Kbelský maják kulturní památkou

Ministerstvo Kultury ČR rozhodlo: maják na letišti ve Kbelích v Mladoboleslavské ulici v Praze 19 – Kbelích je kulturní památka.

V našem skromném archivu se nachází oskenovaný zvláštní otisk z časopisu „Zprávy veřejné služby technické“ z čísla 21, ročník X., který nákladem vlastním, tiskem Dra. Ed. Grégra a syna v Praze vydal v roce 1928 Ing. Antonín Brebera – Odborový rada v ministerstvu veřejných prací. (celý článek je přepsán v původním znění)

Na státním civilním letišti „Praha“ ve Kbelích byl právě odevzdán provozu 43 m vysoký, věžovitý maják. Projekt tohoto majáku vymyká se s ohledem na jeho mnohostranný účel ze šablonovitého řešení a zasluhuje, aby byl podrobněji popsán. Celá konstrukce majáku je ze železového betonu. Proti původnímu projektu, vypracovanému podle disposic ministerstva veřejných prací firmou Ing. B. Hollmann a Ing. B. Babuška, který předpokládal založení na betonové desce 1 m silné v hloubce 2 m pod terénem, musela věž býti založena na opukové skále ve hloubce 4 m.

Z mohutného šestibokého podstavce (obr. 2.) vyvíjí se spodní stavba, skládající se ze šesti pilířů, spojených v jednotlivých patrech vodorovnými ztužidly. Tyto pilíře nesou pomocí úložného věnce ve výši 28 m vodní nádrž systému „Intze“ s osovou výstupní šachticí o průměru 5,70 m. Nádrž je vytvořena rovněž celá ze železového betonu; její obsah je 1500 hl, hloubka vody 3,60 m. Tato nádrž zaručuje spolu s tlakovým čerpadlem, které čerpá vodu přímo z vrtů nebo ze dvou podzemních nádrží o obsahu po 3000 hl, bohatou zásobu užitkové vody a vody k hašení pro případ požáru.

Mezi pilíři jest věžní prostor uzavřen cihelnými parapety a velkými okny (až 19 m2), zasklenými polo-katedrálním sklem 4 mm silným. Jím veden jest uprostřed elektrický výtah pro 6 osob nebo 480 kg zatížení a po jedné straně dvouramenné železné schody, spojující všech šest pater a vedoucí na vyhlídkový ochoz nad nádrží ve výši 34 m, který poskytuje krásný rozhled přes celé letiště a daleko do kraje.

Na horní plošině majáku ve výšce 40 m je silný otáčecí reflektor soustavy Barbier, Rénard and Turenne z Paříže o svítivosti 2 a1/4 milionu svíček, takže světelné paprsky uvidí pilot za jasného počasí ze vzdálenosti asi 80 km, a ostatní světelná zařízení pro leteckou orientaci v noci. Přístup je umožněn žebříkem vedoucím k poklopu v lucerně věže.

V suterénu věže jsou umístěny čerpací stroje, agregát pro výrobu elektrického proudu v případě poruchy v elektrovodné síti, dále malý kalorifer pro vytápění věže, jakož i sklípek pro zásobu uhlí. Vodní potrubí, opatřené korkovou isolací, je vedeno v uzavřené šachtici mezi výtahem a schodištěm, kterou bude zároveň veden na ochranu proti zamrznutí teplý vzduch z kaloriferu do patra s vodní nádrží, která je opatřena kolem do kola isolačním prostorem vyplněným křemíkem.

Větrání děje se výtahovým prostorem věže až k vyhlídkovému ochozu pod reflektorem. Dešťová voda z horní části věže je svedena do potrubí, kterého je rovněž užito jako vedeni bleskosvodu. Vnější architektura, kterou navrhl architekt Otakar Novotný, působí velmi příznivým dojmem. Na obalové stěně nádrže jsou provedeny 4 emblémy podle návrhu akademického sochaře Jana Laudy znázorňující leteckou dopravu a budou na ní též umístěny trubice s neonovým světlem pro leteckou orientaci za mlhy.

Stavba majáku byla zadána podle výsledku veřejné nabídkové soutěže, které se zúčastnilo 12 firem, firmě Ing. V. Diviš a Ing. J. Blažek v Praze za pevné jednotkové ceny.
Tato firma opatřila si na přání stavební správy soupravu sít o velikosti otvorů 0,1, 0,24, 1,3, 7, 12, 25 a 40 mm, jakož i Ahlersovu váhu, na níž se samočinně váží množství vody a cementu v takovém poměru, v jakém je jich třeba pro žádanou pevnost betonu. Byl to první přístroj toho druhu v Evropě a byl přivezen v r. 1927 vynálezcem Mr. Ahlersem do Prahy.
K přípravě betonové směsi bylo užito přirozené směsi z řeky Jizery u Toušeně, která byla prosívána, na uvedené soupravě sít, a byla vykreslena křivka zrnitosti této směsi. Zároveň byla stanovena její objemová váha 1754 kg/m3. Ze spojitého průběhu křivky zrnitosti písku a štěrku bylo zřejmo, že byla v směsi obsažena zrna všech uvedených velikostí. Z této křivky bylo dále zřejmo, že množství písku ve směsi (0-7 mm) bylo 54,9% podle váhy, tedy nadbytečné. S ohledem na hustou a spletitou výztuž konstruktivních součástí, jakož i vzhledem k dobrému výsledku průkazných zkoušek betonu bylo upuštěno od přidání štěrku k přirozené směsi.

Pro nejmenší u nás přípustné množství portlandského cementu 240 kg na 1 m3 suché směsi písku a štěrku bylo při litrové váze volně nasypaného cementu 1,01 kg třeba na 1,0 kg cementu 1754/240=7,3O8 kg směsi.
Takto zhotovená suchá betonová směs obsahovala (1000+0,549*7,308) / (1000+7,308)*100=60,1% malty (0-7mm), tedy poměrně mnoho, jak se dalo již očekávati z množství pisku v přirozené směsi. Takto zhotovený beton měl po 14denním tvrdnutí průměrnou pevnost 215 kg/cm2 (213 179,*) 255), po 6 nedělích 248 kg/cm3 (266, 211,*) 268), tedy pevnosti poměrně značné. ((*) Nerovná kostka.))

Tohoto míšení bylo užito pro beton základové desky a stěn suterénu, kde byla předepsána krychelná pevnost po šestitýdenním tvrdnutí 200 kg/cm2. Beton nosné konstrukce věže, pro který byla požadována krychelná pevnost 250 kg./cm2, byl míšen s 300 kg portlandského cementu na 1 m suché přirozené směsi a vykazoval průměrnou pevnost 262 kg/cm2 (272, 242, 271).

Pro beton vodní nádrže byla krychelná pevnost betonu předepsána 300 kg/cm2. Průkazné zkoušky daly při 380 kg portlandského cementu na 1 m3 směsi písku a štěrku po třínedělním tvrdnutí průměrnou krychelnou pevnost 376 kg/cm2 (371, 366, 392). Kontrolní zkoušky vykázaly však pouze krychelnou pevnost 158 kg/cm2 (141, 148, 184). Důvod je v tom, že s ohledem na hustou výztuž v nádrži muselo při jejím provádění býti užito jemnější směsi, nežli bylo užito při zhotovení průkazných kostek. Vzhledem k poměrně malému napětí betonu v nádrži (20 kg/cm3), jakož i vzhledem k dobrému vzhledu kostek v lomu nebyly z nedosažení předepsané krychelné pevnosti betonu nádrže vyvozovány žádné další důsledky.
K odstranění kolísání pevnosti betonu při betonováni, způsobeného různou přísadou vody, bylo užito dříve uvedené Ahlersovy váhy, která ve spojení s míchačkou umožnila přesné přidávání vody a cementu k směsi písku a štěrku.
Beton byl zhotoven s průměrným vodním součinitelem v/c =0,6 (podle váhy), při čemž byl vzat též zřetel na přirozenou vlhkost směsi, která činila průměrně 1,8%. Konstrukce vyžadovala okrouhle 940 m3 betonu a 540 q kulatého železa. K tomu bylo zapotřebí 1170 m3 směsi písku a štěrku a 3560 q cementu. Celková spotřeba dřeva na veškeré lešení a bednění, byla 70 m3 hranolů, 62 m3 kulatiny a 150 m2 prken. Na 1 délkový m věže připadá tedy okrouhle 7 m3 dřeva.

Stavební náklad majáku – avšak bez vydání za potrubí, výtah a reflektor – bude činiti asi 830.000 Kč, z čehož připadá: