, a tak je to dodnes. Mikuláš, anděl i čert přinášejí dětem sladkosti a děti za to musí říci básničku nebo zazpívat písničku. Svatý Mikuláš je také uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Je také patronem států Ruska a Lotrinska a měst Amsterodamu a Bari.
Dnes již zapomenutá tradice je na svátek sv. Lucie 13. prosince. V tento den chodila skupina žen v bílém se začerněným obličejem. To byly „Lucky“, které na rozdíl o Barborek moc hodné nebyly. Chodily po domech a kontrolovaly čistotu.
A již jsme se dostali k 24. prosinci – Štědrému dni. Vánoce jsou jedny z nejvýznamnějších křesťanských svátků. Tento den má mnoho pověr a tradic. Tak například by se měl celý den držet půst, aby člověk viděl večer zlaté prasátko. Nemělo by viset na šňůře prádlo, aby z rodiny nikdo nezemřel. Večer se kolem stolu schází celá rodina. Někde se dává jeden talíř navíc pro pocestné nebo rodinné příslušníky, kteří jsou mimo domov nebo také pro zemřelé. Vše by mělo být na dosah ruky, aby nikdo nevstával od stolu. Kdo se vzdálí, může do roka zemřít. Večeře začínala modlitbou, dnes spíše přípitkem. Tradiční pokrm luštěniny vytlačil postupně kapr. Také se rozkrajují jablíčka a hledá se uvnitř hvězdička ze semínek pro štěstí. Do vědra se lilo olovo a věštil se osud. Tyto zvyky se v některých rodinách dodržují dodnes. Ze vzpomínek přítomných, na Štědrý den se nesmělo zametat, snad proto, aby se nevymetlo štěstí. Další byla vzpomínka na dědečka, který svým dcerám před večeří dával pod talíř peníze a po jídle jim je zase sebral. Děti se nejvíce těší na dárky pod stromečkem. Víte, proč se vánoce slaví již 24. prosince, když se narození Ježíše datuje na 25. prosince? Je to proto, že až do středověku se za počátek nového dne považovalo setmění předešlého dne, nikoli půlnoc, jako je to nyní. Již dříve jsme si říkali, že první vánoční stromeček u nás postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Nejdříve měli stromek jen v bohatých rodinách a až později se dostal i do chudších domácností. Zajímavostí také je, že se někde věšely stromky ke stropu špičkou dolů. Bylo to vzhledem k místu ve světnicích, které byly jedinou místností, kde se v zimě topilo.  Na 25. prosince připadá Boží hod vánoční a 26. prosince sv. Štěpán.
Součástí křesťanské vánoční tradice jsou také betlémy. Jejich historie spadá do 4. století. Vůbec první doložený betlém v českých zemích byl v roce 1560 v jezuitském kostele v Praze. Marie Terezie roku 1751 zakázala stavění betlémů a předvádění vánočních her v kostelech. Lidové betlémářství se rozvíjelo hlavně v 19. století. Jedním z nejznámějších je třebechovický betlém. Ve Kbelích pořádá vždy na počátku prosince ve své klubovně výstavu betlémů organizace Junáka.
Během velkých křesťanských svátků (Vánoce, Tři králové a jiné) zpívaly děti koledy při obcházení jednotlivých stavení, kdy si koledovaly o výslužku, kterou představovalo hlavně jídlo. Podle legendy je autorem první koledy svatý František z Assisi (1181-1226). Jednou ze zajímavostí je, že v 15. století bylo v Polsku přeloženo hodně koled z češtiny, šlo o koledy Jednoty bratrské, což byla protestanská církev.
Betlémské světlo je plamínek zapalovaný každoročně před Vánocemi v betlémské jeskyni, v níž se podle tradice narodil Ježíš Kristus a je rozvážený skauty do řady míst v Evropě a také do několika amerických zemí. Zpravidla bývá nejprve letecky dopraven do Vídně, odkud se šíří většinou po železnici. Původně se charitativní akce poprvé uskutečnila v Rakousku v roce 1986 a šířila se do dalších zemí. Například roku 1989 do Československa, Polska, Maďarska a Rumunska. V roce 1992 do Itálie a Ukrajiny, v roce 2001 do Spojených států amerických, Grónska a na Island. Rovněž kbelští skauti přivážejí betlémské světlo a rozdávají ho zájemcům v přízemí radnice. Také tento rok to bude 22. prosince od 15,00 do 17,30 hodin.
Dnešní předvánoční povídání, za velkého přispění všech přítomných, jsme zakončili 6. lednem svátkem Tří králů. Od 4. století se označuje tento den jako svátek Zjevení Páně. Jeho spojení se Třemi králi je pozdějšího původu a je svou podstatou lidové. První autor, který uváděl jejich jména, Kašpar, Melichar a Baltazar byl kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor ve 12. století.  Písmena C+M+B, která se píší na dveře, nejsou začáteční písmena jmen Tří králů, nýbrž zkratka latinského Christus mansionem benedicat, což je přeloženo Kristus požehnej tomuto domu.
Svátkem Tří králů se končil cyklus vánočních svátků a odstrojoval se stromeček. V některých rodinách se nechává ozdobený stromeček i betlémy až do Hromnic, tj. 2. února.
Děkujeme všem, kteří nám pomáhají doplňovat historii ve Kbelích svými vzpomínkami, ale hlavně dobovými fotografiemi. Přejeme všem krásné prožití vánočních svátků a do nového roku 2017 hodně zdraví a spokojenosti. Těšíme se na vás při dalším již 49. setkání, které bude 2. ledna 2017.
Ivana Engelová, kronikářka a Ing. Ivana Zámyslická, odbor tajemníka  
 

2015 - LETOPISECKÁ SETKÁNÍ......29 - 38
Letopisecká setkání v roce 2015
Téma:
č. 29 – Spolky ve Kbelích
č. 30 – Zajímavé osobnosti Kbel
č. 31 – Kbely v letech 1945 – 1955 (škola, zdravotnictví, obchody, kultura)
č. 32 – Kbely v letech  1945 – 1955 (dvouletkový plán, doprava, průmysl, zemědělství)
č. 33 – historie podniků PAL a Letecké opravny
č. 34 – Promítání získaných fotografií a jejich upřesnění
č. 35 – Kbely v letech 1955 – 1965 (obchody, doprava, výstavba, průmysl)
č. 36 – Kbely v letech 1966 – 1975
č. 37 – Kbely v letech 1975 – 1985 (výstavba, obchody, doprava, sport a kultura)
č. 38 – Vánoce a vánoční zvyky

29. Letopisecké setkání 5. 1. 2015
Na tomto lednovém Letopiseckém setkání jsme probírali spolky ve Kbelích. 
Mezi nejstarší spolek patří Sbor dobrovolných hasičů. Byl založen 1. 5. 1881. Prvním velitelem byl pan Černý. První hasičská zbrojnice stála v místech dnešní benzinové pumpy naproti závodu Pal, druhá pak ve stodolách ve dvoře. Dnes tam jsou obytné domy s obchodem Billa. Další, nově postavená, hasičská zbrojnice byla v Toužimské ulici vedle Lidového domu a současná  nová, moderní stojí ve Vrchlabské ulici.
V roce 1910 byl založen Spořitelní a záložní spolek pro Kbely. Starostou spolku se stal pan Karel Nekvasil. Kampelička byla ve Vrchlabské ulici čp. 66.
 V hostinci u Suldovských (na Mladoboleslavské ulici čp. 73) byl roku 1912 založen Sokol. Prvním starostou Sokola byl Antonín Svoboda. V roce  1912 bylo ve Kbelích založeno mnoho spolků. Dělnická tělovýchovná jednota začala svou činnost v hostinci U Karbusů (Toužimská čp. 100), kde se i cvičilo. Po dostavbě Lidového domu v roce 1928 členové DTJ cvičili v jeho sále.
Mezi další spolky se řadí Vzdělávací spolek mládenců, Všeodborový dělnický spolek, Národně socialistické všeodborové sdružení, Odbočka kovopracovníků, Skupina tesařů, Skupina lučebního dělnictva, Spolek pěstitelů králíků, Podporující spolek Karel Havlíček Borovský a Jednota českých střelců. Z dostupných materiálů není možné zjistit trvání a další činnost těchto spolků ve Kbelích, mimo Sokol, který pracuje dodnes. V roce 1918 byl založen Zpěvácký sbor tělovýchovné jednoty Sokol, který již také ukončil svou činnost.
V roce 1921 byl založen fotbalový klub AFK Kbely, který byl velmi úspěšný a hraje kopanou dodnes.  Mezi významné spolky patřil Divadelní spolek založený v roce 1927. Nejdříve se hrálo v hostinci Na Růžku (U Karbusů, Toužimská 100), později v hostinci U Suldovských, v Sokolovně a v Lidovém domě. Ochotníci hráli ještě v roce 1958, kdy z představení existují fotografie. V roce 1932 byl založen ve Kbelích Baráčnický spolek, jeho praporečníkem byl pan Rejzl. Od roku 1936 se schází děti ve Skautu. Jeho zakladatelem ve Kbelích byl bratr Škoda. Činnost Skautu byla několikrát zastavena. V současné době jsou ve Kbelích dva oddíly Skautů, vodní a pěší. Kolem roku 1960 bylo ve Kbelích několik Společenských organizací: Svazarm, který vedl pan Hanzálek, Pionýrská organizace při škole, Svaz mládeže, Svaz československo-sovětského přátelství (SČSP), Spolek modelářů, Svaz žen a Červený kříž. Také zde byl úspěšný Spolek chovatelů zvěře, který vedl pan Čupec. Pořádali výstavy králíků a slepic. Doposud je ve Kbelích Svaz zahrádkářů. Pokud by měl někdo ze čtenářů informace o těchto spolcích nebo fotografie, podělte se s námi o ně. Předem moc děkujeme.
O činnosti současných spolků budeme hovořit při některém dalším setkání.

30. Letopisecké setkání 2. 2. 2015
Na únorovém setkání se sešlo 24 příznivců a zájemců o historii.  Měli jsme zajímavé téma: Kdo ve Kbelích žil a pracoval a o zajímavých kbelácích současnosti.
Začali jsme dávnou historií o Černínech z Chudenic. Jejich původ sahá až do 12. století. Pro Kbely se stali důležitými po zbudování pivovaru nad rybníkem v roce 1758. 
Václav Nekvasil žil v letech 1840-1906. Narodil se ve Kbelích, později se přestěhoval do Karlína. Jeho hlavní podnikatelskou činností bylo stavitelství. Mezi známé stavby v Praze patří Palác Koruna na Václavském náměstí.
Rod Bendlů se dostal do Kbel již před 300 lety a jeho potomci tu žijí dodnes.
Matěj Taufer se narodil r. 1893 a zemřel v r. 1971. Od roku 1926 žil ve Kbelích, kde pracoval na letišti jako letecký mechanik. Byl účastníkem povstání v boce Kotorské.
Josef Vágner, jeho kamarád, se narodil r. 1895 v Roztokách u Křivoklátu. Byl rovněž účastníkem povstání v boce Kotorské. Po roce 1918 se dostal do Kbel, kde se i oženil a měl čtyři kluky. Ve Kbelích založil orchestr, na který si pamětníci ještě pamatují. Zemřel v 80 letech v r. 1975.
Po panu Vágnerovi a Tauferovi jsou ve Kbelích pojmenované ulice.
Pan Kliment Štěpánek se narodil v Lipnici nad Sázavou v r. 1897. Později žil ve Kbelích, kde založil rodinu. Jeho jméno je spjato se spisovatelem Jaroslavem Haškem, kdy se stal jeho písařem. Hašek mu diktoval Dobrého vojáka Švejka. Zemřel náhle 30. března r. 1974.
František Strašil se narodil r. 1906 ve Vídni, ale velkou část života prožil ve Kbelích. Před 2. světovou válkou pracoval jako letecký mechanik na Kbelském letišti. Za války se zapojil do ilegálního odbojového hnutí. Byl zatčen a vězněn v Terezíně. V Berlíně byl odsouzen k trestu smrti, ale po krutém mučení zemřel v berlínské věznici r. 1943.
Dalšími umučenými v koncentračních táborech byli pan Kraml, Vitík a Slovačík – i  po nich  jsou pojmenované ulice ve Kbelích. V koncentračním táboře v Terezíně zahynul Karel Černý. Učitel Bedřich Kubice byl i se svojí manželkou Marií v roce 1942 popraven v koncentračním táboře v Mauthausenu. V koncentračním táboře zahynula i paní Albrechtová, jako jediná židovka ze Kbel.
Jediným čestným občanem Kbel se stal Dr. Ing. Karel Novák.  Pocházel z Benátek nad Jizerou, kde jeho otec byl starostou. Pan Novák žil později ve Kbelích a pracoval ve finanční komisi. Titul mu byl udělen u příležitosti jeho 70. narozenin v roce 1937.
Ing. Vaněček, který bydlel s rodinou v dnešní Krnské ulici, co je hotel Marie-Luisa, byl odborníkem přes barvy a vlastnil patent na latexovou nátěrovou hmotu. Zemřel v roce 1964.
Žili zde i významní občané spojeni s kulturou: zpěváci Roman Horák, Jaroslav Tříska,  divadelní ochotník František Veit, divadelní osvětlovač Moulis, dirigent Václav Zelinka, řídící učitel Kupka, který vedl hudební kroužek ve škole a také maloval. 
Ze současných žijících  herců a zpěváků bydleli ve Kbelích hudebník Karel Vágner a herec Miroslav Vladyka.
Další osoby z kulturního světa, kteří  žijí ve Kbelích: Tomáš Pergler – sochař a  výtvarník,  Miloslav Jenšík  - spisovatel a  publicista, Jan Říha – novinář, publicista a sportovní redaktor v rozhlase, Ester Janečková – moderátorka, profesorka Vladimíra  Dvořáková – politoložka, předseda akreditační komise, David Vondráček – reportér Čs. televize.
Ze známých osobností nesmíme zapomenout na prvního kosmonauta plukovníka Vladimíra Remka, který byl několik let ředitelem Muzea letectví a kosmonautiky ve Kbelích.
Kbely se dostaly do povědomí i přes rodiny kolotočářů – Alešovi, Janečkovi, Werthaimovi. Rodina Navrátilů je známá jako akrobaté Duo Navrátil a několik let zde žil i potomek Matěje Kopeckého Jan Kopecký.
Na setkání jsme si dále připomněli všechny sportovce, kteří žili a žijí ve Kbelích a proslavili se i ve světě. O nich bude povídání někdy příště.

31. Letopisecké setkání 2. 3. 2015
Na březnových letopisech se sešlo 25 příznivců setkání, kteří nám pomáhají doplňovat historii Kbel, za což jim moc děkujeme.
Na tomto setkání jsme si připomněli 70 let od bombardování Kbel a okolí americkými bombardéry. Nálet trval 1hodinu a 20 minut (12,00 – 13,20 hodin). Podle odborníků spadlo na Kbely asi 42.000 tříštivých pum o váze 1 – 5 kg. O život přišlo ve Kbelích 117 osob a 184 bylo zraněno. Na jejich památku bylo po Kbelích zbudováno několik malých pomníčků, které již nejsou. Pomník obětem 2. světové války stojí v parčíku před tratí na Mladoboleslavské ulici. Na jeho vybudování v roce 1947 se uskutečnila sbírka s nečekanou výslednou částkou 51.477,- Kč. Pomník  z pískovce stával ve dvoře (dnes jsou v těchto místech bytové domy proti BILLA), kde se  předpokládalo, že bude v budoucnu náměstí. Další pomník je v areálu bývalé továrny Pal, proti benzinové stanici na Mladoboleslavské ulici. Při náletu bylo poškozeno více než ¾ všech domů. Byla rozbitá okna, střechy, ale i chodníky a silnice. Vše se postupně opravovalo.
V roce 1946 byla obec rozdělena na 5 čtvrtí a byly pojmenované všechny ulice (dosud tomu tak nebylo/) a označené novými cedulemi. Také domy dostaly nové cedule s číslem popisným a každý majitel domu zaplatil za domovní číslo 67,- Kč. V tomto roce rovněž začala nástavba na obecním domě (nynější místní úřad) pro úřadovny MNV. Dokončena byla 27.10.1947.
Rok 1948 přinesl velké změny celé naší republice. My budeme vzpomínat, jak se vyvíjely Kbely v dalších letech.  Tématy dnešního setkání byly dále škola, obchody, zdravotnictví, kultura a ostatní.
Škola: V roce 1946/47 byla při obecné škole zřízena pomocná třída.  V září 1948 byly pronajaty ve vile Ing. Vaníčka v přízemí 4 obytné místnosti pro dvě oddělení mateřské školy za roční nájem 18.000,-Kč. Děti se sem přestěhovaly z budovy obecné školy. V srpnu 1948 se rozšířila dětská obrna - 10 případů ve Kbelích a proto bylo posunuto zahájení školního roku až na 1. října. Ve školním roce 1947/48 navštěvovalo obecnou školu 257 žáků a měšťanskou školu 150 žáků. Do zvláštní pomocné třídy chodilo 13 žáků. Školní jídelna byla v 50. letech u Suldovských čp. 73 (dnešní pneuservis na Mladoboleslavské ulici). V roce 1947 byl vybudován a dán do provozu také školní rozhlas.
Zdravotnictví:  V roce 1949 byla provedena hromadná kalmetizace zubů u dětí do 11 let. Dále se v tomto roce uskutečnilo povinné očkování dětí od 1 do 20 let proti tuberkulóze. V roce 1950 byly otevřeny první jesle ve Kbelích v dnešní Albrechtické ulici na místě, kde dnes stojí nová mateřská škola. Lékárna v té době byla již na místě dnešní lékárny na Mladoboleslavské ulici. V té budově byli i praktičtí lékaři a zubař Dr. Šaněk. Další  zubař Dr. Brož  ordinoval na Vrchlabské ulici čp. 35 (dříve pošta u Vágnerů). Dětský lékař Dr. Husa měl ordinaci v nynější Hornopočernické ulici č. 6.
Obchody: V roce 1949 továrna Pal otevřela v červenci tři nové obchody Bratrství směrem do Huntířovské ulice – řeznictví, textil a koloniál.  Dále zde byli stále 4 řezníci, kteří dostávali maso z jatek z Holešovic, uzenářství Bendlů, ti měli uzeniny od Macešky z Vinohrad  a také zelenina, mlékárny, koloniály, potraviny, papírnictví, čistírna, drogérie tak, jak to bylo během války.
Kultura: Lidé se mohli po válce veselit, protože za války byly zábavy zakázané. Hned v květnu 1945 byla zábava U Suldovských. V roce 1946 v dubnu se uskutečnila v Lidovém domě pomlázková veselice a v sokolovně sportovní den. Kronikářem, druhým v pořadí, byl ustanoven Josef Zvánovec, odborný učitel měšťanské školy. Prvním kbelským kronikářem byl řídící učitel Kupka. Třetím pan Krampera. V prosinci 1946 a pak i v dalších letech byl na křižovatce Mladoboleslavská – Vrchlabská rozsvícen vánoční strom. V roce 1947 se 27. října konala v Sokolovně akademie ke vzniku republiky a 28. října byla přehlídka vojsk zdejší posádky. V tomto roce 26. srpna byla vyzvednuta z archivu Země české Obecní kronika. Poslední zápis tam byl z roku 1932, později za války dle nařízení se musely všechny kroniky odevzdat. Chybějící roky byly kronikářem dopisovány. Od roku 2006 je tato kronika  ztracená. V Lidovém domě se konalo v roce 1949 několik plesů pořádaných Rodičovským sdružením, Sokolem, vojskem, hasiči, sportovci a Dělnický ples. Divadlo zahrálo v tomto roce 5 divadelních her v deseti představeních. V sokolovně bylo promítáno 230x 116 filmů (36 sovětských, 24 československých, 26 anglických, 17 amerických, 4 francouzské, 1 maďarský, 1 dánský, 1 švýcarský, 3 polské, 1 švédský, 2 mexické). Promítalo se ve středu, sobotu a neděli. V Lidovém domě bylo 52 tanečních zábav. Veřejná knihovna ke konci roku 1949 měla 5.438 knih.
Ostatní:  V červnu 1948 začaly práce na stavbě hřbitova, který dosud ve Kbelích nebyl. Prvně se začalo pohřbívat 13. července 1949 až byl hřbitov vysvěcen. Dne 28. října byl zahájen provoz v nové telefonní budce umístěné na křižovatce u knihkupectví pana Alberta. V kronice se uvádí, že dne 17. května 1949 bylo zatčeno několik místních občanů za protistátní činnost. Jan Vencl, Miroslav Slanec a Miroslav Olmr. Byli odsouzeni na 22 až 24 let vězení (trest jim byl zkrácen), k peněžní pokutě a zabavení poloviny majetku. V roce 1950 byl přenesen podstavec s deskou věnovanou k 500 letům úmrtí mistra Jana Husa  ze spodní části Vrchlabské ulice, kde stál od roku 1915, do nově zbudovaného parčíku v Husově ulici, nyní Svijanská. V květnu roku 1950 bylo ve Kbelích založeno JZD.  Ve Kbelích v roce 1950 žilo 5.884 obyvatel.
Dostali jsme se do roku 1950 a na příštích setkáních budeme pokračovat dalšími tématy,  jako je např.  doprava, průmysl, zemědělství, výstavba, sport, dvouletkový plán až do roku 1955. Pokud našel někdo v článku nějaké nepřesnosti, tak mi je prosím sdělte. Vše je psáno podle vzpomínek Kbeláků, protože částečný opis původní kroniky je zapsán jen do roku 1949, roky 1950 až 1954 chybí a další kronika je vedená od  roku 1955.

32. Letopisecké setkání 30. 3. 2015
V březnu jsme se sešli dvakrát, protože první pondělí v měsíci byly Velikonoce. První setkání bylo 2. března a druhé setkání 30. března.  I na tomto setkání se sešlo 20 příznivců historie Kbel.
Na programu jsme měli dvouletkový plán, dopravu, průmysl a zemědělství v letech  1945 – 1955.
Dvouletkový plán byl vyhlášen na léta 1945 – 1947.  Ve Kbelích bylo na programu:
1) Nástavba úřadoven MNV na původní dům čp. 43 (nynější ÚMČ).  Bylo dokončeno za podpory investora pana Vencla  a slavnostně otevřeno 28.10.1947.
2) Zřízení místního rozhlasu. Dne 9.7.1947 bylo předáno do užívání 17 amplionů  a 20 gramofonových desek.
3) Výstavba hřbitova. Kbely neměly dosud svůj hřbitov. Pohřbívalo se zejména ve Vinoři. Poprvé se pohřbilo na hřbitově po vysvěcení 13.7.1949.
4) Pořízení regulačního plánu středu obce. V plánu se počítalo s náměstím nad rybníkem a kolem s výstavbou obytných domů. Nebylo uskutečněno.
5) Zřízení jeslí. Na jesle byl odkoupen pozemek od podniku Letecké opravny (tovární budovy za základní školou). Původní budova dnešní MŠ v Albrechtické ulici. Podnik Pal (proti benzinové stanici a v současné době je zavřen) daroval na stavbu 60.000,- Kč. Dřevěné vybavení zhotovil truhlář  pan Zouplna. Jesle dány do provozu v roce 1950.
6) Kanalizace. Uskutečnilo se až se stavbou I. Sídliště na Mladoboleslavské ulici v roce 1953.
7) Odstranění bytového nedostatku. Obec postavila čtyři bytové jednotky a Pal osm bytových jednotek v nynější ulici Železnobrodská u hřiště.
8) Zajištění tělocvičny pro školy. Žáci základní (obecné) školy chodili cvičit do Sokolovny, protože obě školní budovy byly blízko.  Z budovy obecné školy je Dům s pečovatelskou službou a v budově měšťanské školy sídlí Palestra. Obec měla v programu ještě úpravu rybníka a potoka, což se nepodařilo.
Doprava: V Praze v roce 1946 jezdilo 15 autobusových linek označených písmeny. Do Kbel jezdila pražská linka F od roku 1927. Původní zastávky byly: Vysočany - Vysočanská serpentina – Letiště – Letecké kasárny – Vojenské dílny – Křižovatka kbelská – Kbely (konečná zastávka na konci ulice Vrchlabské,  potom končil autobus na křižovatce Mladoboleslavská x Vrchlabská a později zase na dolním konci ulice Vrchlabské). Za války v roce 1944 jezdil autobus  jen ze stanice Krocínka do Kbel k letecké továrně (Pal). Trasa Vysočany - Kbely jezdila znovu od 5. března 1946. Od 27. října 1948 začal jezdit  autobus ze Kbel do Hloubětína (na současnou světelnou křižovatku Kbelská x Kolbenova), kde byla konečná stanice tramvají č. 15 a 19. Označení autobusů písmeny skončilo k 1.1. 1952, kdy autobusy dostaly čísla. Do Kbel jezdila linka č. 119 a od roku 1965 byla přeznačena na číslo 110. Přes Kbely jezdil také státní autobus z Vysočan do Brandýsa nad Labem.
Něco z historie Státní autobusové dopravy: Předchůdce Československé autobusové dopravy byla od roku 1908 státní autobusová doprava. Jezdily první autobusové linky provozované rakouskou poštovní správou. Před první světovou válkou bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku postupně zavedeno 20 státních poštovních autobusových linek. Od roku  1927 byly autobusové linky v Československu provozovány také státními železnicemi. Současně od roku 1932 prosperovala i soukromá autobusová doprava. Státní ČSAD byla zcela zavedena od 1. ledna 1949 a od roku 1952 rozdělena na 19 samostatných krajských národních podniků (13 v Čechách a 6 na Slovensku). Od 1. října 1970 byly dány do provozu garáže a administrativní budova Praha – Klíčov. V současné době jsou budovy zbourané. V roce 1994 byla většina podniků ČSAD transformována na akciové společnosti a privatizována. Vlakové spojení nebylo nikdy přerušeno.
Průmysl: Ve Kbelích byl v té době jenom jeden velký podnik Letecké dílny, za války přejmenované na Ostmarkwerke. Při bombardování v roce 1945 byl značně poškozen. V květnu roku 1945 byl závod obsazen bez bojů. V roce 1946 se změnila výroba z vojenského spojového materiálu a přístrojů na automobilové příslušenství a vznikl podnik pod názvem PAL n.p., což znamenalo  Pomocný automobilový a letecký průmysl.  K 1. lednu 1950 se stává závod základním závodem Pal Kbely, kterému bylo podřízeno velké množství drobných závodů a dílen. Ale historii Palu si připomeneme na příštím setkání v květnu. Dalším závodem, který vznikl ve Kbelích, byly v roce 1952 Letecké opravny, vyčleněním z podniku Rudý Letov. Do podřízenosti Ministerstva národní obrany přešly v roce 1954.
Zemědělství: Do roku 1950, kdy bylo ve Kbelích založeno JZD (Jednotné zemědělské družstvo), zde byly soukromé statky a samostatně hospodařící rolníci. Sídlo JZD bylo ve dvoře (nad rybníkem, kde stál pivovar, byly i velké stodoly - dnes obytné domy a BILLA). Statkářům se sebrala půda i zvířata a byli nuceni vstoupit do JZD. Družstvo přešlo později pod Státní statek Vinoř.

33. Letopisecké setkání 4. 5. 2015
Tématem květnového setkání byla historie podniků Pal a Leteckých opraven, v kterých řada účastníků letopiseckých setkání dříve pracovala.
Kbely byly svým původem zemědělské. Teprve v roce 1758 nechal hrabě Černín nad rybníkem postavit pivovar. V roce 1863 postavil Václav Nekvasil továrnu na krycí lepenku a byly zde i tři cihelny. Tak se začal pomalu rozvíjet ve Kbelích průmysl. Velkou měrou k tomu přispělo letiště a rozvoj leteckého průmyslu po první světové válce. Roku 1921 vznikla Čsl. vojenská továrna na letadla - Hlavní letecké dílny, které byly později přestěhovány do Letňan.
V roce 1922 začala vznikat další továrna (PAL). V Praze na Pohořelci byly vybudovány dílny pro opravy ještě rakousko-uherského spojovacího materiálu s názvem Vojenské telegrafní dílny. V roce 1926 byla dokončena výstavba nových dílen ve Kbelích a výroba přestěhována z Pohořelce do Kbel. Vojenské telegrafní dílny ve Kbelích začínají se sériovou výrobou telefonních a telegrafních přístrojů pro potřeby československé armády. Mezi dvěma světovými válkami zaznamenaly Vojenské telegrafní dílny nevídaný rozmach. Vyráběla se vojenská radiotechnika, radiovysílače, telefonní ústředny, měřicí přístroje pro dělostřelecké zaměřování, přístroje šifrovací, měniče a malé motorky. Po okupaci Československa byly Vojenské telegrafní dílny začleněny do německého koncernu Ostmarkwerke jako zbrojní podnik německé armády. V době okupace měl podnik téměř pět tisíc zaměstnanců. Těsně před koncem 25. března 1945 byly budovy závodu poškozeny bombardováním. Zahynulo mnoho zaměstnanců. Rovněž asi 40 zaměstnanců bylo zavlečeno do koncentračních táborů a 5 z nich tam také zahynulo. Všem těmto obětem stojí v areálu závodu pomník.
Po válce se vyvíjely snahy nepokračovat v tradiční vojenské výrobě, ale zaměřit se na rozvoj automobilového průmyslu. Začínají se vyrábět svíčky do zapalování, setrvačníková magneta, stěrače a další sortiment.  K 1. lednu 1946 se zřizuje z bývalých Vojenských telegrafních dílen, respektive Ostmarkwerke a několika dalších průmyslových závodů, podnik s názvem PAL (spojené závody Pomocného automobilového a leteckého průmyslu), který rozšiřuje výrobní program pro potřeby automobilů, motocyklů, traktorů a letadel. K 1. lednu 1950 dochází v rámci reorganizace průmyslu ke zrušení PAL spojených závodů a vzniká PAL národní podnik se sídlem ve Kbelích, jako kmenový podnik a další jeho pobočné závody v Hajnici, Žampachu a Horních Počernicích. V roce 1954 přejímá PAL celou výrobu palubních přístrojů pro motorová vozidla. S rozvojem automobilového průmyslu nestačí podnik pokrýt celou potřebu, a proto je některá výroba předána do dalších pobočných závodů např. PAL Kroměříž, Autobrzdy Jablonec, Auto Pal Nový Jičín, Jiskra Tábor a Motor Pal Jihlava. S další výstavbou automobilového závodu v Mladé Boleslavi vznikly kapacitní problémy, a proto byl v roce 1966 přičleněn k podniku PAL Kbely další pobočný závod v Berouně a v roce 1969 závod v Adršpachu.
Ze vzpomínek pamětníků jsme se dozvěděli, že Národním správcem těsně po válce byl Ing. Hálek, prvním ředitelem pan Pánek. Dalšími řediteli byli pánové Zdráhala, Češka, Řenč, Hejduk a Popek.
V podniku byla jídelna, lékaři, vlastní mateřská školka a jesle. První jídelna byla dřevěná a i některé budovy byly dřevěné. Na cihlové se postupně měnily až po válce. Hlavními dílnami byla lisovna, slévárna a nástrojárna. Lidé jezdili do zaměstnání hlavně na kole. Parkoviště na auta bylo v místech, co je dnes benzinová stanice. Vedle parkoviště stála stodola rozdělená na fotokomoru a druhá část sloužila pro motorizované stíhače. Hezká vzpomínka byla na dobu, kdy se pracovalo ještě i v sobotu. To se na konci pracovní doby ve 12 hodin zahoukalo a z podnikového rozhlasu se ozvaly písničky, které zpívaly paní Libšerová a Holečková.
Historie bývalého státního podniku Letecké opravny Kbely je spojena s počátky výstavby a rozvoje československého letectví. Počátky letecké výroby a činnost Leteckých opraven se datují od existence akciové společnosti Českomoravská Kolben-Daněk v Praze. Letecké oddělení firmy stavělo a zkoušelo různé typy civilních a vojenských letadel. V roce 1942 byly ve Kbelích vystavěny nové haly známé pod názvem AERO. K tomu přibyly ještě v roce 1943 další haly budoucích leteckých opraven ve Kbelích. Letecké opravny Kbely vznikly jako samostatný podnik v roce 1952, a to vyčleněním z podniku Rudý Letov Letňany.
Nosným programem podniku nezůstaly jenom opravy letadel. Sortiment oprav se rozšířil o leteckou zabezpečovací techniku a přestavbu letadel. Prováděl se zde vývoj a výroba bitevní verze vrtulníku Mi-1B a výroba a vývoj leteckých trenažerů a opravy vrtulníků typu Mi-4. Postupně byly postaveny nové výrobní provozy sloužící pro opravy agregátů, elektro speciálního vybavení a radiozařízení. Od poloviny osmdesátých let se podnik postupně specializoval na opravy vrtulníků Mi-8 a Mi-17 a pokračoval v opravách stíhacích letounů Mig-21. V roce 1992 se Letecké opravny staly státním podnikem, jehož zřizovatelem bylo Ministerstvo obrany ČR. V souvislosti s redukcí státních podniků dochází v roce 2003 ke sloučení Leteckých opraven Kbely se státním podnikem Letecké opravny Malešice (LOM). Od 12. ledna 2004 jsou kbelské opravny součástí Divize letecké techniky LOM Praha se zaměřením na opravy, modernizaci a přestavby letecké techniky, hlavně vrtulníků.
V budovách areálu Leteckých opraven sídlí různé firmy. Budova AERA u letňanského letiště je prázdná, chvíli tam byla pekárna. Druhá budova patří Muzeu letectví a kosmonautiky.

34. Letopisecké setkání 1. 6. 2015
Na předprázdninovém setkání 1. června 2015 se sešlo 23 pamětníků, kteří se zájmem sledovali promítání fotografií se starými záběry Kbel. Pomohli nám rozpoznat některé ulice a časově zařadit některé fotografie. Celé setkání bylo velmi zajímavé a přítomným se ani nechtělo rozejít. Sešlo se nám mnoho fotografií s různými náměty, které jsme postupně třídili a skenovali. Všem, kteří nám poskytli vlastní fotografie, moc děkujeme, protože tím se nám daří dělat přehled, jak Kbely v různých letech vypadaly, což je krásné a dosud nic takového Kbely neměly. Ještě jednou všem velký dík.

35. Letopisecké setkání 7. 9. 2015
Na tomto setkání jsme si povídali o Kbelích v letech 1955 – 1965.
Obchody:
V kronice jsem se dočetla, že v roce 1955 byly obchody a výroba rozděleny na národní, komunální, družstevní a soukromé živnostníky. Komunálních podniků bylo 5 s 12 zaměstnanci. Družstevní byly čtyři s 25 zaměstnanci. Obchodů s potravinami bylo osm, textil a oděvy dva, mlékárny tři, masny čtyři, obuv jedna, hračky a papírnictví jedno, zelinářství jedno, sběrač kožek jeden. Soukromých živnostníků bylo třináct – dva krejčí, dva zámečníci, čtyři truhláři, dva čalouníci, jeden obuvník, dva zahradníci a jeden kotlář. Musíme ještě upřesnit, kde všechny obchody byly a kdo v nich prodával nebo pracoval.
Sběrna surovin byla přemístěna ze dvora (v místech dnešního obchodu BILLA) do domu na křižovatce čp. 5 (směrem do Krnské ulice), kde byla stodola. Sběrnu vedl několik let pan Vlasák.
Při stavbě 2. sídliště kolem Toužimské ulice se již počítalo s obchody. Byla postavena samoobsluha potravin, mlékárna, masna a byla sem také přestěhována spořitelna. Na konci Katusické ulice se postavil hotel „Erko“, který se otevřel v roce 1963. V témže roce se místo nevyhovující prodejny potravin U Slanců (roh Nymburské a Mladějovské ulice) upravily další prostory a vznikla nová samoobsluha. Komunální podnik měl v roce 1965 dvacet devět provozoven s 57 zaměstnanci. O sídlištní domy se starala Domovní správa, která měla 8 údržbářů, 7 topičů (v některých domech byly kotelny na uhlí a na koks) a 6 administrativních pracovníků.
Zdravotnictví:
Zdravotní středisko bylo v té době v domě na Mladoboleslavské ulici, kde je nyní stále lékárna. O zdraví kbelských lidí pečovali lékaři Čistín, Došek a Krhounek. Zubním lékařem byl Dr. Mach. Dětská poradna je umístěna v domě Dr. Husy, dlouholetého lékaře v obci (na Hornopočernické ulici vedle Sokolovny). Dětskými lékaři byli Dr. Dostřel, později Dr. Vobořilová a sestra paní Nováčková. Byla rovněž zřízena lékařská služba v nočním čase. O tuto službu byla požádána paní Doubková, která bydlela v domě vedle MNV. Byl jí zřízen telefon do bytu. Např. od března do prosince roku 1956 vyřídila celkem 276 případů volání pomoci a převozu do nemocnice. Za první republiky a až do roku 1950 zajišťovaly zdravotní a sociální služby sestry „Klárinky“. Bydlely v domě, který stával na místě dnešní zahrady Klubu Mašinka vedle kostela. Pokud by někdo doma našel fotografii tohoto místa a mohl nám jí zapůjčit, bylo by to úžasné.
Doprava:
Do Kbel jezdil pražský autobus označen písmenem F. Změna nastala 31. prosince 1951, kdy byly autobusy označeny čísly. K nám jezdil autobus č. 119, který v té době končil v Hloubětíně u konečné tramvají č. 15 a 19. Dnes je tam světelná křižovatka ulic Kbelská a Kolbenova.  Státní autobus z Vysočan do Brandýsa nad Labem měl zastávku před továrnou Pal (zavřená továrna proti benzinové stanici na Mladoboleslavské ulici) a proti lékárně, kde je dnes zastávka autobusu č. 375. Nádražní budova s čekárnou byla v místě, kde je dnes nový obytný dům a před ním dřevěná vlaková zastávka.
Výstavba:
Na počátku roku 1955 bylo rozhodnuto o výstavbě dalšího sídliště mezi silnicí Ctěnickou a ulicí Nádražní (dnes Toužimskou). V té době se již stavělo 1. sídliště na nynější Mladoboleslavské ulici. Z historických pramenů se dovídáme, že v místech 1. sídliště se měl kolem roku 1930 postavit veliký kostel. Před stavbou 2. sídliště byl proveden průzkum o dostatku pitné vody z obou studen u rybníka. Vypustily se oba rybníky a nechala se přitékat nová voda. Při průzkumu bylo zjištěno, že je pod obcí vodní průrva a zatím i dostatek vody. Negativní bylo, že při čerpání vody se ztratila několika lidem na Letňanské a Čakovické ulici voda ze studní. Po skončení průzkumu se voda lidem vrátila zpět do studní. V roce 1955 má obec 597 čísel popisných. V roce 1956 se prováděl výkop pro uložení vodovodního potrubí pro nové sídliště. V roce 1957 se začal zavážet odvodněný menší rybník hlínou vykopanou při stavbě 2. sídliště.  V témže roce se rozšířilo osvětlení ulic o další lampy a do ulic byly dány odpadkové koše. Před dokončením dostavby 2. sídliště vypukl 13. ledna 1961 požár skladiště, kde bylo uloženo kuchyňské zařízení pro dva bloky domů. Požár zavinil noční hlídač, kdy odešel od přetopených kamen. Pamětníci vyprávěli, že většinou ve Kbelích hořelo v thérovně, původně Továrna na výrobu krycí lepenky založená stavitelem Nekvasilem. Dnes na tom místě stojí pošta. Také si vzpomněli na nebezpečí, když v Satalicích hořela plnírna plynových bomb. A na konci Kbel směrem na Vinoř stával Hanušův statek, který vyhořel asi v roce 1955. Stavbou sídliště nastala nutnost a potřeba nové školy. Základní kámen byl položen v roce 1959 a otevření nové základní školy v Albrechtické ulici bylo v roce 1961. V roce 1958 se započalo se stavbou 6 bytových jednotek v nynější Železnobrodské ulici. V lednu 1962 se za pomoci vojenské posádky začíná bourat pivovar. V témže roce se také započalo se stavbou zdravotního střediska v místech, kde kdysi stával poplužní dvůr. V roce 1964 byla dokončena stavba požární zbrojnice vedle Lidového domu. V roce 1965 bylo otevřeno nové zdravotní středisko v nynější Železnobrodské ulici. Rovněž v tomto roce byla vyasfaltována řada ulic a vydlážděny chodníky.
Různé:
V roce 1955 se přes obec přehnala dvakrát vichřice. Jednou 19. ledna a podruhé 19. července. Na hlavní silnici z Prahy na Vinoř, před tehdejším zdravotním střediskem, byla vyvrácena lípa, která zpřetrhala elektrické vedení. Bylo poškozeno mnoho střech a stromů na silnici do Vinoře. V roce 1956 vybudovala místní vojenská posádka chodník od vrat kasáren až k Palu. V lednu roku 1957 se objevil na obloze krásný přírodní úkaz „polární záře“ mezi 22. a 23. hodinou. K ránu se strhla velká sněhová bouře. Ke Dni dětí v červnu 1957 byl na letišti připraven program. Pro špatné počasí se neuskutečnily vyhlídkové lety. Skoro celou hodinou trval velký ohňostroj a vodní fontána. Slavnost pokračovala druhý den na hřišti Sokolovny za již krásného počasí.
V roce 1961 (1. března) proběhlo v republice sčítání lidu. Obec má celkem 6 742 obyvatel, z toho 3 300 mužů, 3442 žen a 1792 dětí do 14 let;
rodinných domků - 565
zemědělských usedlostí – 9
bytových domů – 130
léčebných zařízení – 2
nebytových budov – 17
provizorních (nouzových) staveb – 88                                                                               
Pro srovnání – v roce 1785 bylo ve Kbelích 57 domů a 475 obyvatel.
V roce 1965 rozvodněný Dunaj zatopil na Slovensku celou oblast a byla organizována pomoc zatopeným krajům. Peněžitá pomoc zaměstnanců podniků a sbírka po obci vynesla několik tisíc korun. Také byla z rybníka vytažena nevybuchlá bomba z náletu na Kbely. Byla zneškodněna vojenským pyrotechnikem.

36. Letopisecké setkání 5. 10. 2015
Na tomto říjnovém setkání jsme se věnovali Kbelům v letech 1966 – 1975.
Rok 1966
V srpnu se začal bourat domek s číslem popisným 1, který stál za zdravotním střediskem. Na ztrouchnivělých trámech nebylo možné najít žádný letopočet, abychom se dozvěděli, kdy se domek postavil. V některých ulicích směrem k Čakovicím se dělaly nové chodníky. Národní výbor zakoupil dlaždice a majitelé domů přidali svojí práci. Chodník byl vydlážděn také kolem základní školy v Albrechtické ulici. O kulturní život v obci se starala Osvětová beseda. V knihovně pořádala paní knihovnice Krejčíková estrády pro děti základních škol za součinnosti učitelského sboru a různé besedy. Knihovna měla přes 5 000 svazků knih. V kině se promítal celý týden film Lásky jedné plavovlásky za nebývalé účasti. Obcí projel 10. května po druhé hodině 19. ročník Závodu míru Praha – Berlín – Varšava. V tomto roce 1966 byl v obci ustaven Klub důchodců na základě pokynů ONV (Obvodní národní výbor). První předsedkyní byla zvolena paní Černá. Klubovní místnost měli důchodci v místnosti u kaple ve Vrchlabské ulici čp. 42. Teprve v roce 1978 se klub přestěhoval do nových prostor v nově postavené požární zbrojnici vedle Lidového domu. Během roku 1966 pracovníci z Ústavu geodezie zaměřovali v obci domy, parcely a polnosti pro nové zmapování pro katastrální mapy.
Rok 1967
Ve Kbelích byl zrušen státní statek a půda připadla farmě v Miškovicích. V provozu zůstala jen slepičárna v bývalé cihelně hraběte Černína ve čtvrti u letiště. V Čakovické ulici bylo provedeno částečné odkanalizování povrchových vod. V březnu a dubnu tohoto roku se začaly kácet stromy (stromová alej) směrem k Vinoři. Stromy prý byly staré.
Rok 1968
Od 1. ledna 1968 se stávají Kbely součástí Prahy 9 s názvem Praha 9 – Kbely. U příležitosti 50. výročí osvobození se konala na kbelském letišti „Výstava letectva“.  V prosinci navštívil výstavu i tehdejší prezident republiky Ludvík Svoboda. Přes zimu byla výstava zavřená a od následujícího roku byla výstava otevřena již jako stálá expozice. V rámci oslav byly ve Kbelích na různých místech vysázeny lípy zvané „stromy svobody“. Víme, že jedna je v sídlišti na Novákově náměstí, ostatní se nepodařilo zjistit. Na hlavních křižovatkách (není uvedeno na kterých) bylo nainstalováno výbojkové osvětlení. Začaly se pokládat do země kabely pro telefonní linky. Obec měla v té době kolem 7 000 obyvatel.
Rok 1969
Obec zůstává hospodářsky samostatná a řízená Místním národním výborem s právem rozhodujícím na svém katastrálním území. Bylo zde celkem 12 prodejen s potravinami, 3 trafiky, 7 průmyslových prodejen a 5 restaurací. Z 12 prodejen potravin byly 4 prodejny samoobslužné, 1 prodejna lahůdek, 1 pultová prodejna, 3 prodejny masa, 2 prodejny zeleniny a 1 cukrárna. V té době byly všechny organizace pod Národní frontou. Ve Kbelích byly tyto organizace a spolky: KSČ, Čs. strana lidová, Čs. Svaz žen, Svazarm, Místní skupina Červeného kříže, Svaz protifašistických bojovníků, Pionýrská organizace, Místní organizace ovocnářského a zahrádkářského svazu, Český svaz chovatelů drobného zvířectva, Místní jednota K. H. Borovského, Sdružená obec Baráčníků E. Těšínského, Klub mladých a Svaz československo-sovětského přátelství. Na zdravotním středisku byly mimo jiné již dvě lékařky pro dospělé a dvě lékařky pro děti a dorost. Pokračovalo dláždění chodníků.
Rok 1970
V tomto roce mají obě Základní devítileté školy 925 žáků a 51 učitelů. Do obou mateřských školek chodí 171 dětí a stará se o ně 12 učitelek. Zvláštní škola má 12 žáků. Místní knihovna má 9 353 svazků a 19 hudebnin. Pro školní mládež bylo uspořádáno 16 besed. Kino promítlo 106 filmů. Obec má 2 161 bytů. Ze 7 000 obyvatel je 1 176 důchodců.
Roky 1971 – 1975
V těchto letech se podařilo napojení vodovodu na pražskou síť. Vybavila se místnost Klubu důchodců. Za druhým sídlištěm směrem k trati ke Ctěnicím se postavilo svépomocí 72 bytových jednotek. Opravovaly se chodníky silnice i veřejné osvětlení. Provádělo se čištění rybníka a potoka Chobot. Na hřbitově se vybudovalo nové kolumbárium. Roku 1973 k 50. výročí prvního vysílání rozhlasu připravila Základní organizace Svazarmu besedu s účastníky prvního vysílání. Knihovna pořádala besedy o spisovatelích a básnících, kteří měli různá výročí. V roce 1973 začala rekonstrukce Lidového domu.

37. Letopisecké setkání 2. 11 .2015
Tématem 37. Letopiseckého setkání bylo „Kbely v letech 1975 – 1985“. Jaká byla výstavba, obchody, doprava, sport a kultura v těchto letech.
Výstavba:
V roce 1978 byla dokončena rekonstrukce Lidového domu, která trvala 5 let. V roce  1982 byla dokončena přístavba z Bakovské ulice a otevřen nový bar. Úspěšně se dokončila stavba sportoviště ve čtvrti „U letiště“, kde občané odpracovali mnoho brigádnických hodin. Byla dokončena stavba kanalizace ve čtvrti „Za dráhou“ a pak i „Pod dráhou“. Po celých Kbelích se rozváděla voda z veřejné sítě a postupně se dokončovala kanalizační síť. Poslední byly „Uličky“ a „Nouzov“. V roce 1980 – 81 se provedla výstavba komunikací ve čtvrtích „Za dráhou“ a „Pod dráhou“. V dalších letech se opravovaly komunikace a chodníky v ostatních čtvrtích. Prováděly se rozsáhlé údržbové práce na veřejném osvětlení a v některých čtvrtích bylo úplně nové. Mělo se začít i s plynofikací, ale vzhledem ke snížení investic Středočeským plynárnám, nemohla být plynofikace realizována. Podařila se obnova zeleně. Po celých Kbelích bylo vysázeno 3 765 stromů a keřů, zakoupeno 110 laviček a 50 ks odpadkových košů. Podařilo se docílit snížení prašného spadu způsobeného Maltárnou (dnes Knauf) ve čtvrti u letiště. V podniku Pal se vybudovala čistička pro čištění odpadní vody při galvanizování.
Obchody:
V roce 1979 byla na nynější Mladoboleslavské ulici dokončena výstavba obchodních pavilonů. Stavěly se převážně v akci „Z“, což bylo za pomocí občanů. I konečný úklid provedli občané sami. Otevřela se samoobsluha s potravinami, v další části byl řezník a v posledním bloku ovoce a zelenina. Výstavbou obchodů se zrušila samoobsluha v Nymburské ulici a místnosti byly využívány pro schůzovní činnost. Obchody v ostatních čtvrtích zůstaly nezměněné.
Doprava:
Do Kbel jezdily tyto linky městské hromadné dopravy. Autobus č. 110 měl trať Čakovice – Kbely – Kyje, linka 201 Bohnice – Kbely – Hloubětín (jen ve špičce a bez sobot a nedělí), linka č. 259 Vinoř – Kbely – Vysočany, linka 185 Kbely – Vysočany, jednou denně jezdily spoje 262, 263 a 269 z Čakovic přes Kbely do Horních Počernic. Vlaky jezdily z Prahy přes Kbely na Turnov. Státní autobusy měly zastávku na Mladoboleslavské ulici u Palu (Huntířovská) a u lékárny (Kbely) a jezdily z Vysočan do Brandýsa nad Labem.
Kultura a sport:
V Lidovém domě se konaly různé kulturní akce. Každoročně nechyběly plesy a karnevaly. Paní ředitelka Smékalová zajišťovala vystoupení mnoha známých zpěváků, např. tu zpívaly paní Pilarová, Simonová nebo Zagorová. Pořádaly se módní přehlídky, výstavy, koncerty vážné hudby, taneční kurzy, jazykové kurzy nebo kurzy šití. Lidovému domu budeme věnovat celé jedno setkání v příštím roce. Rovněž o sportu ve Kbelích budeme mluvit v některém dalším setkání. Připomeneme si úspěchy různých sportovních oddílů např. fotbalu, pozemního hokeje nebo košíkové, ale i jednotlivých sportovců. Také Svazarm pořádal kurzy řidičů malých motocyklů a automobilové soutěže. Začala úprava místností U Sládků pro prostory lidové knihovny a rekonstrukce kulturního domu ve čtvrti u letiště.
Různé:
Patnáctiletým dětem byly na Místním národním výboru ve svatební síni slavnostně předávány občanské průkazy. Dvakrát do roka se také na úřadě vítali noví občánci a děti z mateřské školky přednášely básničky, zpívaly písničky a přivítaly děti mezi sebe. Nezapomínalo se ani na důchodce. Jezdily na výlety i na týdenní rekreace. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit kam všude jezdili. Navštěvovali se kbelští občané v domovech důchodců. Nezapomínalo se ani na životní jubilea. Oslavencům se předávala gratulace a dárkový koš.

38. Letopisecké setkání 7. 12. 2015
Na předvánoční Letopisecké setkání přišel pan starosta Žďárský a popřál všem přítomným hezké prožití Vánočních svátků a hodně zdraví a pohody v novém roce. Všem popřála i paní místostarostka Šestáková a pan tajemník Nykles.
Měli jsme krásné téma „Vánoce a vánoční zvyky“. V českých lidových obyčejích se mísí pohanské zvyky s křesťanskými. Přítomní se dozvěděli, že předchůdcem vánočního stromku byly betlémy a jesličky. První jesličky postavili v Českých zemích jezuité v roce 1526 ve svém kostele. Z Německa se postupně dostávaly stromečky do ostatních zemí. V Praze se první stromek objevil v rodině ředitele Stavovského divadla Liebicha v roce 1812. Na Moravu přišel až počátkem roku 1900. Vánočním svátkům předchází adventní čas. Trvá čtyři týdny před Štědrým dnem a 25. prosincem, kdy se podle pověsti narodil Kristus. Na adventních věncích se postupně každou neděli zapaluje jedna svíčka. I adventní neděle mají svoje názvy – železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Adventní věnec vynalezl hamburský kněz Heinrich Wichern. Na kolo od vozu připevnil 23 svíček a sirotci z jeho útulku směli každý den jednu zapálit. Po roce 1860 se přidalo chvojí a 23 svíček nahradily čtyři. V prvních týdnech adventu se slaví také svátek svaté Barbory, která byla podle pověstí připravená o hlavu vlastním otcem, který byl proti křesťanům a nesnesl, že jeho dcera ne. Další postavou je svatý Mikuláš. Víte, že je to reálná historická postava? Byl biskupem, který pomáhal lidem a proslul svou štědrostí. Dne 6. prosince pravděpodobně roku 345 zemřel. Zvyk, kdy Mikuláš navštěvuje a obdarovává děti, se u nás drží už od 14. století.
Všichni přítomní se rozhovořili o zvycích ve svých rodinách a zavzpomínali, jaké byly Vánoce za jejich dětství a mládí. Zaujalo je také povídání o vánočce, která se u nás stala také jedním ze symbolů Vánoc. 
Historie vánočky se začala psát již v 16. století a až do 18. století byla výsada péct vánočku svěřena jen řemeslníkům a pekárnám se zvláštním povolením. Vánočka do té doby sloužila zejména jako dar pro tehdejší šlechtu a úředníky. Teprve od 18. století si ji začali lidé péct i doma. Pro vánočku vznikla i spousta zajímavých pojmenování:  štědrovečernice, vandrovnice, štědrovka, pleténka, calta, nebo štrucla. Pečení vánočky provázela i řada zvyků. Například se do ní zapékala mince. Kdo ji pak při krájení našel, měl zdraví a bohatství na celý rok „zajištěno“. Dalším zvykem bylo to, že hospodyně, která zadělávala na vánočku, musela být oblečena v bílé zástěře a šátku. Při zadělávání těsta navíc nesměla mluvit a při kynutí těsta musela vyskakovat do výšky. Také křížové pletení vánočky mělo svůj smysl. Mělo za cíl ochránit nás před zlými vlivy. Tradičně se pletla z devíti pramenů. Základ tvoří první patro složené ze čtyř pramenů. Ty mají symbolizovat slunce, vodu, zemi a vzduch. Druhé patro tvoří tři prameny představující rozum, vůli a cit. Poslední patro tvoří dva prameny, které spojují vědění a lásku.
Na konci vánočního povídání jsme si všichni navzájem popřáli krásné a klidné vánoční svátky a hodně zdraví a pohody v novém roce.

2014 - LETOPISECKÁ SETKÁNÍ......19 - 28
Letopisecká setkání v roce 2014
Téma:
č. 19 – kbelská výročí za posledních 95 let
č. 20 – konec 2. světové války ve Kbelích
č. 21 – počátky školství ve Kbelích
č. 22 – rod Nekvasilů; zahradníci ve Kbelích
č. 23 – kbelské podzemí, kbelská zeleň, klimatické poměry, vodní toky; pravěké nálezy ve Kbelích
č. 24 – inženýrské sítě a komunikace
č. 25 – souhrn všech obchodů, hostinců do r. 1950
č. 26 – souhrn všech řemeslníků, statkářů, lékařů do r. 1950
č. 27 – proměna ulic a domů
č. 28 – povídání s hostem panem Karlem Vágnerem

19. Letopisecké setkání 6. 1. 2014
Na tomto setkání jsme vzpomínali na různá kbelská výročí, která se udála před 95  až 5 lety, tak jak jsou zaznamenány v opise Pamětní  knihy a Kronice Kbel.
Rok 1919 - 95 let
Dne 16. ledna byla založena ve Kbelích Socialistická rada.
O velikonocích přiletěla na kbelské letiště italská letadla z Vídně.
Dne 16. června se konaly v republice první volby dle všeobecného hlasovacího práva. Volba 
starosty byla 3. srpna. Byli dva kandidáti. Za stranu Československých socialistů - Antonín
Suldovský a za sociální demokraty - Václav Franc. Protože žádný nesoustředil nadpoloviční   
většinu hlasů, losem byl zvolen Antonín Suldovský.
Po vyjití zákona č. 430 o knihovnictví, obec ustavila Knihovní radu, která uspořádala  sbírku
knih. Do té doby byla v obci pouze knihovna Tělocvičné jednoty Sokol.
Rok 1924 - 90 let
Byla zrušena cesta letištěm k Hloubětínu a zařízeno zřízení cesty náhradní.
Konalo se dehtování státní silnice kolem letiště.
Počet veřejných osvětlení se rozšířilo o 11 světel.
Dne 10. června byla zabita přistávajícím vojenským letadlem paní Antonie Holečková - spodní křídlo jí přerazilo vaz.
Rok 1929 - 85 let
Rok 1929 se uvedl silnými mrazy, sněhové vánice trvaly do 15. března. Bylo až minus 41 stupňů.
Dne 25. srpna se konaly obecní volby - starostou obce se stal pan Eduard Chlost.
Obec zřizuje dalších 15 světel veřejného osvětlení.
10. listopadu byla ustavena Místní školní rada, předsedou byl zvolen pan Rudolf Ježek.
Rok 1934 - 80 let
V únoru napadlo velké množství sněhu, na jeho úklid bylo použito 10 nezaměstnaných.
14. dubna bylo zřízeno v čp. 388 velitelství četnické stanice. Do obvodu patřily i Letňany.
Prvním velitelem byl pan Emil Dittrich. Před tím byla četnická stanice Kbely-letiště.
15.května otevřel sportovní klub AFK-Kbely pod patronátem obecní rady nové hřiště.
Satalice vybídly naší obec k účasti na stavbě skupinového vodovodu. Vojenská správa měla svůj vodovod, a proto se přistoupilo k návrhu Satalic na hydrogeologický výzkum.
Dokončeno jednání s Ministerstvem pošt a telegrafů v Praze. Obec přispěje na zřízení  kanceláře poštovního úřadu částkou 2.500 Kč. Dosud byl poštovní úřad pro Kbely v Satalicích.
V tomto roce byla pro Obecní úřad zavedena telefonní linka nákladem 1.800,- Kč.
Rok 1939 - 75 let
Byla rozpuštěna Československá armáda a knihovna z vojenského letiště dána do úschovy obce.
Již 17. března byli nacisty zajištěni kbelští občané, pan Vitík, Kraml a Marat se z vězení již nevrátili. Pan Slovačík po svém návratu v nemocnici zemřel. Profesor Kubice, učitel na zdejší měšťanské škole, byl i s manželkou popraven.
Starosta David se 20.června vzdal své funkce, na jeho místo byl jmenován pan Bystřický, jako vedoucí Národního souručenství.
O prázdninách byla provedena kolaudace měšťanské školy.
V říjnu se obecní zastupitelstvo usneslo zřídit v budově obecní školy mateřskou školku.
Dne 13. října byla v obci razie na prostitutky.
V prosinci byl obci přidělen další strážník - bývalý četař Josef Karkán. Četnická stanice byla v současné Rokytnické ulici. Obec měla tři strážníky. Veřejná sbírka na chudé vynesla 3.019,50 Kč.
Rok 1944 - 70 let
Firmě Ostmarkwerke byly pronajaty obecní sklepy v pivovaře jako protiletecký kryt za 1.200,- Kč ročně. Ceny životních potřeb na černém trnu dosáhly rekordních výšek: máslo stálo 1.000,- , sádlo 1.500,- , mouka 150 - 180,- , pár bot 3.000 - 4.000,- korun. Chudým v obci byla vyplacena vánoční výpomoc 100 - 500,- korun.
Rok 1949 - 65 let
V roce 1949 má Místní národní výbor 13 komisí: finanční, hospodářsko-technickou, bytovou,
bezpečnostní, zemědělskou, dopravní, mimořádnou vyživovací, zásobovací, sociálně zdravotní, letopiseckou, knihovní osvětovou a školní radu.
V Sokolovně byl promítán v květnu film Pád Berlína.
Husova pamětní deska stála před domem stavitele Nekvasila u rybníka od roku 1915. Ke stísněnému prostoru byla deska přemístěna k dětskému hřišti v Husově ulici. U rybníka byla konečná stanice autobusu.
Poprvé v obci pořádán 8.5. "Běh vítězství" na oslavu skončení války.
Dne 13.7. byl pohřeben na novém obecním hřbitově první zemřelý - Václav Nezbeda z čp. 48 ve stáří 69 let.
Obec postavila jeden dům - 4 bytové jednotky (proti úřadu) a továrna Pal hned vedle postavila 2 domy a ještě 10 dřevěných domků při Ctěnické ulici (dnešní Jilemnická).
Byly otevřeny nové jesle (v místech nynější MŠ Albrechtická) nákladem tří milionů korun.
V Sokolovně bylo promítnuto 116 filmů: 24 českých, 36 ruských, 26 anglických, 17 amerických, 4 francouzské, 1 maďarský, 1 dánský, 1 švýcarský, 3 polské, 1 švédský a 2 mexické.
Uskutečnilo se 52 tanečních zábav.
Veřejná knihovna měla k 31.12.1949 celkem 5.438 svazků knih.
Rok 1954 - 60 let
V tomto roce se narodilo 82 dětí, bylo 52 sňatků a 29 úmrtí.
V obci bylo 561 důchodců.
Vzhledem k tomu, že se ztratila Pamětní kniha a existuje pouze částečný opis do roku 1949,  
nevíme o těchto letech více. Nová kronika začíná rokem 1955.
Rok 1959 - 55 let
Dne 5.dubna byl slavnostně položen základní kámen na stavbu nové školy - uskutečnil se průvod. Nová škola "experimentální" byla otevřena v roce 1961. Při kopání základů se našlo několik koster z doby 1.000 až 2.000 let před naším letopočtem.
Ve čtvrti u letiště se provádí kanalizace, zaváží se prostor podél státní silnice pro vytvoření chodníku, zřizuje se park a osvětlení ulic u letiště.
Tělocvičná jednota Spartak staví svépomocí členstva na hřišti tribunu.
Rok 1964 - 50 let
Byla dokončena stavba požární zbrojnice v Toužimské ulici.
V červnu se konaly volby do místních a okresních národních výborů. Předsedou MNV byl zvolen pan Karel Havelka.
Rok 1969 - 45 let
V obci byly 4 samoobsluhy, 1 prodejna lahůdek, 1 pultová prodejna, 3 prodejny masa, 2 prodejny zeleniny, 1 cukrárna, 3 trafiky, 7 průmyslových prodejen (drogérie, obuv, oděvy, kovomat, papírnictví, hodinář, čalouník) a 5 restaurací.
Kbely měly dvě základní školy. Na 1. ZŠ Albrechtická se učilo 567 žáků, na 2. ZŠ Slovačíkova 499 žáků a zvláštní škola měla 13 žáků.
Místní lidová knihovna oslavila 50 let trvání a má 8.895 svazků knih. Má 462 dospělých čtenářů a 312 dětí.
Na letišti se uskutečnila Letecká výstava k 50. výročí Československého letectva.
Diamantovou svatbu oslavili manželé Václav a Růžena Macháčovi.
K 31.12.1969 žilo ve Kbelích 7.000 obyvatel.
Rok 1974 - 40 let
Provádělo se budování kanalizace a komunikací ve čtvrti pod dráhou.
Spartak vlastními silami a prostředky provedl rekonstrukci tělocvičny. Má skoro 1.000 členů ve dvou odborech a deseti oddílech.
Svazarm sdružuje 260 - 300 členů.
Rok 1979 - 35 let
Byly dokončeny obchodní pavilony při Mladoboleslavské ulici. Na stavbě bylo odpracováno 35.000 brigádnických hodin a vytvořena hodnota díla ve výši 4 milionů korun.
Začala výstavba nové pošty.
Prováděla se výstavba vodovodu do všech částí obce.
Rok 1979 byl vyhlášen Mezinárodním rokem dítěte.
Rok 1984 - 30 let
Na obnovu zeleně bylo vydáno 168.000,- Kč. Vysadilo se 3.765 kusů dřevin, zakoupilo 110
laviček a 50 ks odpadkových košů.
V Palu byla vybudována čistička odpadní vody při galvanizování.
Podařilo se docílit snížení prašného spadu ve čtvrti u letiště způsobený Maltárnou.
 Rok 1989  -  25 let
Přes Kbely projíždí závodníci 42. ročníku Závodu míru. Poprvé jel přes Kbely v roce 1966.
1. října se začínají stěhovat první nájemníci do Domu s pečovatelskou službou v Borovnické ulici.
Je uvedena do provozu trafostanice ve čtvrti k Čakovicím.
24.11. bylo založeno ve Kbelích Občanské fórum. V prosinci probíhají jednání OF s předsedou MNV.
Rok 1994 - 20 let
Započalo se se stavbou horkovodu pro první sídliště.
Bylo velmi horko. Teploty dosahovaly přes 37 stupňů.
Byla realizována oprava hloubkové kanalizace a dokončena plynofikace.
Konaly se komunální volby, starostou Kbel se stal Ing. Petr Kučera.
Rok 1999 - 15 let
Václav Klaus oficiálně udělil kbelskému starostovi Pavlu Žďárskému znak a prapor
Městské části Praha- Kbely.
Dne 12.5. oslavil 100. narozeniny pan Václav Mareš.
Byla dokončena zámková dlažba v ulicích Svijanská, Pelnářova, Divišova, Hanušova,  
Benecká, Kramlova a Dalešická. Rovněž byly do země položeny elektrické rozvody a telefonní kabely.
Rok 2004 - 10 let
Od 1. ledna převzala zajišťování kulturních akcí a provoz restaurace v Lidovém domě
firma Sond-Expres s.r.o.
Byla dokončena rekonstrukce budovy radnice a slavnostně otevřena 13. února.
Na hřišti TJ Sokol Kbely se uskutečnil první ročník fotbalového turnaje o putovní pohár
starosty MČ Praha 19 na nové hrací ploše.
Rok 2009 - 5 let
Vzniká nové mateřské centrum CoByDup.
Proběhla renovace Husova parku.
Dne 29. září byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice.
Dne 13.10. byla odhalena pamětní deska panu Josefu Vágnerovi a Matěji Toufarovi a pojmenovány po nich ulice v bytovém parku.
MČ Praha 19 pozvala všechny na Středověké slavnosti u příležitosti otevření nového Centrálního parku ve Kbelích.
Dne 3.12. bylo otevřeno nákupní středisko BILLA.

20. Letopisecké setkání 3. 2. 2014
Na tomto setkání pamětníci vzpomínali na konec 2. světové války ve Kbelích.
Ze zápisu z Kroniky obce se dozvídáme:
Konec války a květnové povstání se přeneslo i do Kbel. V noci z 8. na 9. května opustila německá posádka letiště a ráno převzal velení podplukovník Karel Fulín s nadporučíkem Procházkou a praporčíkem Plášilem.  Průmyslové závody byly obsazeny bez bojů. Devátého května dopoledne přijeli sovětští vojáci a navštívili závod Ostmarkwerke.  Dne 10. května přiletěla na kbelské letiště československá vláda v čele s předsedou Zdeňkem Fierlingerem. Žádné velké boje ve Kbelích nebyly. V obci se konala řada sbírek např. na Lidice nebo na zničené Slezsko. Nařízená sbírka ve prospěch slovenských krajů se ve Kbelích neuskutečnila vzhledem k březnovému náletu s velkými místními škodami.
Ze vzpomínek občanů:
Připomněli si březnové bombardování r. 1945 americkými letadly, při kterém přišlo o život 117 lidí a 185 bylo zraněno. Rovněž bylo poničeno 75 % domů v obci. Poničené byly i silnice a chodníky, všude byly díry po bombách a střepinách. Při bombardování zemřela v poli celá rodina pana Bystřického, který později dělal starostu Kbel. Pan Bystřický v domnění, že v poli budou v bezpečí, poslal rodinu do pole, sám ještě zamkl dům a tím se zachránil. V kovárně kováře Jindry zabila bomba pana Poldu.
Všechny raněné z březnového náletu vozily sanitky do Houšťky v Brandýse nad Labem. Z ran a obvazů se šířil daleko kolem zápach. Při náletu přišli někteří sedláci i o koně. Na 25. března 1945 byly připraveny běžecké závody, které se vzhledem k bombardování musely zrušit.
Při bombardování Drážďan byl slyšet hluk až do Kbel.
Po válce bylo všeho málo, např. potraviny se sháněly na venkově. Potraviny, boty i oblečení byly na lístky, které se zrušily v roce 1953. Existovaly i lístky na potraviny pro těžce pracující. Byly tzv. tabačenky - lístky na cigarety. Dostávalo se 15 cigaret na týden.
V době povstání byly základní školy otevřené, některé střední školy byly zavřené. Koncem května a v červnu byly již otevřeny školy všechny.
V Miškovicích byl mlýn, kam mohli sedláci, ale i jednotlivci vozit obilí k semletí. Mlýn tam stojí doposud. Rovněž v kovárně pana Jindry se "na černo" mlelo obilí i mák pro lidi. I přes různá udání četníci sami vždy upozornili, že přijdou na kontrolu.
Ve čtyřech důstojnických domech v Hůlkově ulici bydleli důstojníci s rodinami. Za války se museli vystěhovat a přišly tam německé rodiny. Po válce se v domech částečně usídlili vojáci Rudé armády.
Na Mladoboleslavské ulici u přejezdu je pomník obětem 2. světové války. Rovněž v továrním areálu bývalého Palu  (proti benzinové pumpě) je pomník zabitým pracovníkům tohoto závodu při březnovém náletu. Po Kbelích bylo ještě několik malých pomníčků v místech, kde lidé přišli o život. Např. na Ctěnické ulici před tratí nebo na Hornopočernické při výjezdu z Xaverovské ulice. Ty se již ale nedochovaly.
Za války vycházely noviny např. České slovo, Mladý hlasatel, A-Z slovo a časopis Květy.
První zábava ve Kbelích byla hned v květnu 1945 v Sokolovně.

21. letopisecké setkání 3. 3. 2014
MČ Praha 19 připravuje zajímavé povídání o počátku školství ve Kbelích až do dnešní doby. Proto i březnové letopisecké setkání bylo věnováno škole. V archivu v Přemyšlení jsou uloženy tři školní kroniky psané od roku 1892. Za války se musely kroniky odevzdat. Cenné jsou fotografie škol, školní zahrady, tříd a hlavně učitelského sboru. Rovněž někteří účastníci setkání přinesli mnoho fotografií ze svých školních let. Postupně doplňujeme jména učitelů.
Ve Kbelích byla obecná škola - dnes Dům s pečovatelskou službou na Mladoboleslavské ulici, měšťanská škola - dnes Palestra v ulici Slovačíkova a současná základní škola v Albrechtické ulici. Ředitel základní školy poskytl k doplnění povídání o školách pět školních kronik. První se začala psát po válce.
Na setkání si všichni rádi zavzpomínali na svá školní léta. Povídalo se o tom, kde byla školní vývařovna nebo kam se chodilo cvičit. Tak např. v letech 1931- 1932 byla vývařovna ve dvoře pivovaru. Jinak se prý nikde pro školy nevařilo. Až v roce 1949 se začaly pro školní děti pravidelně vařit obědy. Školní jídelny byly u Suldovských - dnes oprava pneu na Mladoboleslavské ulici, v domě bývalé stáčírny piva na Hornopočernické ulici a U Tlustošů - dnes cukrárna Avanti na Mladoboleslavské ulici. Potřebujeme doplnit roky, kdy se v těchto objektech pro děti vařilo. Nevzpomene si někdo?
Cvičit se chodilo do Sokolovny, která byla v blízkosti škol. Teprve v nově postavené škole v Albrechtické ulici byla i tělocvična.
Ve Kbelích byla i zvláštní škola. Nejprve ve dvoře pivovaru, později v ulici Miletínské. Při škole byla po válce i školní družina. Víme, že nejdříve byla umístěna při kapli sv. Alžběty, nyní je tam dětský klub Sluníčko, později po otevření nové školy v roce 1961 byla školní družina ve škole. V 60. letech bylo ve Kbelích přes 1100 dětí školou povinných a navštěvovaly všechny tři kbelské školy. Pro starou školu, jak se říkalo škole ve Slovačíkově ulici, byla vybudována družina z přístavku, ve kterém byly i školní dílny. Jednu dobu se tam i vydávaly obědy, které se vozily z nově otevřené školy v Albrechtické ulici.
Vzhledem k velkému počtu dětí po 60. letech se vyučovalo na směny, ale i v místnostech U Sládků, dnes prodejna sedaček na Mladoboleslavské ulici.
Pokud si někdo vzpomene na další důležité informace, které se týkají škol, sdělte nám je. Mohou být použity do připravované publikace o historii kbelského školství.

22. letopisecké setkání 7. 4. 2014
Školské tématice a povídání o kbelském rodu Nekvasilů bylo věnováno 22. Letopisecké setkání.
Na tomto setkání jsme ještě probírali školní fotografie, upřesňovali jména učitelů a vše zařazovali do správných let. Sešlo se nám mnoho fotografií, ale přesto ještě nemáme všechny roky pokryté.
Jsou to krásná vzpomínání nejen na školní léta, ale vždy se najde nějaké další nepřipravené téma, na které si někdo vzpomene.
Například zahradníci ve Kbelích – Kejřovi, Hejnovi a Hainovi. Nemohli jsme se nejdříve dohodnout, kde měl který z nich zahradnictví. Pak se to objasnilo. Kejřovi a Hejnovi byli příbuzní, slečna Kejřová se provdala za pana Hejnu. Zahradnictví měli v Mladoboleslavské ulici čp. 80 a skleník proti sokolovně v Žacléřské ulici. Hainovi zase bydleli ve stromové školce proti nádraží.
Dalším tématem letopiseckého setkání bylo povídání o rodu Nekvasilů, zejména o staviteli Václavu Nekvasilovi, na kterého poněkud zapomínáme, ačkoli se jedná o velmi významného kbelského rodáka. Václav Nekvasil se narodil 15. února 1840 ve Kbelích. Byl jedním z nejmladších z jedenácti sourozenců. Jeho otec Josef Nekvasil se přiženil do starodávného statku, jehož grunt měl čp. 45 a na hlavní budově nesl letopočet 1370. Jeho manželka a matka Václava byla Marie rozená Pancová. Původní dům již nestojí, na jeho místě byl postaven nový obytný dům na konci Vrchlabské ulice. Václav navštěvoval obecnou školu ve Vinoři, protože ve Kbelích tehdy ještě škola nebyla. Německou reálku studoval v Mikulandské ulici v Praze, kde byl jeho učitelem i Jan Neruda. V roce 1862 absolvoval Vysokou školu technickou. V roce 1864 získal vysvědčení od stavitele Zvěřiny, u kterého se dva roky učil řemeslu zednickému a v červenci roku 1867 získal povolení k samostatnému provozování živnosti zednické, kterou si v roce 1873 rozšířil na celou živnost stavitelskou. Od rodičů převzal vedení továrny na asfaltovou lepenku ve Kbelích. V roce 1868 se oženil s Alžbětou rozenou Pšeničkovou, s níž měl čtyři syny a jednu dceru. Díky penězům jeho manželky koupil stavební parcelu v Karlíně, kde začal stavět svůj vlastní dům, nyní čp. 244 ve Vítkově ulici. V roce 1868 si založil stavební firmu a zpočátku stavěl většinou cukrovary. Jeho první samostatná stavba byl cukrovar v Toušeni, další pak ve Vinoři, v Opatovicích a v Kostelci nad Ohří. Účastnil se i veřejného života a byl jedním ze zakladatelů První českomoravské továrny na stroje v roce 1871. O deset let později v roce 1881 byl jedním z pěti Čechů, kteří byli zvoleni do Obchodní a živnostenské komory v Praze, za kterou se 13. září roku 1887 stal poslancem v Zemském sněmu království Českého. V roce 1891 se spolu s Františkem Křižíkem výrazně zasloužil o konání Jubilejní výstavy v Praze, která se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu. Postavil na sto větších staveb, například Plynárnu v Libni, činžovní domy v Karlíně, Jezdecká kasárna na Invalidovně, První měšťanský pivovar v Praze, Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, Měšťanské školy v Karlíně. 
Zakladatel firmy Václav Nekvasil zemřel náhle 6. března 1906. Po jeho smrti se vedení firmy ujal nejstarší syn Ing. architekt Otakar Nekvasil. Firmu dále rozšiřoval, takže se brzy stala jednou z největších českých stavebních společností. Z nejznámějších staveb jsou například Vodárna v Podolí, palác Koruna na Václavském náměstí, paláce Adria a YMCA, Česká vysoká škola technická v Brně, Továrna na obuv ve Zlíně, sídlo Nejvyššího soudu a mnoho obytných domů v Čechách i na Slovensku. Koncem roku 1933 Otakar Nekvasil zemřel, firma však fungovala dál.
Převzato z »Publikace rodu Nekvasilů«,
vydané v roce 1928 k šedesáti letům trvání firmy

23. Letopisecké setkání 5. 5. 2014
Téma květnového setkání bylo velmi zajímavé:
- Kbelské podzemí
- Kbelská zeleň, klimatické poměry, vodní toky
- Pravěké nálezy ve Kbelích
Ke zpracování dnešního tématu o kbelském podzemí jsem si vzala na pomoc knihu Tajemné podzemí Střední Čechy a Podzemní Praha. V knize Podzemní Praha se uvádí, že přímo na území Prahy je evidováno 54 jeskyní. Z toho bylo sedm odtěženo, nepřístupných a zavalených je devět. Navštívit se může 38 vesměs malých jeskyň. Praha měla významné zdroje stavebního kamene, vápence, písku, cihlářských hlín a štěrku. Kolem roku 1850 bylo v provozu 56 cihelen a 150 lomů. Z hlediska podzemní těžby leží Praha na periferii středočeské zlatonosné oblasti a pruhu železných ložisek mezi Plzní a Úvaly. Dnes zapomenutou surovinou pražskou byly keramické jíly, které se v několika manufakturách nejméně od roku 1793 zpracovávaly na jemnou kameninu a kamenářské kachle. V Praze se také dolovalo uhlí. Nejstarší zpráva pochází z roku 1767 a týká se založení dolu sv. Antonína Paduánského na místě dodnes zvané Hutě nad Hloubětínem.
Pro zajímavost uvádím také něco o proseckém podzemí. Praha přes četné pověsti nemá kromě metra a kanalizace žádné velké propojené podzemí. Určitou výjimkou je systém podzemních lomů pod proseckou plošinou. Okraj Proseckých skal a části dalších křídových plošin je systém starých lomů. Křídová sedimentace začíná peruckými vrstvami, ty jsou vyvinuty jako šedé uhelné jalovce nebo také jako měkké našedlé jílovité pískovce. A tím se dostáváme již ke Kbelům. V knize se uvádí, že v oblasti mezi Klíčovem a kbelským letištěm se dobývalo křídové uhlí, tím vznikaly lomy a různé chodby v podzemí. Většina chodeb odkrytých na prosecké plošině je vázána na její okraj ve vzdálenosti do 100 m. Relativně větší možnost existence delších podzemních chodeb je mezi hloubětínskou cihelnou, Muzeum letectví a kosmonautiky ve Kbelích a křižovatkou Čakovické a Kbelské ulice. V tomto úseku probíhala těžba uhlí, která se běžně prováděla jamami. Návrší Zlatý kůň mezi kbelským letištěm, lesem Bažantnice a Mladoboleslavskou silnicí bylo po dobu téměř jednoho století dějištěm opakovaných a často neúspěšných pokusů o těžbu uhlí. Ročně bylo podáváno až deset žádostí o povolení těžby, hlavně v letech 1820 - 1850. Západně od Bažantnice je podzemí zvané Višňovka. Je jediným podzemím, ve kterém si můžeme udělat představu o proměně peruckých vrstev. V knize Tajemné podzemí - Střední Čechy píší autoři o domnělých tajných chodbách, které by vedly z Proseka, Chval, Ctěnic či Radonic. Chodby by měly vyúsťovat pod hradem Jenštejn a odtud pak podzemní cestou do Staré Boleslavi. Pod hradem Jenštejn se dochovaly sklepy vytesané v pískovcové skále.  Různé průzkumy ukázaly, že mezi Vinoří a Jenštejnem by mohly nějaké chodby být, ale vylučuje se možnost podzemních cest pod kapličkami na Svaté cestě. Ve Kbelích se vyprávěla pověst, že od domku čp. 1 (v místech dnešního zdravotního střediska) vede chodba do Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi a byla prý tak velká, že tam mohl jezdit kočár tažený koňmi. To ovšem vyvrací Václav Cílek v knize Podzemní Praha, kde píše, že podzemní chodba z Proseka, přes Kbely, Vinoř a Dřevčice, do Staré Boleslavi nevede, ale pozemní cesta se používala dávno před tím, než tam jezuité postavili kapličky.
Další téma týkající se klimatických poměrů uvádím údaje uveřejněné v Atlasu podnebí ČR, kde se Kbely údajně nachází na rozhraní oblasti mírně teplé s mírně teplou zimou. Nejtepleji bývá v červenci a nejchladněji v lednu. Průměrná roční vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 80%. V dávných dobách zda byla pravděpodobně voda. Na většině kbelského území je hladina podzemní vody v hloubce 4 až 10 m pod terénem, někde i méně. Kbely měly dříve dva rybníky. Větší, nad kterým později stával pivovar a hned vedle menší, který byl v roce 1957 zasypán zeminou, která se vyvážela při stavbě druhého sídliště kolem ulice Toužimská. Rybník je zásobován vodou z pramene Barborka, který vyúsťuje v místech kamenného kruhu a potokem, který pramení někde na letišti. Z rybníka vytéká potok kbeláky zvaný Chobot nebo Kbelský potok, oficiální název je Vinořský potok, protéká kbelským parkem a za katastrem Kbel teče v polích do Vinoře a ústí do Biologického rybníka ve vinořské oboře. Kbely jsou zásobovány vodou ze Želivky. Kbely mají poměrně hodně zeleně, přestože nemají les ani oboru. V ulici Krnská za plotem DPS roste lípa srdčitá, která je označena jako Památný strom. Na rybníku se usídlily kachny divoké, které u nás již zdomácněly.
Posledním tématem byly pravěké nálezy. Prehistorie Kbel sahá opravdu velmi hluboko do pravěku. Dle archeologických nálezů nejstarší osídlení zde vzniklo již v eneolitu, tedy pozdní době kamenné, 4.500 - 2.300 let před n. l. Dále se uvádí, že před rokem 1914 prováděl archeologický výzkum profesor Jíra v obecní cihelně, kde nalezl masivní škrabadlo, které se dnes nachází ve sbírkách Národního muzea. Zařazení nálezu do konkrétní epochy je však velmi problematické. Oficiálně je nález zařazován do střední doby kamenné (mezolitu), to by  bylo 10.000 - 7.000 let před n. l., ale někteří archeologové zastávají názor, že se jedná o eneolit, tedy pozdní dobu kamennou, konkrétně o kulturu jordanovskou, kulturu lidu s nálevkovitými poháry. Území Kbel bylo v období eneolitu osídlováno poměrně hustě. Dodnes bylo odkryto zhruba deset eneolitických lokalit, které byly osídleny lidem kultury nálevkovitých pohárů, dále lidem kultury se zvoncovitými poháry a kulturou řivnáčsko-jevišovickou. Jeden velký pohár řivnáčské kultury nalezený na území Kbel je vystavený v  Muzeu hl. m. Prahy. Prováděly se zde různé archeologické výzkumy. V roce 1920 v prostoru objektu Nekvasilovy cihelny ulice Toužimská, Semilská, Jilemnická a Sovenická byl objeven kostrový hrob s četnými keramickými nálezy - džbány, amfora a broušené nástroje. Archeologové datují hrob do doby kultury nálevkovitých pohárů. V letech německé okupace probíhal výzkum silnice vedoucí do Letňan. Bylo nalezeno osm sídlištních jam, kde byly střepy a zvířecí kosti. V roce 1955 na křižovatce Toužimská a Žacléřská byly při kopání kanalizace objeveny zlomky keramiky nordického typu kultury nálevkovitých pohárů, kostra mladého muže a polovina další lidské kostry. V Albrechtické ulici byly při stavbě školy v roce 1959 objeveny tři sídlištní objekty s nálezy keramiky, zvířecích kostí a pazourky. Při výkopu sklepa byl objeven hrob skrčence. V Pelnářově ulici při stavbě mateřské školky byla objevena sídlištní jáma, ve které se našly úlomky keramiky a různé nástroje jako např. brousky, drtidla a kostěné nástroje. V únoru roku 1980 při výkopu vodovodu na křižovatce ulic Hrušovická a Mohelnická pod panelovou vozovkou došlo k nálezu z doby řivnáčské kultury. Jednalo se o sídlištní jámu, ve které bylo nalezeno pět džbánů s rohatým uchem a vyšším prohnutým hrdlem. Všechny džbány byly okrově načervenalé.  Při stavebních pracích při výkopu vodovodu na staveništi pana Ložka v roce 1988 došlo k nálezům z doby bronzové a železné - kamenné sekerky, velké zahloubené ohniště, které mělo průměr 165 cm a bylo obloženo plochými kameny a zlomky keramiky se zdobením. V roce 1994 probíhal výkop teplovodu v ulicích Martinická, Pelnářova a Toužimská, přičemž bylo objeveno celkem devět různých předmětů z kultury nálevkovitých pohárů. V září roku 2000 na rohu ulic Toužimská a Žacléřská při výkopu novostavby (co byl kameník) byly objeveny dva zahloubené objekty, pravděpodobně se jedná o zahloubenou chatu. Při stavbě tělocvičny ZŠ Albrechtická v roce 2005 bylo objeveno sedm zahloubených objektů.  Byly zde také objeveny střepy, zvířecí kosti, zlomek sekerky, šídlo a drtidlo. Zvlášť pozoruhodný je nález části trojuché amfory z doby kultury nálevkovitých pohárů. V roce 2007 při stavbě bytových domů v prostoru bývalého dvora a pivovaru provedli archeologové výzkum, kde objevili polykulturu sídliště. Nejstarší objevy pocházejí z doby eneolitu.
Protože lidé nálevkovitých pohárů si stavěli sídliště a hradiště v otevřených polohách při okrajích říčních tras, bylo pro ně ploché území Kbel s vyvěrajícím potokem zcela ideální.
(z knihy Dějiny pravěku a rané doby dějinné, Vladimír Podborský).
Dnešní téma bylo náročné, ale také velmi zajímavé. Pokud se někomu podaří doplnit některé údaje o další poznatky, určitě se ozvěte paní kronikářce k doplnění historie.
          

24. letopisecké setkání 2. 6. 2014
Také červnové téma obsahovalo mnoho zajímavých informací. Hovořili jsme o inženýrských sítích a komunikacích.
V archivu v Přemyšlení v zápisech z jednání zastupitelstva je psáno, že již 1. 4. 1894 se projednávalo zřízení nových svítidel - petrolejových lamp v počtu 8 ks, které měl zajistit pan Dobeš a pan Nykodým.  Dále se uvádí, že v roce 1923 požádala obec Kbely o zřízení elektrického vedení zprvu Středočeský elektrárenský svaz. Město Praha však oznámilo, že nemůže připustit zásobování Kbel proudem tohoto Svazu, a že si vyhrazuje zásobovati elektrickou energií sama. Elektrické podniky hl. m. Prahy měly proud levnější než Středočeský elektrárenský svaz. V kronice je psáno, že instalační práce v budovách obecních i škole provedla firma Hrdina z Nuslí. Zavedení světla na letiště i pro civilní využití v roce 1923 stálo 105.819 korun a bylo pokryto výpůjčkou obce a subvencí okresu. Kbely měly 13 veřejných světel. V roce 1924 se počet světel rozšířil o 11 lamp, takže jich bylo již 24. Dalších 5 světel se vybudovalo ve čtvrti za hostincem Morsteinových  (dnešní zavřený Motorest) a v roce 1932 zavedla obec 5 elektrických světel kolem peronu vlakové zastávky, která byla tehdy poblíž závor směrem na Vinoř. V roce 1947 v červenci byl dán do užívání veřejný rozhlas, který byl pořízen ze sbírek a darů od spolků i jednotlivých občanů. Dne 28. 10. 1948 byl zahájen provoz v nové telefonní veřejné budce s automatickou ústřednou v Praze. Telefonní budka byla postavena na obecním pozemku na křižovatce u knihkupectví pana Albrechta. (Jde o křižovatku Mladoboleslavská a Vrchlabská, ve volném prostoru vedle neotevřeného obchodu). Pořízena byla za 17.000 korun. V roce 1957 se zřídilo osvětlení chodníku kolem kasáren k Hůlkově ulici. V roce 1966 Pražské energetické podniky postavily v Jabkenické ulici transformační stanici a zároveň začaly vyměňovat dřevěné sloupy za betonové. V roce 1968 byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení a pokládání telefonních kabelů do země. V roce 1979 byly provedeny rozsáhlé údržbové práce na veřejném osvětlení, hlavně Novákovo náměstí, v ulici Žacléřské, Vrchlabské a Železnobrodské. V roce 1980 se budovalo nové osvětlení ve čtvrti za dráhou a pod dráhou. V dalších letech se prováděly výkopové práce pro kanalizaci, vodovod, plyn a elektrické kabely.
O kanalizaci z roku 1914 je v archivu psáno, že doposud vedla splašková voda cementovým potrubím ulicí Vrchlabskou kolem rybníka a bylo to nedostatečné, proto se začalo jednat o nové kanalizaci. Další povrchová kanalizace na silnici Kbelsko-Ctěnické byla zadána staviteli Josefu Houžvičkovi za 10.500 korun. S hloubkovou kanalizací se začalo při stavbě prvního sídliště v roce 1953. Postupně se pak každým rokem provádí výkopy pro hloubkovou kanalizaci i splaškovou vodu. Např. V roce 1960 se kope hloubková kanalizace ve čtvrti u letiště a téhož roku se splašková voda odvádí za dvorem do kanalizace u prvního sídliště u dráhy. V roce 1962 je hloubková kanalizace v ulicích Pelnářova,  Albrechtická, Svijanská. Další roky částečně ve čtvrti Nouzov, v roce 1971 se budovala kanalizace ve čtvrti za dráhou a pod dráhou a dalších ulicích. V roce 1999 byla ve Kbelích dokončena kanalizace v poslední čtvrti v Uličkách (domky pod čerpací stanicí). Doposud měli obyvatelé rodinných domků žumpy, které si nechávali vyvážet.
V roce 1972 se začalo napojení Kbel na pražskou vodovodní síť a do konce roku 1988 byla dokončena výstavba rozvodu pitné vody po celých Kbelích. Do té doby byl rozvod vody pouze pro sídliště, rodinné domky měly vlastní studny. V roce 1965 byl proveden vrt artézské studny asi 50m hluboký pod náspem u prvního sídliště. Sonda se prováděla proto, že se mělo místo pivovaru stavět nové sídliště a také pro náhodný nedostatek vody.
Další velkou akcí pro Kbely bylo v roce 1966 pokládání hlavního plynového potrubí pro zásobování plynem i Horní Počernice a Klánovice. Úplná plynofikace Kbel začala až v roce 1997. V polovině roku 1994 začínají přípravné práce na stavbu horkovodu pro I. a II. sídliště vedené z Mělníka. Do té doby byly v některých sídlištních domech kotelny na tuhé palivo, které zásobovaly jejich obyvatelé teplem a teplou vodou.
Silnice a chodníky po celých Kbelích byly v dřívějších dobách velmi prašné, kolem silnic byly škarpy na dešťovou vodu. Teprve v roce 1924 se dehtovala první silnice a to kolem letiště. První vydlážděné silnice velkými kostkami byly v roce 1932 Mladoboleslavská a Vrchlabská. Další, ale betonová silnice, se stavěla za 2. světové války a vedla ze Kbel do Satalic. Po válce dostali majitelé domů kostky, aby si svépomocně udělali chodníky a opravovaly se i rozbité silnice po březnovém bombardování. Od roku 1960 se začalo postupně s asfaltováním silnic v jednotlivých čtvrtích a pokračovalo se s úpravou chodníků. Vždy po různých výkopových pracích, se musely dát chodníky i silnice zase do původního stavu. V dalších letech se prováděla údržba komunikací i chodníků. V roce 1998 se začala zavádět nová koncepce komunikací v obytných čtvrtích. Někde se zrušily chodníky, vznikaly klidové zóny, v ulicích se pokládala zámková dlažba a tvořila se zelená pásma. Hlavní silnice zůstávají dále asfaltové. Naposledy byla provedena oprava silnice Hornopočernické v roce 2013.

25. letopisecké setkání 1. 9. 2014
Zářijové setkání připadlo hned na pondělí 1. září. Nejdříve jsme hovořili o škole. Sešlo se nám mnoho fotografií, ale ještě nemáme pokryty všechny školní roky a všechny učitelé. Také jsem zjistila, že se při svěcení první školní budovy ve Kbelích v roce 1892 fotografovalo, tak se snažím sehnat fotografii buď v archivu v Přemyšlení nebo u pana faráře ve Vinoři.
Dále bylo na programu upřesnění všech obchodů, řemeslníků, statkářů, hostinců a dalších, které zde byly již od roku 1914 až do roku 1950. V pozdějších setkáních probereme  obchody dopravu a další po roce 1950 až do současnosti. Brali jsme vše podle abecedy a skončili jsme u písmena M.
AUTODOPRAVA             
- pan Vencl, Úlibická  čp.547, vlastnil nákladní dopravu
- pan V. Havel, č.7,  měl taxi
- pan Tlustoš, Mladoboleslavská čp. 475, měl zámečnickou dílnu na opravy aut. Nejdříve to byla jen malá budova, kterou pak přestavil. Vyučil se tam i kbelský rodák pan Šafář a pan Čížek.
AUTOBUSY
Červený městský autobus začal jezdit do Kbel v roce 1927. Byla to linka F a spojila Kbely a Vysočany. Po listopadu 1938 byly v Praze některé linky zrušeny pro nedostatek pohonných hmot. V roce 1944 bylo provozováno pouze 7 linek, na kterých jezdilo 15 autobusů. Mezi nimi byla i linka F, která měla konečné stanice ve Kbelích na křižovatce a na Klíčově. (Archiv hl. m. Prahy). Dříve byly autobusy značeny písmeny.
BENZINOVÉ   PUMPY
Přestože nebylo tolika automobilů, bylo ve Kbelích hodně pump na čerpání pohonných hmot. Na současné Mladoboleslavské ulici byla pumpa u nyní zavřeného Motorestu, další na křižovatce Mladoboleslavská - Žacléřská, u akcízu vedle památníku prvního vysílání rozhlasu na Mladoboleslavské ulici, další byla po pravé straně při výjezdu ze Kbel asi u odbočky ke stanici metra Letňanská a poslední ještě v uličkách pod současnou čerpací stanicí v domě u Veitů.
BETONÁŘ
- pan …………???……………..  z Košařovi ulice (potřebujeme doplnit jméno)
CIHELNY
- Václav Nekvasil  založil v roce 1863 cihelnu směrem k Miškovicím
- Jan Nekvasil zřídil v roce 1896 cihelnu v nynější Olešnické ulici
- další cihelna byla u hotelu Pilot ve čtvrti Důstojnické domy
CUKRÁRNY
- Blaierovi , roh ulice Mladoboleslavské a Hornopočernické čp. 157 (prodávali dobré věnečky, kremrole a indiány , prodávalo se víno a později čepovalo i pivo), nyní pouze rodinný dům
- Bukovský, Krnská ulice – u světelné křižovatky, nyní pouze rodinný dům
- Růžek zvaný Edáček, Mladoboleslavská ulice u křižovatky, prodával hlavně  zmrzlinu, nyní dům zbourán.
ČALOUNÍCI
- Uřídil , Mladoboleslavská čp.  516
- Votava, Vrchlabská  čp. 77
ČISTÍRNA
- Voldřichová, Vrchlabská ulice čp. 29
DROGERIE
- U Taušů , Mladoboleslavská čp. 224 - byla to první drogerie ve Kbelích
- po jejím zrušení byla další na křižovatce Mladoboleslavské - pan Horáček
ELEKTRIKÁŘI
- Šebek , Semilská čp. 108
- Škorpil, Vrchlabská čp. 27
FOTOGRAF
- Vondrák, první fotograf, Mladoboleslavská
- Mráz, Mladoboleslavská
- Bízek, Hornopočernická čp. 269
HOLIČI  A  KADEŘNICTVÍ
- Čumrda, Vrchlabská 29
- Glos, Mladějovská čp. 334, provozovna Mladoboleslavská čp.35
- Hrubá, Mladoboleslavská čp. 82
- Marat, Mladoboleslavská -bouda bez čp. v zahradě u Kindlů čp. 281
- Tryzna, roh Semilské a Toužimské čp.
- Veitová, Mladoboleslavská čp. 234 a Veit holič u Palu
- Vrba, Slovačíkova čp. 168, provozovna Vrchlabská čp. 29
HODINÁŘ
- Kreisinger, Mladoboleslavská čp. 82
KNIHY
- Albrecht, Mladoboleslavská -křižovatka  (dům je zbořen), bylo to knihkupectví a papírnictví
KNIHAŘ
- Horák, Vrchlabská čp. 29
LÉKAŘI  A  LÉKÁRNY
- Dr. Husa, ordinace Hornopočernická čp. 369
- Dr. Čistín /byl voják/ ordinace nejdříve Vrchlabská čp. 24, po válce ulice Mladoboleslavská čp. 565 v prvním patře
- zubař, Vrchlabská  čp. 35
- zubař Dr. Šaněk, Rokytnická
- lékárna -magistr Pospíšil, křižovatka Vrchlabská čp. 25
- porodní asistentka  pí Brabcová (provdaná Nováčková) , Hornopočernická čp. 369
MALÍŘI  POKOJŮ
- Tulinger, Rovenská čp. 381
- Mona, Toužimská
- Vlček, Mladějovská čp. 281
MANDL
- Bašusová v Uličkách (ve dvoře truhláře Nováka)
MODISTKA
- Homolová, modistka na klobouky, Vrchlabská čp. 29

26. letopisecké setkání 6. října 2014
V říjnovém Letopiseckém setkání jsme pokračovali v upřesňování všech obchodů, řemeslníků, hostinců atd. od roku 1914 do roku 1950.
OBECNÍ  ÚŘAD
- první obecní úřad byl na světelné křižovatce Mladoboleslavské ve dvoře čp. 120
- druhý obecní úřad byl ve dvoře pivovaru čp. 5
- třetí budova obecní úřadu byla již na současném místě, Semilská čp. 43
OBECNÍ  STRÁŽNÍCI
- Vodvářka, Zika, Karkán, Šefčík, pan Kadlec byl četník
POHŘEBNÍ  SLUŽBA
- Karel a Marta Neubegerovi, Bratříkovská  čp. 319
PEKAŘI
- Burda, Železnobrodská  čp. 148
- Čech, Mladoboleslavská (dům je zbourán, stál na křižovatce po pravé straně směrem do Kbel)
- Eliáš, Hornopočernická  čp.269
- Salaba, Mladoboleslavská čp. 31
- Slanec, Nymburská čp. 318
PRODEJ   POTRAVIN
- Holubová - zelenina, roh Madoboleslavské a Vrchlabské
- Dvořák, Rovenská čp. 736
- Hejna-Bratrství, Huntířovská čp. 483
- Kakos, Mladoboleslavská (dům je zbourán)
- U Nekvasilů - Včela, Železnobrodská čp. 45
- U Štelů- potraviny, pak železářství, Sojovická čp. 247
- Tipl, Borovnická čp. 374
- Widerman, Semilská čp. 116
- Zeibert, Semilská  čp. 205
- Fialovi, Jílemnická čp. 346
- David, Mladoboleslavská čp. 178
- Antošovi-zelenina, Mladoboleslavská čp. 86
- Štěpánovi-mlékárna, pak Bratrství, Mladoboleslavská čp. 85
- Paldrman, Semilská č. 27
- Krampera -koloniál, Vrchlabská čp. 21
- Procházková Danuška, Mladoboleslavská čp. 140
- Šulc, Hůlkova čp. 425
- Růžek, /bratr Eduarda Růžka/, koloniál, křižovatka Mladoboleslavská (dům je zbourán)
- Kudrnová, roh ulice Bojetická a Bratříkovská, měla i mandl
- Špringer, Mladoboleslavská čp. 530
- Včela- Mladoboleslavská čp. 451
PRODEJNA   OBUVI
- prodejna Baťa, Vrchlabská čp. 35
- Němeček, Semilská  čp. 43
- prodejna Baťa na křižovatce na Mladoboleslavské čp. 209
PRODEJNA  TEXTILU
- Šmídová, Mladoboleslavská   (dům je zbourán)
- Šíma - galanterie,  Mladoboleslavská čp. 80
RUZNÉ
- Zika - kovoobráběč malých součástek, Semilská čp. 155
- Tlustoš - opravna aut, výroba motocyklů a přívěsných vozíků TAP, vyráběl také rybářské navijáky, Mladoboleslavská čp. 475
- Olmr, Sojovická čp. 186
- Štefánik - klempíř a zámečník, Hornopočernická čp. 514
- Záruba - opravna kol, Mladoboleslavská 63
- Bradna - opravna kol, Xaverovská čp. 590
- Cholt - lakovna, Mladoboleslavská čp. 475
- Maršík- servis Minor, Mladoboleslavská čp. 812
RESTAURACE
- U Suldovských (původně u Kettnerů), Mladoboleslavská čp.73
- U Cermanů, křižovatka Mladoboleslavská-dům je zbourán
- U Sládků, Mladoboleslavská čp. 234
- Myšárna, Mladoboleslavská čp. 755
- U Jelínků (původně Mornsteinovi), Mladoboleslavská čp. 72
- U Halíků, Vrchlabská čp. 32
- Sokolovna, Hornopočernická čp. 286
- Lidový dům, Toužimská čp. 244
- Hotel u Pilota, Hůlkova čp.  ?
- Na Růžku , křižovatka Toužimská a Semilská čp. 100
- Bránická, Mladějovská čp. 334
- U Trantů (dříve Serbusovi) - dnes je dům zbourán
- Stáčírna piva U Barborků, Hornopočernická čp. 141

27. letopisecké setkání 3. 11. 2014
Na listopadové setkání se přišel podívat i pan starosta Žďárský a informoval přítomné o akci, kterou chce potvrdit nebo vyvrátit informace o podzemních chodbách pod kapličkami na Svaté cestě. Má připravený přístroj na zkoumání podzemí. Na monitorech v zasedací místnosti se mohli všichni podívat na podzemí Višňovky, která zasahovala pod kbelské letiště. Rovněž se s touto tématikou můžete seznámit na internetu Pražské podzemí Mamutíkův blog, kde autor popisuje nálezy velkých podzemních sálů pod letištěm.
Dalším tématem byla proměna ulic a domů.  Označování ulic, náměstí, mostů a dalších veřejných prostranství je určeno zejména k orientaci ve městě. Původně se cesty nepojmenovávaly, nazývaly se podle toho, kam vedou, stavby se nazývaly například podle toho, kdo je postavil. V Praze byly názvy ulic úředně zavedeny 27.října 1787.  Teprve v roce 1857 vyšlo císařské nařízení o pojmenování ulic a zavádění domovních čísel. V roce 1868 se sbor pražských obecních starších usnesl označit pražské ulice jednotnými německo-českými plechovými tabulemi. Číslování domů bylo uzákoněno v době vlády Marie Terezie v únoru roku 1770. Začínalo se obvykle nejdůležitější, zpravidla veřejnou budovou (panské sídlo nebo fara).  Začínalo se většinou prvním domem po pravé straně vesnice ze strany, kterou přijížděla vrchnost. Ve vesnicích se většinou od té doby číslování již neměnilo. Ve městech první vlna přečíslování proběhla v letech 1805 – 1815. Pojmenování ulic ve Kbelích je známé z roku 1931 (zatím se mi dřívější označení nepodařilo vypátrat) , kdy byla obec rozdělena na 6 čtvrtí ohraničených ulicemi Pražská, Satalická, Stará, Nová, Miškovická, Letňanská, Čakovická, V Uličkách a Za dvorem. V říjnu 1939 byly ulice pojmenovány podle návrhu tehdejšího starosty pana Bystřického. Ulice v jednotlivých čtvrtích nesly názvy spisovatelů, básníků nebo hudebních skladatelů. V roce 1946 byla obec rozdělena na 5 čtvrtí  a pojmenování ulic zůstalo stejné až do roku 1973. V roce 1968, kdy se Kbely a jiné obce staly součástí Prahy, vzniklo mnoho stejných názvů ulic. Proto došlo k rozhodnutí přejmenovat ulice v připojených obcích.  Kbely dostaly přidělené okolí Mladé Boleslavi. Proto  se ulice nazývají podle vesnic z této lokality. Snad nejvíce různých názvů  měla současná Mladoboleslavská ulice. Nazývala se Královská, Brandýská, Pražská, Čs. Armády a Mladoboleslavská. Více pojmenování měla i současná Vrchlabská ulice, Švehlova, Palackého a Vrchlabská.

28. letopisecké setkání 1. 12. 2014
Prosincové Letopisecké setkání se uskutečnilo v duchu adventu a předvánoční atmosféry. Proto i výzdoba byla vánoční.  K příjemnému zážitku přispěla i návštěva hosta, pana Karla Vágnera, který se ve Kbelích narodil a do roku 1965 také žil.  Otcem Karla Vágnera byl významný Kbelák pan Josef Vágner. Ten se narodil v roce 1895 v Roztokách u Křivoklátu v rodině horníka a měl sedm sourozenců. Jako devatenáctiletý narukoval na vojnu a za 1. světové války se dostal do námořnických kasáren v Pule. Zúčastnil se vzpoury v boce Kotorské. Byl i ve vězení a spolu s kamarádem Matějem Toufarem se dostali na svobodu až po skončení války v listopadu roku 1918. Jsou po nich pojmenovány ulice ve Kbelích  Vágnerova a Tauferova.  Vrátil se domů, a protože byl letecký mechanik, dostal se do Kbel, kde vznikalo letiště a rozvíjel se letecký průmysl.  Zde také potkal svojí budoucí ženu Annu Svobodovou, jejíž rodiče vlastnili koloniál v nynější Vrchlabské ulici čp. 36. Dnes je tam zlatnictví.  V prvním patře toho domu byla v té době také zubní ordinace a místo koloniálu v roce 1934 vznikla pošta. Pro kbelské občany je pan Josef Vágner spojen také s hudbou.  V roce 1959 byl znovu obnoven Hudební kroužek při osvětové besedě ve Kbelích, ve kterém pan Vágner také dlouhá léta působil. Navazoval na Hudební kroužek založený v roce 1918, který byl za druhé světové války rozpuštěn. V Lidovém domě se našly sešity se zápisy orchestru od jeho  obnovení v roce 1959. Pan Vágner se svojí ženou vychovali čtyři syny. V roce 1972 oslavili zlatou svatbu na Místním národním výboru ve Kbelích, kde jim zazpívala i paní Eva Pilarová.  Dožil se 80 let a zemřel v roce 1975. Nejmladším synem Vágnerových je pan Karel Vágner. Narodil se v roce 1942, v roce 1948 začal chodit do školy ve Kbelích. Později se vyučil nástrojařem. Bavil ho také sport, hlavně lehká atletika a fotbal. Ale přes sportovní úspěchy ho přitahovala muzika. Na jednom koncertě Gustava Broma jej hudba tak očarovala, že oprášil z půdy basu, na kterou hrával jeho tatínek a muziku již neopustil. Vystudoval konzervatoř, v letech 1973 založil orchestr Karla Vágnera a doprovázel řadu známých zpěváků. Pan Vágner  byl velmi bezprostřední a přítomným vyprávěl  o svém životě, což prý také popisuje ve své nové knize  „Nerad prohrávám, ale umím i to“,  kterou bude křtít ve středu 3. prosince 2014.  Na setkání přišlo i několik jeho spolužáků a známých a společně vzpomínali na dětství, sport i pozdější náhodná setkání. Vyprávěl, jak ho při bombardování v roce 1944 maminka schovala ve sklepě do výklenku a zakryla starým kabátem a na tu vůni si pamatuje dodnes. Zavzpomínal třeba na to, jak byl po škole, ale musel na trénink na fotbal, tak z okna z prvního patra školy přeskočil na strom a po něm dolů a na hřiště. Povídání bylo různorodé a někdy i trochu „lechtivé“ , což všechny  moc pobavilo.  Hovořil i o své rodině a dětech.  Pan Vágner zavzpomínal i na své přátele z uměleckých kruhů, nejen hudebních. Vyprávěl hodně historek prožitých s panem Sovákem a  Menšíkem. Jeho vyprávění nebylo jenom veselé, ale  vzpomněl si i na  kamarády z kapely, kdy při cestě po Mongolsku se jejich autobus zřítil  ze silnice a on vypadl z okna a tím se zachránil. Dodnes mu není jasné, jak se tím oknem mohl dostat ven. V zasedací síni se na monitorech promítaly fotografie jeho rodného domu, fotografie při slavnostním odhalování desky a pojmenování ulice po jeho tatínkovi v roce 2009, ale také foto Divadelního souboru z roku 1958, kde  poznal nejen svojí maminku, která v souboru hrála, ale i několik známých. Tím nám také  moc pomohl, protože jsme některá jména neznali. Byl tím nadšen. Se zájmem si také prohlédl již zmiňované sešity kbelského orchestru, kde poznal zápisy svého tatínka. Několikrát chtěl své vyprávění ukončit, ale vždy si ještě na nějakou historku  vzpomněl a  musel jí všem říci. Děkujeme panu Vágnerovi za krásné odpoledne a přejeme  jemu i jeho rodině hodně zdraví, pohody a tvůrčích úspěchů.
Všem příznivcům Letopiseckých setkání přejeme krásné prožití vánočních svátků a do nového roku hodně zdraví a pohody. Těšíme se na další setkání,  které bude 5. ledna 2015 opět v zasedací síni ÚMČ Praha 19, ale pozor - začátek až ve 14 hodin.

2013 - LETOPISECKÁ SETKÁNÍ......9 - 18
Letopisecká setkání v roce 2013
Téma:
č. 9 – Nejstarší domy a ulice Kbel
č. 10 – Konec 2. světové války
č. 11 – Historie některých domů Kbel
č. 12 – Silnice a chodníky za války i po válce, kdo je uklízel, veřejné osvětlení 
č. 13 – Běžný život v rodinách po válce
č. 14 – Obecná a Měšťanská škola ve Kbelích
č. 15 – Vymizelá řemesla před, během a po válce.
č. 16 – Spolky a organizace ve Kbelích před válkou, za války a krátce po válce
č. 17 – Nejstarší rody, nejstarší domy a nejstarší občané Kbel; majitelé Kbel ve středověku
č. 18 – Proměna Kbel ve fotografiích, představení kalendáře 2014, vznik letiště
 

9. Letopisecké setkání 4. 1. 2013
Na prvním setkání v novém roce 2013 se sešlo několik kbelských občanů a zavzpomínali na další historii a historické události týkající se Kbel.
Povídali jsme si o nejstarších domech a ulicích. Pravděpodobně nejstarší ulicí ve Kbelích je ulice Vrchlabská, která se dříve jmenovala Palackého a ještě před tím Švehlova. Po návštěvě archivu, kde jsou údaje od r. 1850, budu moci napsat o starých domech více. Nyní ze vzpomínek pamětníků.
Nejstarším stojícím stavením bude stodola ve dvoře Šedivých ve Vrchlabské ulici, která je z roku 1713. Většina domů na Vrchlabské ulici patří mezi nejstarší ve Kbelích. Dále domy na ulici Mladoboleslavské a Železnobrodské. Mezi další staré domy patří nejstarší školní budova na Mladoboleslavské ulici, nyní přestavěna na Dům seniorů. Za zmínku stojí i Gočárovy domy, které stávaly v objektu kbelského letiště. Dosud se zachovaly pouze dva a v sedmdesátých letech minulého století byly přestěhovány do areálu zoologické zahrady, kde stojí doposud.
Rovněž významnou stavbou je maják, který sloužil i jako vodárna. Byl postaven před 85 lety. V roce 2006 byl prohlášen za kulturní památku a ještě v témže roce proběhla rekonstrukce vnějšího pláště objektu. Byla obnovena fasáda podle nálezové situace původní barevnosti fasády, byly odborně opraveny plastiky na vodárenské věži. K dokonalosti obnovy byl návrat čirého zasklení všech výplňových prvků. Slavnostní představení opravené věže bylo 15. února 2007 v areálu vojenského letiště v Praze-Kbelích. Za další kulturní památku byl prohlášen v roce 2011 Soubor budov areálu AERO Kbely. Soubor 5ti hangárů dokumentuje vývoj letištního stavitelství od období 1. světové války po konec 40. let dvacátého století.
Pro zajímavost uvádím ještě dvě kulturní památky. V roce 1934 sochař Ladislav Šaloun vymodeloval sousoší Rozum a srdce. Jeho pozměněnou variantu Rozum a cit v boháňském pískovci zakoupila v roce 1940 Národní galerie v Praze. Sousoší bylo v roce 1951 umístěno v Růžovém sadu na Petříně, pak v zahradě Trojského zámku a od roku 1975 je v parku u kbelského rybníka. Další kulturní památkou ve Kbelích je socha svatého Vojtěcha, která pochází z dílny sochaře Františka Ignáce Platzera. Stojí ve Vrchlabské ulici asi od druhé poloviny 18. století. Kulturní památkou je od roku 1958.
Mezi staré objekty, které již nestojí, patří Pivovar postavený v roce 1758 a velký dvůr. Stával nad rybníkem, kde se nyní nachází nová zástavba s Billou. Další budovou byla Thérovna. V roce 1863 (je to 150 let) založil Václav Nekvasil další cihelnu a o rok později továrnu na výrobu dehtové střešní krytiny. Dům se boural až před výstavbou pošty v Semilské ulici.
Na místě dnešního kostela stávala kaple sv. Alžběty Durynské zřízena ze staré stodoly.
Dalším tématem byly svatby a pohřby. Vzhledem k tomu, že Kbely neměly kostel, byla matrika na faře kostela ve Vinoři. Tam se konaly i svatby a křtiny. Ve Kbelích v té době nebyl ani hřbitov, tak se pohřbívalo rovněž hlavně ve Vinoři. Ze Kbel šel smuteční průvod za doprovodu hudby dnešní Mladoboleslavskou ulicí do Vinoře.
Pro doplnění  historických i zajímavých  údajů prosím všechny, kdo bydlí ve starém domě a zná jeho historii, co se týče stavby i přestavby i jeho obyvatel, podělte se s námi o tyto skutečnosti. Můžete písemně na e-mail paní kronikářky: kronika@kbely.mepnet.cz.

10. Letopisecké setkání 1. 2. 2013
Na již 10. letopiseckém setkání se sešlo devět spoluobčanů a zavzpomínali na konec druhé světové války ve Kbelích.
V obci se konala řada sbírek: na Lidice, které byly nacisty vypáleny, na Slezsko a repatrianty. Byla státem nařízena sbírka ve prospěch slovenských krajů, ale vzhledem k velkým místním škodám při náletu 25. března se v naší obci sbírka nekonala.
V obci byl místní průmyslový podnik Vojenské telegrafní dílny, za války přejmenovaný na Ostmarkwerke, kde byl zbrojní průmysl. Závod zaměstnával asi 5.000 lidí. Po válce byl přejmenován na PAL (průmysl automobilový, letecký). Za květnového povstání stála před podnikem barikáda, ale musela být rozebrána, aby mohly projíždět sovětské tanky. Že obcí projížděly a lidé je vítali, dokladuje několik fotografií pořízených amatérskými fotografy.
Po skončení války byla v červnu v Sokolovně velká tancovačka.
Ve Kbelích byli němečtí a rakouští zajatci. Byli přidělováni statkářům a hospodářům, kde pracovali za stravu. Pan Jiří Kubeš vzpomínal na svého strýce Františka Kubeše, u kterého pracoval rakouský zajatec, který se později vrátil do Rakouska a on i celá jeho rodina byla panu Kubešovi vděčná ze jeho přístup k němu.
Od roku 1939 až do roku 1953 (do měnové reformy) byly přídělové potravinové lístky.
Potraviny k nám dovážela UNRA.
Na počest padlým za povstání a náletu bylo ve Kbelích několik pomníčků v místech, kde lidé zahynuli. Jeden byl v Jilemnické ulici směrem na Ctěnice před přejezdem po pravé straně. Další pomníček byl směrem na Satalice v souběhu ulic Nymburské a Xaverovské do Hornopočernické. U závor po levé straně směrem do Vinoře na Mladoboleslavské ulici je pomník padlým druhé světové války, kam se každým rokem 5. května pokládají na uctění památky věnce. Pomník obětem druhé světové války je také v areálu bývalého podniku Pal.
Ve Kbelích žila rodina Albrechtova, která měla papírnictví na křižovatce Mladoboleslavská.
Paní Albrechtová byla jediná židovka ve Kbelích a zahynula v koncentračním táboře.

11. Letopisecké setkání 1. 3. 2013
Na tomto setkání se sešlo 14 spoluobčanů ke společnému vzpomínání. Hned na začátku se přišel podívat pan starosta Žďárský a byl překvapen velkou účastí. Nabídl, aby se již příští setkání konalo v zasedací místnosti ÚMČ, protože viděl, jak se všichni nemohou do vyčleněné části knihovny vejít. Bude to velký přínos pro další setkávání vhledem k tomu, že v zasedací místnosti jsou monitory a budou se moci různé fotografie a dokumenty ukazovat všem najednou. Na dnešním setkání jsme si připomněli historii některých domů.
Dnešní hotel Marie-Luisa v Krnské ulici byla původně vila továrníka Ing. Vaníčka. Po válce byly pronajaty v přízemí 4 obytné místnosti pro dvě oddělení mateřské školy, přeložené sem ze staré školní budovy, za roční nájem 18.000,-Kčs (údaje převzaté z opisu staré kroniky). Později byla mateřská škola v celé vile. Po přestěhování mateřské školy do nových prostor, byla budova upravena na Dům pionýrů, kterou využívaly kbelské děti až do roku 1990. Pamětníci uvádí, že dcera Ing. Vaníčka Marie-Luisa, byla ženou architekta, který navrhl kbelský kostel. Do vily se již nikdy nevrátila a zemřela ve Kbelích v nedobrých podmínkách.
Na křižovatce Mladoboleslavská - Krnská v domě dnešního Světa mazlíčků byla původně lékárna, potom obuv a drogerie. Hned vedle obuvi byl původně řezník Mareš, později cukrárna u Bukovských, nyní je to jen obytný dům a z cukrárny je garáž.
Rovněž na křižovatce na Mladoboleslavské ulici za Světem mazlíčků je nyní veterinář. Původně tam byl dřevěný domek, ve kterém byla galanterie. Dřevěný domek již nestojí.
Za přejezdem na Mladoboleslavské ulici stával hostinec a hotel Morschteinů. Později jej koupil pan Jelínek a říkalo se tam U Jelínků. Poté z objektu vznikl Motorest a v prvním patře sídlila Domovní správa. Po přestěhování domovní správy byly v prvním patře zase pokoje hotelového typu. Nyní je již Motorest několik let zavřen, pouze v zadní části se provozuje vinárna Útulek.
Z časových důvodů jsme vše podle programu neprobrali, proto budeme pokračovat příště.
Chtěla bych ještě opravit některé nepřesnosti ze Kbeláku č. 43 z 8. letopiseckého setkání.
Pan Karel – obecní policajt ve Kbelích do roku 1945 - kdy byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně a tam zemřel. Jeho syn také Karel Černý byl velitelem hasičů a zemřel devátého května 1945, kdy ho srazilo před Palem auto ruských vojáků.
Z 9. letopiseckého setkání - nejstarším stojícím stavením je stodola ve dvoře Bendlových (ne Šedivých) ve Vrchlabské ulici z roku 1713.
Děkuji za upřesnění.
Těším se na další setkání a nezapomeňte, že bude vždy  p r v n í   p o n d ě l í  v měsíci od 
13 hodin v zasedací místnosti místního úřadu.

12. Letopisecké setkání 8. 4. 2013
Poprvé jsme se sešli v pondělí v zasedací místnosti úřadu MČ P 19. V zasedací místnosti je více místa. Každý sedí pohodlně u stolu a před sebou má obrazovku počítače. Je to velká výhoda, protože můžeme fotografie promítat přímo na obrazovky a vidí je všichni současně.
Ještě jednou panu starostovi děkuji za poskytnutí místnosti na letopisecká setkání.
Dnešním tématem bylo:
- historie některých kbelských domů - pokračování z minula
- silnice a chodníky za války i po válce a kdo je uklízel
- veřejné osvětlení 
- zajímavosti o Kbelích a jejich obyvatelích
- identifikace fotografií.
Dům na křižovatce Mladoboleslavská x Krnská patřil původně Gajdůškovům, pak tam byl obchod Odkolek, potom se tam prodával nábytek (Patrik) a nyní je obchod několik let zavřený a pravděpodobně tam bude cukrárna. K historii dalších kbelských domů si žádný z pamětníků již na nic nevzpomněl.
Chodníky u domů byly prašné, od silnice je oddělovala škarpa na dešťovou vodu. Po válce dostali obyvatelé dlaždice a každý si chodník dělal sám a také si jej sami uklízeli.
Ani silnice na tom nebyly lépe. První vydlážděné silnice byly Mladoboleslavská  a Vrchlabská a měly také jako první elektrické osvětlení. Další silnice vedla ze Kbel přes Satalice do Kyj až na Hrádek. Silnice byla za války během jednoho roku vybetonovaná.
Vodu měl každý ve studni. Studně v uličkách byly napájeny potokem z letiště, který teče do rybníka. V roce 1914 se začala kopat první kanalizace. O pořádek v obci se starali cestáři Holubovi a pan Mikšovský. Tolik ze vzpomínek občanů.
V archivu v Přemyšlení jsem našla ještě tyto zajímavé údaje. Je to ze Zápisu ze schůzí obecního zastupitelstva z let 1891 – 1911 a týkají se dnešního tématu.
Již 1.4.1894 se projednávalo na zastupitelstvu zřízení nových svítilen. Celkem 8 ks měl zajistit pan Antonín Dobeš a Václav Nykodým.
V roce 1911 byla zřízena studna u hráze rybníka z pískových kružáků určena na kropení silnic.
V roce 1914 se jednalo o provedení nové kanalizace. Doposud splašková voda vedla cementovým potrubím kolem rybníka (asi v ulici Vrchlabské) a bylo to nedostatečné.
Posledním tématem byly fotografie, které jsme ukazovali na monitorech. Bohužel je nikdo nedokázal blíže identifikovat. Jsou stále k vidění na informacích místního úřadu.
Příjemné posezení a povídání skončilo asi v 15 hodin a všichni se již těšíme na další, které bude 6. května 2013.

13. Letopisecké setkání 6. 5. 2013
Na dnešním letopiseckém setkání se sešlo asi 16 spoluobčanů.
Téma setkání bylo:
- běžný život v rodině
- vybavení domácností
- pracovní místa, profese
- co se doma jedlo, jak se oblékalo
- zvyklosti v rodinách
- jak pomáhaly děti.
Přestože se toto téma zdálo být jednoduché, nebylo snadné pro pamětníky si běžný život vybavit. Přesto se trochu rozpovídali např. o tom, že nebylo zvykem se každý den koupat. Koupalo se jen jednou za týden v sudu nebo neckách, protože koupelny běžně nebyly a mylo se v umývadle. Žilo se převážně v kuchyni, kde se odehrávalo veškeré dění rodiny. Jedla se hlavně polévka, maso většinou jen v neděli. Pila se káva z cikorky a lámal se do ní chleba.
Nebyly ledničky a tak se potraviny uchovávaly většinou ve sklepích. Maso se udilo nebo se balilo do octové vody a dávalo do studny do chladu. Pečivo se peklo doma i kupovalo. Byly k dostání i pomeranče, na které se stály fronty. Ve Kbelích byly dvě levné prodejny. Bratrství, prodejna stála proti nynější lékárně na Mladoboleslavské ulici a Včela, kterou vlastnil syn statkáře Nekvasila. V obou obchodech se dostávala knížka na zaznamenávání nákupů a jednou za rok si za bonus mohli levně nakoupit.
Děti musely doma poslouchat, jinak dostaly i řemenem. Většinu času trávily v sokolovně, kde si hrály i cvičily. Přímo u školy na hřišti se hrál volejbal. Děti musely doma také hodně pomáhat. Mýt nádobí, sbírat klásky, dělat šišky pro husy, okopávat řepu, drát peří.
Ženy byly většinou v domácnosti, pracovali muži. Nikdo si ve vzpomínkách nevybavil, jak rodiče pracovali, pokud to nebyli drobní živnostníci nebo řemeslníci. Byli lidi i bez práce. Scházeli se u tzv. líné pumpy ve Vrchlabské ulici pod křižovatkou. Dostávali žebračenky.
V rodinách se udržovaly různé zvyky. Na vánoce se zdobil smrček a dostával se jen jeden dárek. Některé rodiny na Velký pátek chodily na bohoslužby. Na Boží tělo se při procesí sypaly květy před panem farářem. Chodilo se do kostela ve Vinoři, v Čakovicích nebo do kbelské kaple. Večer se v některých rodinách četlo, někde zpívalo nebo tancovalo. Chodilo se také brzo spát, ještě nebyla televize.
Pokud si někdo z dalších pamětníků vzpomene na běžný život v rodině, může naše povídání obohatit o svoje vzpomínky.
Ve Kbeláku č. 44 byly z vyprávění pamětníků uvedeny chybné údaje o rodině pana Ing. Vaníčka a jeho vile. Na letopisecké setkání přišla dcera pana Vaníčka paní Ambrosová a uvedla následující.
Vilu v Krnské ulici koupil pan Vaníček od pana Milera v roce 1927 nebo 1928. S manželkou měli tři děti, z nichž dcera Alena zemřela v roce 1937. Žije syn Petr a dcera Máša (paní Ambrosová). Pan Ing. Vaníček byl odborníkem přes barvy. Vlastnil patent na latexovou nátěrovou hmotu. Na Slovensku zaváděl továrnu na chemickou výrobu. Pracoval také na chemické fakultě na Vysoké škole v Pardubicích. V roce 1958 šel do důchodu. V roce 1964 onemocněl a zemřel. Po válce, jak již bylo minule uvedeno, byla v přízemí zřízena mateřská škola, která se později rozšířila do celé budovy. V osmdesátých letech sloužila vila jako Dům pionýrů až do roku 1990. V roce 1965 se musela paní Vaníčková z vily vystěhovat a dostala byt v hotelu U Pilota ve Kbelích. Ten se v roce 1973 zboural a paní Vaníčková dostala garsoniéru na Jižním Městě, ale převážně žila u své dcery Máši. Zemřela v roce 1981.
Paní Ambrosová je manželkou architekta Ambrose, který projektoval kbelský kostel. Paní Ambrosové byla v restituci vila vrácena a od roku 1992 v ní začala provozovat penzion pod názvem Marie-Luisa. V roce 1999 penzion prodala. Tím se paní Ambrosové ještě jednou omlouvám za záměnu s její maminkou, a tím i k chybným údajům.
Děkuji všem zúčastněným za krásné povídání. Téma příštího setkání je škola a vše co s ní souvisí. Sejdeme se opět první pondělí v měsíci tj. 3. června 2013 ve 13 hodin.

14. Letopisecké setkání 3. 6. 2013
Přestože venku pršelo, a některá města včetně Prahy zužují záplavy, sešlo se k dnešnímu vzpomínání 15 pamětníků a z toho i dva ze Satalic, kteří jsou rodilí kbeláci.
Dnešní téma se týkalo školy obecné i měšťanské:
- povídání o školních kronikách z archivu v Přemyšlení - ukázky zápisů
- kdy se školy otvíraly
- učitelský sbor
- jaké se vyučovaly předměty
- zařízení ve školách
- kolik žáků bylo ve třídách
- mimoškolní činnost.
V archivu v Přemyšlení se nacházejí 3 knihy – školní kroniky.
1. Kronika obecní školy založená v roce 1890 a je psaná do roku 1922.
2. Kronika – Pamětní kniha obecné školy ve Kbelích okres Karlín, léta 1922–1935.
3. Kronika – Pamětní kniha měšťanské školy ve Kbelích, léta 1932–1940.
Všechny kroniky jsou velmi zajímavé, a proto jsme hodně zápisů naskenovali. Postupně budeme ve Kbeláku zveřejňovat články o stavbě škol, obsahy některých ročních zápisů jako např. začátek školního roku, náboženské cvičení, zdravotní stav školní mládeže a jiné. Pamětní kniha měšťanské školy obsahuje také hodně fotografií zejména učitelského sboru.
Také naši pamětníci přinesli školní fotografie, které jsme naskenovali, a hlavně se nám podařilo popsat většinu osob na fotografiích.
Všichni vzpomínali, jaké se učily ve škole předměty a kdo je vyučoval. Trochu to bylo ztížené tím, že máme již dvě generace pamětníků (narozeni v roce 1920 -1930 a 1930 – 1945) a každého učil někdo jiný.
Předměty a učitelé starších pamětníků:
ředitel – Kuchař
čeština –  Marie Glabasníková, Kučerová a Reichová
náboženství – Hačecká
krasopis – Korynta
matematika – Korynta, Siegl, Karabáčková
rýsování – Kubišta
zeměpis – Kučerová
dějepis – Kučerová, Obrman
ruční práce a vaření – Kellnerová, Vejlupková
zpěv – Sedlický, Siegl, Salač
tělocvik – Matějková
kreslení – Novák
1. a 2 třídu učil pan uč. Plesnivý.
Základní škola byla 1. až 4. třída, potom byla měšťanská škola 1. až 3. třída. Do měšťanky ve Kbelích chodily děti ze Satalic a Vinoře. Z osmé třídy se vycházelo a žáci mohli přejít na gymnázium nebo jiné odborné školy. Do 4. třídy měšťanky se chodilo do Čakovic. Mohli také jít jen na Jednoroční učební kurz (JUK) . Tělesně slabší chodily na JUK ve škole ve Kbelích, kde se vyučoval těsnopis, psaní strojem, čeština a matematika.                                                       
Mladší pamětníci měli tyto předměty a učitele:
ředitel – Soukup
čeština – Maříková, Granát
matematika – Brož
fyzika – Brož
chemie – Pluhař
přírodopis/biologie – Pluhař
dějepis – Waschirovský
zeměpis - ?
zpěv - ?
ruština – Zahrádka
tělocvik – Kaucká, Daněček
1. třídu učila paní uč. Folová.
Před válkou ani za války se ve škole nevařilo, děti chodily na obědy domů. Asi od roku 1941 dostávaly chudší děti polévku do hrnku ve staré školní budově. Později v sále u Suldovských byla zřízena družina a vařily se obědy asi od roku 1947.
Další vývařovna a školní jídelna byla v dnešní Hornopočernické ulici č. 8, kde byla dříve stáčírna piva. Vývařovnu známe pod názvem U Kujalů. V provozu byla v letech 1950-1961. Po otevření nové školy v roce 1961 byla vývařovna a jídelna přímo ve škole a do „staré školy“ (dnešní Palestra a Dům seniorů) se obědy dovážely a jídelna byla mezi oběma školami v nízké budově, ve které se vyučovaly dílny. Další vývařovna s jídelnou pro školu byla u Tlustošů na Mladoboleslavské ulici č. 49 (dnešní cukrárna Avanti). Zařízení ve třídách bylo velmi skromné. Základní věci: tabule, houba, křída, kalamář, umývadlo. Nejdříve se sedělo v dřevěných lavicích po třech, později po dvou.
Mimoškolní činnost byla zaměřena převážně na sport. Nebyla televize ani počítače, tak se děti scházely na hřišti Sokola, tělocvičně DTJ a FDT v Lidovém domě. Byly zde kroužky hasičů, skauti, pěvecký kroužek Dalibor. Co je nyní kavárna na rohu Semilské a Toužimské ulice byla tělocvična DTJ a tam se hrál ping-pong.  Hrál se také fotbal a volejbal. Mimo hřiště Sokola byly dva volejbalové kurty za fotbalovým hřištěm. Oblíbená byla i atletika.
Bylo to velmi zajímavé téma a všichni si hodně zavzpomínali.
Prosím čtenáře Kbeláku, pokud najdete nesrovnalost nebo máte nějaké doplnění k tomuto tématu, napište na email paní kronikářky.
Další setkání bude po prázdninách v pondělí 2. září 2013 ve 13 hodin v zasedání místnosti radnice.
Téma: Zaniklá povolání a řemesla ve Kbelích. Přeji všem klidné a pohodové dny.

15. Letopisecké setkání 2. 9. 2013
Po prázdninách, hned 2. září, jsme se sešli na 15. letopiseckém setkání. Třináct kbeláků vzpomínalo na  řemesla ve Kbelích v období první republiky, za války a částečně po válce, která v současné době ze Kbel již vymizela.
Práce popeláře byla dříve úplně jiná než nyní. Popelář pan Čeněk jezdil s koňmi a vozem, na který lidé vysypávali popel. Po vytěžení písku v Čeňkově pískovně se do vyhloubeného prostoru zavážel popel a tomu místu se říkalo „v neckách“.
Zaměstnání cestář již také není. Cestář vyplňoval díry v silnici, když ještě nebyl asfalt a uklízel chodníky. Za první republiky cestáři nebyli, každý si před domem uklízel sám. Prvním cestářem ve Kbelích byl pan Nykl, později rodina Holubova.
Mezi další vymizelé zaměstnání patřilo sbírání králičích a zaječích kůží.  Pan Černý jezdil  na kole a volal „ zaječí, králičí kůže „ a lidé již čekali před domem, aby mu kůži za 1,- korunu prodali.
Byli zde i dráteníci. Letovali hrnce, ale i brousili brusle. Dílnu měli na Mladoboleslavské ulici na konci zahrady u Slanců proti Motorestu.
Braťkové byli lidé, kteří chodili s koši a prodávali drobnosti. Vedle Neumanů na Mladoboleslavské ulici proti Sokolovně byla v malém domku půjčovna masek.
Dalším zajímavým řemeslem byli cínaři. Rodiny Bělových vyráběly a cínovaly kotle. Bydleli pod Motorestem a ve čtvrti k Čakovicím.
Ve Kbelích byli i dva kominíci - páni Kříž a Pech.
První fotograf pan Vondrák měl ateliér co je lékárna na Mladoboleslavské ulici. Dalším fotografem byl pan Bízek, fotoateliér měl v Hornopočernické ulici, nyní se tam prodávají pracovní oděvy.
Mezi další vymizelá řemesla ve Kbelích patří hodinář - pan Kreisinger, čalouníci - pan Uřídil a pan Votava, švec - pan Žáček, krejčí - pánové Chroust, Jouza, Vitík, Matouš.
Prvním zahradníkem byl pan Suchopárek, na Mladoboleslavské proti Sokolovně po něm pan Zechovský. Dalšími zahradníky byli Kejř, Hejna, Štrobl, Cihlář a Hein.
Drobné nářadí a domácí věci opravoval pan Bradna, kola zase pan Záruba.
Děkuji všem, kteří se zúčastnili letopiseckého setkání a podělili se s námi o své vzpomínky.
Pokud si někdo vzpomene ještě na řemeslo, které v současné době již ve Kbelích není, tak mi to prosím sdělte.

16. Letopisecké setkání 7. 10. 2013
Spolky a organizace ve Kbelích před válkou, za války a krátce po válce byly říjnovým tématem 16. Letopiseckého setkání, které se uskutečnilo 7. října. Povídání a vzpomínání bylo velmi zajímavé.
K nejstarším spolkům ve Kbelích se řadí Sbor dobrovolných hasičů. Byl založen 1. května 1881. Velitelem hasičů byl tehdy pan Černý. Jeden z prvních požárů, kde kbelští hasiči zasahovali, byl požár Národního divadla v roce 1881. První zázemí měli hasiči ve stodole v místech dnešní benzinové pumpy.
V roce 1910 byl založen »Spořitelní a záložní spolek pro Kbely«. Starostou spolku se stal pan Karel Nekvasil. Dalšími členy byl pan František Vyhnálek a František Škorpil.
V hostinci u Suldovských byl roku 1912 založen Sokol. Prvním starostou Sokola byl pan Antonín Svoboda. Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že do roku 1948 byla náčelnicí paní Knotková a náčelníkem pan Kolář. Děti cvičily sestry Zouzovi a paní Hrobcová. O činnosti Sokola a jeho historii se psalo na stránkách Kbeláků č. 42 a č. 46.
Ve Kbelích byla i organizace »Volná myšlenka«, ta se držela hesla „Po Vídni zúčtujeme s Římem“. Vznikla po roce 1918. Jak se uvádí v opisu Pamětní knihy, byl bez vyznání ve Kbelích snad jen Jindřich Kučera, jinak všichni byli věřící. Uvedený spolek usiloval o to, aby lidé byli bezvěrci, rodiče odhlásili děti z náboženství katolického, které se vyučovalo ve škole. Z 260 dětí jich zůstalo věřících pouze 10. Byly odstraněny kříže ve školních síních. Činnost spolku byla ukončena v roce 1923.
Dělnická tělovýchovná jednota začala svou činnost po založení v roce 1912 v hostinci U Karbusů, kde se i cvičilo. Po dostavbě Lidového domu v roce 1928 cvičila Dělnická tělovýchovná jednota tam.
V roce 1918 byl založen »Zpěvácký sbor« Tělocvičné jednoty Sokol. Scházelo se v něm dvacet až třicet děvčat ve škole ke zpěvu pod vedením učitele Kupky.
Velmi oblíbený byl Divadelní spolek. První divadelní jeviště bylo zřízeno v hostinci na Růžku (nyní Bar 13) v roce 1929.  Od roku 1934 se hrálo v hostinci U Suldovských v Mladoboleslavské ulici (nyní pneuservis). První hry, které se hrály, byly »Jánošík« od Václava Hrobčického z Hrobčic a »Jízdní hlídka« od Františka Langra. Kbelští ochotníci byli soustředěni pod hlavičkou Československé strany národně socialistické. Za války kbelské divadlo zachránil pan František Viet. Přepracoval stanovy, a aby spolek mohl hrát na zemském úřadu, byl zapsán pod názvem Josef Kajetán Tyl. Za války se hrála například Noc na Karlštejně. Mezi významné ochotníky patřila hlavně rodina Veitova, dále Jiří Horník, Karel Rozum, Karel Hamták, manželé Menclovi, pan Krátký, pan Klimt, pan Laciný a pan Fukal. Hrály se také operety, např. Španělská vyzvědačka nebo Perly paní Serafinky, proto měl spolek i zpěváky. Pan Jaroslav Střížka začínal v Liberci, pak zpíval v Brně i v Národním divadle. Dalším známým zpěvákem byl Roman Horák, subrety pí Veitová a Pospíšilová. Mezi kapely se řadí Ventův rytmus a po válce Orchestr pana Václava Zelinky. Pamětníci se shodli, že Země úsměvů byla v podání pí Veitové hezčí, než jak se hrála v Tylově divadle v Praze.
Známý byl i mužský pěvecký sbor »Dalibor«, jehož sbormistrem byl pan Vojáček. Členové sboru byli nejen ze Kbel, ale i z Vinoře a Satalic.
Po 1. světové válce působil ve Kbelích ještě spolek Kovopracovníci a Střelecká jednota »Sup«. O jejich působnosti moc nevíme, pouze v Pamětní knize Tělocvičné jednoty Kbely při otevření Sokolovny v roce 1927 jsou podepsáni za odbočku Československých kovopracovníků Kbely pánové V. Jíša a Josef Vojáček, za Jednotu Českých střelců pánové Matěj Levý, František Knotek a Antonín Dvořák.
Pod dalším zápisem v Pamětní knize jsou podpisy za jednotu »Karel Havlíček Borovský pro Kbely« pánů Václava Polívky, Františka Šediny, Karla Poldy, t. č. jednatele a V. Vošahlíka (předsedy). Tento spolek v případě úmrtí jejich člena nesl při pohřbu prapor. Na úřadě se našla také krabice s praporem a tři šerpy s nápisy ve velmi zachovalém stavu. Na Letopiseckém setkání si přítomní mohli vše prohlédnout.
Dalším spolkem, o němž nejsou žádné záznamy, jsou Baráčníci. Víme jen, že měli schůze v restauraci U Cermanů, také známou pod názvem »U kulaté báby«, která stávala na křižovatce Mladoboleslavská vedle potřeb pro zvířata.
Zvolené téma Letopiseckého setkání bylo velmi zajímavé, nicméně se nepodařilo všechno objasnit. Pokud někdo zná z vyprávění něco o některém spolku či organizaci, nebo má o něm doma písemný materiál, prosíme o sdělení těchto informací nebo zapůjčení písemného materiálu. Předem moc děkujeme!

17. Letopisecké setkání 4. 11. 2013
Na 17. Letopiseckém setkání, které se konalo v pondělí 4. listopadu, účastníci společně vzpomínali na nejstarší rody, nejstarší domy a nejstarší občany ve Kbelích.
Nejprve něco z historie
V roce 1363 čteme, že majitel vsi Letňan Matěj od věže z měšťanského rodu Welfovců zdědil po tchánu svém Reinbotovi Goldnerovi selský dvůr s jedním člověkem ve Kbelích, který již roku 1364 bratřím Ondřejovi a Martinovi Stachovi prodal. Vesnice sama patřila v době této bohatému a mocnému rodu měšťanskému, který od ní i jméno vzal a v dějinách města Prahy často se vyskytuje, ale zdá se, že majetku tohoto brzy se zbavil. Rodokmen rodu tohoto nebylo možno sestavit pro kusé zprávy. (Tomek, Dějepis města Prahy I-III).
Autor dále ve své knize píše o některých členech tohoto rodu. V roce 1389 koupil František Kbelský dvůr Chvatěruby, roku 1486 paní Eliška z Roztok, manželka slovutného pana Václava Kbelského, zakoupila dům číslo 196 v Praze, který od roku 1500 Kbelský je nazývaný, dle Witta Kbelského. Tento dům stál na Příkopě v ulici Nekázané, dnes je již zbořen. Dále k rodu patří Johánek Kbelský, narozen roku 1408, jeho dcera Kateřina narozená roku 1427, Bareš Kbelský, narozen roku 1407, František Kbelský, narozen roku 1416 a Zikmund Kbelský, narozen roku 1418. Kdy tento rod přestal býti majitelem Kbel, známo není, ani kdo z rodu ve Kbelích opravdu bydlel.
Dále se zde vystřídalo několik majitelů selského dvora: 1361 - 1370 - svatovítský kanovník Mikuláš se Saska; 1379 - 1395 - kanovník Jan z Jeřně; 1395 - zmínka o tvrzi, která byla v majetku Mareše ze Kbel; 1398 - kanovník Adam z Nežetic; 1409 - 1420 - pražský a vyšehradský kanovník Ondřej z Brodu.
Použitá literatura: Tomek, Dějepis města Prahy I-III
Věstník sdružených korporací okresu karlínského z roku 1912
Ze vzpomínek pamětníků uvádím známé selské rody, které ve Kbelích hospodařily:  Bendlovi, Dobešovi, Kubešovi, Nekvasilovi, Průchovi, Racek, Suchých, Vyhnálkovi a Tykačovi. Obec byla převážně zemědělského charakteru.
Rod Bendlů je ve Kbelích již celých 300 let. Statek s bránou a stodolou z roku 1713 stojí ve Vrchlabské ulici (je to nejstarší stavení ve Kbelích).
Mezi nejznámější rody patří rod Nekvasilů. Zakladatel firmy byl Václav Nekvasil. Jeho syn František byl stavitel, Otakar statkářem a Jan majitel cihelny.
Z dalších známých rodů sem patří Ryčlovi. Nejprve se psali Ričlovi, podle vysvědčení Vendelina Ričla z roku 1880, které mi poslala paní Mátlová z Říčan, jejíž předkové žili ve Kbelích. A také rod Marešů.
Nejstarší dům s číslem jedna stával v místech dnešního zdravotního střediska. Nejstarší domy s číslem dvě a čtyři stojí v dolní části Vrchlabské ulice. Další domy s nízkým číslem popisným jsou rovněž v ulici Vrchlabské a dále v ulici Mladoboleslavské.
Ve Kbelích žilo i několik stoletých občanů. Pan Mareš a paní Braunová se dožili 101 roků, paní Krumlová 100 let, paní Aušprungová 97 let, pan Macháček 96 let a paní Zachatová 95 let.

18. Letopisecké setkání 2. 12. 2013
Poslední setkání v tomto roce bylo velmi příjemné. Krásné adventní věnce a vánoční cukroví navodily příjemnou předvánoční atmosféru. Také téma bylo velmi zajímavé. Proměna Kbel ve fotografiích a různé zajímavosti z opisu Pamětní knihy.
Dále jsme si představili kalendář na rok 2014 s fotografiemi Kbel „včera a dnes“. MČ Praha 19 vydala takovýto kalendář poprvé. Jsou zde fotografie nejstarších míst a objektů jako je maják, Vrchlabská ulice, Mladoboleslavská ulice, Sokolovna, škola a staré pohledy. Všechen fotografický materiál poskytli občané Kbel, za což jim velmi děkujeme. Na snímcích je vidět velká proměna, jak Kbely zkrásněly. Některé obrázky vám předkládáme ke zhlédnutí.
Kbelské zajímavosti z letiště, jak byly zaznamenány v Pamětní knize Kbel:
Po vyhlášení republiky v roce 1918 bylo i ustaveno československé letectvo. Po vykoupení pozemků Ministerstvem národní obrany od majetníků Kbel p. Soukupa a Suchého a také Černínů, započalo se s úpravou letiště. V zimě roku 1918 byly na letišti dva plátěné vojenské hangáry. Po příletu italských letadel o velikonocích r. 1919 z Vídně byly postaveny na letišti dva velké přenosné hangáry pro třímotorová letadla „Caproniho“. Do obce přišlo asi 20 Italů, kteří zde nechali mnoho peněz a smísili italskou krev s českou. Brzy po té přišla na letiště velmi četná letecká mise francouzská pod vedením poručíka Lachmana. Francouzi měli vesměs veliká letadla stíhací značky "Spad". Na podzim roku 1919 se začalo se stavbou šesti hangárů a 30 baráků pro mužstvo a v srpnu 1923 se postavily dvě dvoupatrové budovy pro letecká kasárna.
Byli zde i první oběti aviatiky. Prvním mrtvým byl nadporučík Hánek, který se zřítil s letadlem Spad. Druhá katastrofa postihla pilota Smetanu, když letěl s dvěma hosty - americkými  Čechy - letadlo Šmolík se vzňalo a všichni uhořeli. Byli nalezeni u Hloubětína.
V červnu 1922 se zabil pilot Munzar. Při akrobacii se mu ulomilo křídlo. Spadl blízko letiště. Po letecké slavnosti svazu pilotů se zřítil pilot Polanecký s letadlem typu Brandenburg. (Od roku 2010 je po něm pojmenovaná ulice/propojka ve Kbelích – Polaneckého.) 
Děkujeme všem zúčastněným za krásné vzpomínky. Přeji všem krásné prožití vánočních svátků a do nového roku hodně zdraví a pohody a těším se na další setkávání.

2012 - LETOPISECKÁ SETKÁNÍ......1 - 8
Letopisecká setkání v roce 2012

Téma:
č. 1 - úvodní setkání - řada příspěvků
č. 2 - život v době Protektorátu Čech a Moravy, Svatá cesta (kapličky)
č. 3 - Kulturní a společenský život ve Kbelích v letech 1939 -1945
č. 4 - Seznam obchodů s potravinami
č. 5 - Předválečné období - statkáři a podnikatelé
č. 6 - Předválečné období - hostince a společenské sály
č. 7 - Předválečné období - úřady, lékaři a doprava
č. 8 - Předválečné a válečné období - Slavní a známí kbeláci, spolky a sdružení

________________________________________

1. Letopisecké setkání 2. 3. 2012
V pátek 2. 3. 2012 proběhlo první Letopisecké setkání v knihovně, aneb Kbelské vzpomínání - toto setkání našich spoluobčanů se zástupci obce a kulturními pracovníky se uskutečnilo za velice velké a překvapující účasti, především z řad seniorů, ale nejen jich.
Bylo zřejmé, že v naší obci je mnoho občanů, kterým není lhostejná historická minulost, kteří by  rádi přispěli svými vzpomínkami a dokumentací k zaplnění případných " bílých míst" v dějinách Kbel. Již při tomto prvním setkání se podařilo nashromáždit nové a takřka unikátní materiály. Vzhledem k plánovanému vydání rozšířené a upravené knihy o Kbelích je nutno nadále pokračovat v podobných aktivitách.  Děkujeme všem, kteří již přispěli svými cennými informacemi a dokumenty, a těšíme se na další společná setkání, která se uskuteční vždy každý první pátek v měsíci.
Podrobné informace ze setkání:
Kronika:
- poslední  držitel obecní kroniky (původní - hnědé hrbolaté desky, užší než současná) - Petr Kučera
dotazy směřovat na: ing. Pelikán Satalice,  P. Kučera (předseda MNV před r. 1989 - přebíral kroniku od p. Engla), bývalá tajemnice pí. Krumhanzlová, p. Prosser.

erb rodu Černínů (černý) -  z brány statku Černínů (uložen na půdě úřadu), v 2. pol. 60 let zmizel z půdy, foto viz. Kniha o Kbelích

zvonička - dřevěná stavba, před statkem Černínů, naposledy v 2. pol. 50 let, p. Mikšovský zvonil umíráčky cca do r. 1950

Katakomby - sklepy pod pivovarem - chladilo se mléko, dvůr č. 2 - statek, z rybníka se vysekávaly ledy
Dvůr č. 1 - malý domek vedle zdravotního střediska, zboural se při stavbě zdravotního střediska, odtud prý vede podzemní chodba do Jenštejna, dále až do Brandýsa (Dřevčice - prý chodba tak velká, že se tam vejde kočár tažený dvojspřežím). Objevena cesta do Kbel pod Svatováclavskou cestou - později uzavřena.

Letiště ve Kbelích, období 1. republiky - podzemní štoly, dodnes je tam sklad pohonných hmot, na místě dnešních zahrádek, vedle PAL.

Kapličky, Svatováclavská cesta - v kasárnách u Leteckého muzea, opravoval cca před 10 lety p. Střížka, před Aeroklubem v poli.

Měšťanská škola - budova Palestry, ve 30. letech, postupně vystavena, v prvním patře byl vestibul, v rohu vedle ředitelny umístěna socha J. A. Komenského
- pátráme po soše Dr. Antonína Švehly, jejíž umístění v měšťanské škole bylo písemně doloženo (Venkov 1934)

Sokol-Kbely - r. 1912 - 100 leté výročí Sokola ve Kbelích

Nálet -Kbely 25. 3. 1945 - 137 mrtvých
- v bývalé Měšťanské škole na chodbách uloženi dočasně mrtví po náletu
- do konce 2. svět. války nebyl ve Kbelích hřbitov, pohřbíváni ve Vinoři
- nálet - květná neděle, slunečno, Vysočany, Podolánka, Letňany až na Kbely, kobercové nálety od Podolánky-Kbely-Prosek, bomby tříštivé, rozprskly se při dopadu
- z továrny lidé utíkali do sklepa, zástupce velitele CO (prof. Šedivý) - v té době Nymburská ulice
Mladějovská ul. - rodina Bystřických - utekli do pole, zahynula téměř celá rodina, jen muž, který zůstal v domě se zachránil
- p. Rambousek -  na domě jsou vidět ještě zásahy po střepinách viz. fotodokumentace, má  vrtulky zaseknuté v baráku
- pí. Kolesová - byla v polích u přejezdu na Čakovice, viděla nálet na Vysočany, velké bomby kolem 13.00 hod., její bratr zemřel, přečkali v remízkách, bratra odvezli do nejbližšího domu, aby ho mohli pohřbít, hrob ve Vinoři,  jejich dům neobyvatelný, byla tam zapíchnuta bomba,
- v lázních Toušeň byli dočasně ubytováni lidé ze Kbel
- řada pomníčků po náletu ve Kbelích (asi 5 - jména, data nar. a kde zahynuli), na přelomu 60. až 70. let postupně likvidovány

Seznam zúčastněných:
Kolesová Julie
Fojtík J.
Fojtíková Věra
Jeřábková Alena        
Melkusová Jitka
Engelová Ivana
Engel Milan
Rambousek Ladislav
Rambousková Václava
Vorlická Marie
Zrzavecká Jos.
Peinlichová Jaroslava
Francová Ludmila
Šedivá Helena
Macháček Karel
prof. Šedivý Václav
Šedivý Zdeněk
Zelenka Radomír

Upřesnění doplněno 9.4.2014 - starosta pan Petr Kučera přebíral kroniku od pí Engelové, která v té době dělala kronikářku Kbel.  Zapsala Engelová Ivana znovu zvolená kronikářka Kbel od 1.4.2012.

________________________________________

2. Letopisecké setkání 6. 4. 2012
Téma:
1) Život ve Kbelích v době německé okupace - Protektorát Čechy a Morava
- vzpomínky pamětníků, podklady pro nové zpracování knihy o historii Kbel
- každodenní život v obci, výuka ve škole, obchody a živnosti  

2) Svatá cesta - zahájen projekt rekonstrukce kapliček na území Kbel
- pomoc pamětníků při určení místa původního umístění kapliček
- dobové fotografie, kresby, pohlednice
- pomoc při zjištění původního nápisu na přední straně kříže umístěného na hřbitově
1. Uvítání - co se nám podařilo za uplynulý měsíc získat
o duplikát původní kroniky Kbel od kronikáře Zbyňka Česáka - měla by být kompletní až do r. 1955. Celkem máme založeno 250 stran, včetně ukázek původního rukopisu, neboť originál Pamětní knihy čítal 180 stran.
OTÁZKA - kdo viděl původní kroniku, zda si myslí, že ty údaje jsou kompletní?
- je možno dnes do kroniky po skončení nahlédnout

o od roku 1955 se píše nová Pamětní kniha - také je možno si ji dnes prohlédnout
o poslední zápis v kronice z roku 2006, s tím, že od r. 2010 je kronika vedena elektronicky, a je třeba tyto roky dopsat do knihy
o projednáno s pí. Engelovou - přijala funkci kronikářky
o získali jsme farní kroniku z kostela ve Kbelích od p. faráře Jiljího - kopii dnes k nahlédnutí zde včetně sborníku
o dále máme od faráře i kalendáře kaple sv. Alžběty Durynské-Uherské z let 1995, 96, 97, 98, 2000-2002.

2. Poděkování paní Kolesové za zapůjčení publikace: Z Prahy do Staré Boleslavi Svatou cestou podél čtyřiačtyřiceti kapliček - na základě které se radnice rozhodla zahájit projekt rekonstrukce kapliček na území Kbel. K dnešnímu dni se podařilo ing. Zámyslické získat písemné podklady ohledně výzdoby jednotlivých kapliček včetně původních textů a obrázků. Další informace o kapličkách se dočtete v dalších vydáních Kbeláku.
OTÁZKA: Problém je s přesným umístněním kapliček, které jsou již zbourány - prosíme pamětníky, zda si pamatují některou z kapliček, kde přesněji stála?
Jedná se o kapličky :
a) na Mladoboleslavské před OMV
b) v ul. Vrchlabská - prý před vjezdem do bývalého statku, dnes na úrovni vjezdu do sídliště nad Hasičskou zbrojnicí
c) v místech u LD
d) za lesoparkem / zahradnictvím?
- označeno na mapě zeleně - č. kapliček 18, 19, 20, 22.

3. Poděkování dalším občanům za příspěvky, které nám nosí včetně fotografií.
Jaroslava Peinlichová:  článek + fotografie - Blaier cukrárna  (roh ulice Mladoboleslavská a Hornopočernická)                                                                                
Leo Dittmann: dům v Sojovické ul. č. 188 (fotografie domu po náletu z r. 1945)                                  

Hervířová-Hrbková Eva: článek + fotografie, Pugnerovi,  vila Nekvasilových, nálet a autentické vzpomínky 25. 3. 1945 (dcera pí. Průchová)
p. Macháček: časopis Letectví, fotografie náletu rok 1945        
Jaroslava Peinlichová: Návštěva českosl. pilotů u rumunského krále Carola II. rok 1930        
pí. Rambousková: Článek - Květná neděle 1945        

4. Získali jsme kontakt na pana Milana Zimmermanna - ohledně vydané knihy jeho otce: Střípky vzpomínek aneb Dětství - studia - vojna - rodina... V knížce krásně popisuje život ve Kbelích. Domlouváme se na další spolupráci a zpřístupnění knihy pro širší veřejnost.

5. Zajímavou informaci o zvoničce - vyčetla jsem z Kroniky následující:
"Stará obecní zvonička stojící proti dvoru sešla stářím a byla na náklad obce opravena firmou Nekvasil za 1471 Kč. - údaj z roku 1940

6. Vzhledem ke 145. výročí věnování Kříže s Ukřižovaným na kamenném podstavci, nyní umístěným na hřbitově, chceme jej celý zrenovovat včetně původních nápisů na podstavci. Podařilo se nám již nyní rozluštit nápis na zadní straně kříže:
Ku cti a chvále boží obci líbezné věnuje Václav Soukup v r. 1867.
OTÁZKA: neví-li někdo, jaký byl nápis na přední straně kříže? Nemá někdo dobovou fotografii či pohlednici?

7. Vzpomínky pamětníků jako podklad pro Knihu o historii Kbel - tentokrát na téma "Okupace ve Kbelích" - jak se projevila okupace v běžném životě ve Kbelích, jaké zde byly obchody, živnostníci, jak zasáhla výuku ve škole...
Otázky:
a) Jaké byly ve Kbelích obchody a živnosti do okupace?
řezníci - Ryčl, Mareš 2x, Kroupa - celkem asi 6. pekař - Burda, Slancovi, Čechovi, koloniál Odkolek, Eliášovi, pekař na místě kde jsou teď pracovní oděvy - Hornopočernická. kolář -Liškovi, kovář Jindra aRacek, krejčí, zámečník, čalouník - Votavovi a Uřídil, knihař ve Vrchlabské ulici, autodoprava, zámečník - Štefánik, Olmer, drogerie, holičství - Vrba a Klos, koloniál Hejna

b) Jak vzpomínáte na Mnichov a na mobilizaci, odcházeli ze Kbel muži do pohraničí?
ano odcházeli do pohraničí. Nálet šel od Vinoře až na kbelské letiště. Bystřický - pán při náletu poslal rodinu schovat se do polí a on že sklidí vše v domě, ti v polích zahynuli a on přežil. Michal Marel dojde fotit vtulku od bomby.

c) Přišli do Kbel po okupaci němečtí vojáci? Jak vzpomínáte na příchod okupantů a průběh okupace?
bez odpovědí

d) Jak se projevila německá okupace v obci? Například německými nápisy, příchodem německých úředníků, vydáváním tzv. Kennkarte?
Kennkarte se vydávaly, všechny nápisy byly dvojjazyčné, kenkarta - obdoba občanky, dostával každý

e) Jak vypadala výuka ve školách za okupace? Pamětníci často vzpomínají na portrét Adolfa Hitlera a Emila Háchy ve třídách, na povinnou němčinu a na to, jak se museli všichni povinně učit formuli "A.H. se narodil v Braunau.." Bylo tomu opravdu tak i zde?
Měšťanka a stará obecná škola, povinná němčina, portréty ve třídách byly - jak Hitler tak i Hácha

f) V kronice se píše o několika umučených obyvatelích Kbel za okupace. Znáte některé z nich? Z jakých důvodů byli zatčeni a popraveni?
p. Černý - velitel kbelských hasičů, umučen v koncentráku - deska s tímto nápisem je prý v nové hasičárně, Kracmárek, Kraml, Slovačik - koncentrák, komunista, Vitík. Svaz protifašistických bojovníků - možná informace zde k dohledání.

________________________________________

3. Letopisecké setkání  4. 5. 2012

Krásné fotografie starých Kbel přinesl pan Vrba a pohlednice paní Venclová. Fotografie ofotil pan Marel.
Pan Engel informoval o setkání s panem Kučerou (bývalý starosta). Ten o staré kronice neví, ale uvedl jména tří lidí, kteří by možná mohli něco vědět. Zjistí jejich adresy a bude pátrat dále a dá zprávu na dalším setkání.

Pro setkání bylo připraveno téma "Kulturní a společenský život ve Kbelích v letech 1939 -1945" a podotázky související s tématem.
Přítomní starší spoluobčané mají hodně vzpomínek a snaží se je všechny říci (i když někdy nesouvisí s daným tématem) a je těžké a složité všechno zapsat. Proto byly všichni požádáni, aby své vzpomínky, pokud to bude možné, sepsali na papír.

Přesto, že jsme chtěli mluvit o kultuře, vraceli jsme se ještě k obchodům, které ve Kbelích byly a na které si pamětníci ještě vzpomněli.
- pekařství - Salaba
- zelenina  - Keyřovi, Antoš, Holubová
- řeznictví - Harvan, Kroupa
- koloniály - Zeibert, Palderman, Dvořák, Hejna, Tiplt, U Nekvasilů, Kakos, Růžek, U Štelů, Šulc
- mlékárna - Štěpánovi.

Ve Kbeláku budou postupně uvedeny všechny obchody, řemeslníci, živnostníci a statkáři, kteří ve Kbelích byli před válkou, za války i po válce i s uvedením adres, které bude možné zjistit a také do jaké doby existovali. Údaje bude vyhledávat pí Engelová.

Na kulturní a společenský život ve Kbelích již mnoho času nezbylo ,a proto se k tomuto tématu vrátíme ještě v příštím Letopiseckém setkání.

Zatím si pamětníci vzpomněli na následující:
- spolky: baráčníci, hasiči, skauti, sokolové a divadelníci
- různé slavnosti: bude doplněno příště
- divadlo a kino: hrálo se U Suldovských a v Sokolovně
- v divadelním spolku účinkovali zpěváci: Bedřiška Hálková, Jaroslav Tříska, Roman Horák, orchestr pana Vágnera
- školní a mimoškolní činnost: bude doplněno příště
- tělovýchova: v roce 1938 se nacvičovalo na Slet, konaly se průvody.

________________________________________


4. Letopisecké setkání  1. 6. 2012

V rámci prací na doplnění Kroniky obce a aktualizaci Knihy o Kbelích si pamětníci dosud na Letopiseckých setkáních mimo jiné připomínali různé obchody, řemeslníky, statkáře, živnostníky, hostince a hospody v době před válkou, za války a po válce.
Na dnešním setkání jsme si společně odsouhlasili seznam obchodů týkající se potravin: pekařství, řeznictví, uzenářství, zelinářství, mlékárna, cukrárna a koloniály. U jmen jsou uvedené názvy současných ulic a pokud dům ještě stojí, tak i čísla popisná.

ŘEZNÍCI:
1) Harvan - Vrchlabská 112/6
2) Kroupa - ??
3) Manrt - Mladějovská 260/15
4) Mareš - Vrchlabská /41
5) Neuman - Mladoboleslavská 73/35
6) Ryčl - Vrchlabská /dům je zbourán, stál proti vinotéce/                                              

PEKAŘI:
7) Burda - Železnobrodská 148/21
8) Čech - Mladoboleslavská (dům je zbourán, stál za křižovatkou po pravé straně směrem do Kbel)
9) Eliáš -  Hornopočernická /3
10) Odkolek - Mladoboleslavská 120/1
11) Salaba -Mladoboleslavská /31
12) Slanec - Nymburská 318/50

UZENÁŘ:
13) Bendl - Semilská                                                                            

MLÉKÁRNA:
14) Štěpánovi - Mladoboleslavská 86/

CUKRÁRNA:
15) Blaierovi - roh Mladoboleslavské a Hornopočernické 157/1

ZELENINA:
16) Antošovi - Mladoboleslavská 86/14
17) Holubová - Mladoboleslavská (dům je zbourán, stál na rohu Mladoboleslavské a Vrchlabské)
18) Keyřovi - Mladoboleslavská 80/33

KOLONIÁLY:
19) Dvořák - Rovenská  736/11
20) Hejna - Huntířovská 483/12
21) Kakos - Mladoboleslavská (dům je zbourán, stál na křižovatce Mladoboleslavská a Vrchlabská po pravé straně směrem k vinotéce)
22) Palderman - Semilská  /27
23) Růžek - Mladoboleslavská (dům je zbourán, stál na křižovatce Mladoboleslavská a Vrchlabská po pravé straně směrem k vinotéce)
24) Šulc - ??
25) U Nekvasilů- Železnobrodská 45/15
26) U Štelů - Sojovická 247/24
27) Tipl - Borovnická 374/7
28) Widerman - Semilská 116/13
29) Zeibert - Semilská205/25

Prosíme občany, pokud si ještě někdo vzpomene na nějaký obchod  nebo zjistí nesrovnalost,
nebo ví o příbuzných majitelích uvedených obchodů, aby se ozval paní kronikářce.

________________________________________


5. letopisecké setkání 7. 9. 2012

Na 5. letopiseckém setkání 7.9.2012 se pamětníci rozhovořili o statkářích a podnikatelích  působících ve Kbelích v době před válkou až do doby po válce. Mezi největší podnikatelé patřil rod Nekvasilů - Václav, František, Otakar a Jan.  Již v roce 1863 založil Václav Nekvasil cihelnu směrem k Miškovicím a za rok otevřel malou továrnu na výrobu dehtové střešní krytiny. Tu v roce 1898 odkoupili podnikatelé Lukeš a Hák. Továrna stála v místech dnešní pošty.
V roce 1896 byla zřízena Janem Nekvasilem další cihelna směrem na Ctěnice. Stavitel Otakar Nekvasil bydlel v ulici Železnobrodské čp. 45 a hned vedle měl statek Nekvasil František.
Třetí cihelna byla zřízena u hotelu "Pilot", situovaná byla v místech proti dnešnímu majáku.
Ve Kbelích bylo také několik selských rodů: Rod Suchých měl statek v Železnobrodské ulici vedle stavitele Nekvasila. Měli polnosti kolem Hrušovické ulice.
Rod Vyhnálků žil na Vrchlabské ulici čp. 46.
Statkář Soukup měl statek ve Vrchlabské  ulici č. 37. Dnes je tam jazyková škola.
Rod Dobešů měl statek v ulici Dětenická a polnosti měli v místech dnešního Knaufu.
Mezi hospodařící rolníky patřil rod Bendlů, Průchů a pan Racek.
Na polích se pěstovalo hlavně obilí a cukrová řepa. Obilí se vozilo do mlýna v Miškovicích a cukrová řepa do cukrovaru ve Vinoři a Čakovicích.

________________________________________


6. letopisecké setkání 5. 10. 2012
V pátek  5. října 2012 se uskutečnilo v knihovně  6. letopisecké setkání. Sešlo se osm pamětníků, kteří zavzpomínali, kolik bylo ve Kbelích hospod, hostinců a sálů.
Za první republiky, za války i po válce byl hostinec U Sládků, U Cermanů, U Suldovských, Morsteinovi a Myšárna. Restaurace byly v Sokolovně - pan Charvát, u Trantů - Karbusovi, v Lidovém domě a v hotelu Pilot. Pivnice byly U Halíků a Bránická. Pivo se točilo také u Blajerů.
Točilo se pivo Smíchov, Plzeň, Braník a Budvar. Jídlo se vařilo v Sokolovně, U Cermanů a U Jelínků (koupeno od pí Mornsteinové).
Stáčírna piva byla u Barborků v Hornopočernické. U Blajerů byla i malá vinárna.
U Sládků byl  hotel, U Suldovských byl sál, kde se tancovalo a hrálo divadlo, U Morsteinů byl hotel a tančírna, U Trantů se hrál kulečník.
Za války se netancovalo, pouze u Suldovských byly taneční a hrálo se tam na piáno.
Po válce byly plesy a tancovačky hlavně v Sokolovně. Šibřinky pořádali Sokolové - zpívala jim paní Vágnerová, plesy dělali hasiči, škola, fotbalisté, kominíci, baráčníci. Později se tancovalo i v Lidovém domě.

Takto zavzpomínali pamětníci na statkáře a podnikatele ve Kbelích v dobách dřívějších.
Rovněž se znovu rozhovořili o různých krámcích a doplňovali údaje z předešlých setkání. Hodně vzpomínek a upřesnění měl pan Šafář Oldřich, kterému tímto děkujeme.

Těšíme se na další setkání s vámi, která budou 2. listopadu a 7. prosince na téma "Co dalšího bylo ve Kbelích" - první úřadovna, lékaři, poštovní úřad, strážník, autobusové zastávky, železniční stanice, trafiky ...

________________________________________


7. letopisecké setkání 2. 11. 2012

Tak jako každý první pátek v měsíci, tak i v pátek 2. 11. 2012 od 13,00 hod se v knihovně uskutečnilo vzpomínání spoluobčanů na letopiseckém setkání. Program byl zajímavý a zúčastnilo se ho 10 pamětníků. Všechny získané informace od pamětníků budou použity k doplnění Kroniky obce a také jako podklad pro novou Knihu o Kbelích. Hovořili jsme o úřadech, lékařích a dopravě.
Dozvěděli jsme se, že první obecní úřad byl na křižovatce Mladoboleslavská - Krnská, ve dvoře nového ještě neotevřeného obchodu. Další sídlo obecního úřadu bylo ve dvoře asi v místě obchodu Billa. Pamětníci si vzpomněli na jména tehdejších pracovníků - paní Maršíková a pan Krátký, ten byl tajemníkem. Další sídlo bylo již v místě nynějšího úřadu a několikrát se přestavovalo.

Kbely měli i obecné strážníky - pan Vodvářka, Zika a Karkán. Služebnu měli na obecním úřadu. Rovněž byla ve Kbelích i četnická stanice, nacházela se v současné Rokytnické ulici.

Ve Kbelích nejdříve nebyla pošta. Chodilo se do Vinoře. Teprve za první republiky byla zřízena pošta v nynější Vrchlabské ulici,  co je dnes zlatnictví vedle Pizzerie. Listonoši za války i po válce byli páni Svoboda, Nenadál a Braun.

Dále se vzpomínalo na lékaře. Za první republiky, za války i po válce působil ve Kbelích MUDr. Husa. Ordinaci měl v ulici Hornopočernické č. uliční 4.  Kbely měli i porodní bábu paní Brabcovou. Po válce zde byl ještě další lékař - voják MUDr. Čistín. Ten měl ordinaci v domě, co je nynější lékárna na Mladoboleslavské ulici. Zubař Šaněk měl ordinaci v Rokytnické ulici. Později byla zubařská ordinace v domě, co je zlatnictví ve Vrchlabské ulici.

Dalším tématem bylo cestování. První červený autobus jezdil Kbely - Vysočany. Konečná stanice ve Kbelích byla nejdříve u rybníka, později na křižovatce Mladoboleslavská -Vrchlabská. Autobus jezdil kolem Odkolka  a tam byla konečná. Ve Kbelích nebyla dlouho vlaková zastávka. Vlaky zde pouze projížděli. Na zastávku se muselo chodit do Satalic. První zastávka byla vedle závor na Vinoř směrem k Satalicím. Nádraží se začalo stavět kolem roku 1940.

Kbely měly i benzinové pumpy. Jedna byla na rohu Mladoboleslavské a Žacléřské, druhá na kraji Kbel na Mladoboleslavské u akcízu a třetí rovněž na Mladoboleslavské ulici v místech současného zavřeného Motorestu.

Pro cestování v dřívější době se používaly hodně kola, proto zde byla i úschovna kol v poli na ulici Mladoboleslavská za odbočením k metru. Úschovnu vlastnila rodina Boháčova.

Bylo zde i několik trafik. První v místech současné benzinové stanice OMV - byl tam pan Bendl, další byla u Sokolovny - Klintovi, za závorami směrem na Vinoř - paní Čepeláková, u zvoničky (proti nynější Pizzerii na Vrchlabské ulici) - paní Turková, na Semilské ulici - paní Hofmanová, u rybníka - pan Novák a poslední sedmá byla u Majáku.

Kbely měly i pohřební ústav, který vlastnili Neubergerovi. Měli rovněž strojní truhlářství.

________________________________________


8. Letopisecké setkání 7. 12. 2012

Na poslední letopisecké sekání v tomto roce přišlo 8 pamětníků. Téma setkání bylo: Slavní a známí kbeláci, spolky a sdružení v době před válkou, za války a krátce po válce a doplnění údajů z předešlých setkání.

Mezi slavné kbeláky se řadí rod Nekvasilů. Úspěšným zakladatelem firmy byl Václav Nekvasil. Založil cihelnu a stavební podnik. Po jeho smrti se vedení ujaly jeho děti. Otakar byl statkářem, Jan vedl cihelnu a František byl stavitelem.

Pan Josef Vágner bojoval v boce Kotorské. Po válce se vrátil domů a jako letecký odborník se dostal do Kbel. Zde se i oženil a měl děti. Jeho velkou láskou byla také hudba. Založil ve Kbelích orchestr a vedl Mužský pěvecký sbor Dalibor. Manželka pana Vágnera zpívala ve sboru.
Přítelem pana Vágnera, byl pan Matěj Taufer, se kterým prošel válkou. Také on jako letecký mechanik začal pracovat na letišti ve Kbelích, kam se i s rodinou přestěhoval. Po skončení 2. světové války pracoval v Československých aeroliniích.

Dne 14. října 2009 byly slavnostně po těchto dvou kbelácích pojmenované ulice: Vágnerova a Tauferova.
Pan Kliment Štěpánek byl písařem a tajemníkem spisovatele Jaroslava Haška. Pan Štěpánek měl úhledný rukopis, a proto si jej Hašek vybral a diktoval mu knihu "Dobrý voják Švejk". Sám pan Štěpánek napsal knihu "Vzpomínky na poslední léta Jaroslava Haška".

Mezi známé kbeláky patří také pan Jaroslav Veselý. Jako lodní kuchař procestoval celý svět. Byl úspěšným boxerem, ale jeho velkou sportovní láskou byl běh. V této sportovní disciplíně byl velmi úspěšný a běhal až do vysokého věku.

Ve Kbelích bylo i několik spolků. Mezi první se řadí divadelní spolek, kdy první jeviště bylo v hostinci Na Růžku (nynější kavárna). Pak se začalo hrát v Lidovém domě, v sále hospody U Suldovských a v Sokolovně. Ochotnické divadlo vedl pan František Veit, který zařídil přejmenování spolku na název Josef Kajetán Tyl, aby spolek mohl hrát i v době protektorátu. Dále zde působil pan Josef Venta jako dirigent a ochotníci Horník, Fukal, Vojáček. Z prvních divadelních her se hrál "Jánošík" a "Jízdní hlídka".

Velkou tradici má Sbor dobrovolných hasičů, který byl založen 1. 5. 1881. Zařazen byl do karlínské župy. Krátce po svém založení pomáhali kbelští hasiči hasit Národní divadlo v Praze. První hasičská zbrojnice byla v místech dnešní benzinové pumpy. Velitelem hasičů byl pan Karel Černý, který byl umučen v koncentračním táboře.

Spolek Baráčníků vedl praporečník pan Rejzl. Více o tomto spolku není známo.

Dále zde působil Spořitelní a záložní spolek, založen z podnětu tehdejšího starosty Adolfa Soukupa 27. 2. 1910. V roce 1923 měl spolek šedesát členů.

Ve Kbelích byl také oddíl skautů.  Vznikl dne 17. června 1936 jako První chlapecký, katolický, skautský oddíl číslo 14. Jeho zakladatelem byl Pavel Vilém Škoda. Oddíl se krátce před zákazem v roce 1940 rozšířil o dívčí družinu. Po osvobození v roce 1945 se ve Kbelích skautská činnost obnovuje a vzniká Středisko skautské výchovy Maják, které se rozpadlo v roce 1948. Další činnost byla obnovena v roce 1968 do roku 1970. A znovu se začíná až v roce 1990. Údaje zaznamenal v Historickém almanachu vydaném k 75. výročí založení skautingu ve Kbelích současný vedoucí oddílu vodních skautů Kamil Podlaha.